Dramatické euroblouznění

Kůrku by si od něho loni ani pes nevzal. V Evropě z něho udělali tajtrdlíka a prašivce, z něhož vzešel dnešní svrab a bída Itálie. Před volbami skandovali němečtí politici, že vítězství Berlusconiho přivodí zkázu milého italského spojence a druha v drahém euroblouznění. Silvio Berlusconi (76) dostával ránu za ranou.

[Týden, 4. 3. 2013]

Euroekočlověk
Němci a Rakušané chtějí dál rozvíjet hlavně obnovitelné zdroje, zatímco Poláci věří těžbě břidlicového plynu a Češi sázejí na rozvoj jaderné energetiky. Poslední Eurobarometr, tedy průzkum veřejného mínění napříč Evropou, odhalil jen to, co už víme či tušíme. Obnovitelné zdroje energie mají mít do budoucna prioritu podle víc než 80 procent Němců, Rakušanů, Dánů, Španělů a Portugalců.

[Lidové noviny, 18. 1. 2013]

David Cameron k Angele Merkelové: Ne, ne, Británie vám na ten eurošpek neskočí.

[Reflex, 9. 2. 2012]

Týden po volbách opět zkolabovaly koaliční námluvy tří nejsilnějších řeckých stran. Země se nechce podvolit tvrdým úsporám, to raději stáhne do chaosu celou EU. … Byla to asi poslední šance vytvořit vládu. To se však nepovedlo, protože jedna z těch partají, krajně levicová Syriza, schůzku u prezidenta zazdila. … Ale voliči je potrestali. Spolu nedají ani nadpoloviční většinu, potřebují ještě někoho třetího. A tím je nyní právě, řekněme, tuze marxistickoleninské uskupení Syriza. Krédo jejího lídra Alexise Tsiprase zní, že nepodpoří nic, co by mělo znamenat, že země bude dál muset snášet drastická úsporná opatření výměnou za nové půjčky z mezinárodních institucí. Raději smrt nežli pakt s euroďáblem, jako by říkal, byť ten ďábel přináší pomoc… A toho destruktivního motta se Tsipras včera držel a nenechal se ničím obměkčit.

[Mladá fronta Dnes, 14. 5. 2012]

Avšak – všechna čest Petru Čechovi, v přístupu k médiím je dokonalý profík, nikdy neodmítne. Není divu, že se pak při množství odpovědí prostě zamotá. U Václava Pilaře je zase občasné zašmodrchání dáno věkem a povahou. Třiadvacetiletý hvězdný tichošlápek díky svým výborným výkonům mluvil často. Před Portugalskem se bavil o vzpomínkách na stříbrné chlapce z Anglie. „Euro 96 a Poborského lob? Tehdy jsem byl ještě malý kluk… Ale když to Karel dal, prožíval jsem to jako malý kluk.“ Všeříkající je pak svérázná eurohláška Michala Kadlece: „Všichni už nás házeli do pytle, ale my jsme z něj dokázali vylézt ve velkém stylu.“

[Týden, 25. 6. 2012]

Německý prezident Gauck je sice formálně ženat, ale žije s jinou ženou. Jeho nový francouzský kolega Hollande trend na čele obou eurovelmocí podporuje: ženat nikdy ani nebyl. Se svou družkou přitom žije ve volném rodičovském společenství se čtyřmi dětmi z jeho strany s jednou družkou a se třemi dětmi z její strany se dvěma muži.

[Týden, 21. 5. 2012]

Jak dlouho se euromamánkové přidržují matčiny sukně
Nejenom pevné tradice, ale také hospodářská situace způsobuje, že velká část mužské populace žije u svých rodičů. Podle bruselských statistiků drží rekord slovenští mládenci ve věku 25 až 34 roků, jichž se máminy sukně nechce pustit téměř šedesát procent.

[Týden, 28. 1. 2013]

Rozhodně ochutnejte brynzovou pomazánku, o brynzových haluškách nemluvě. A protože je miluju a jako Slovenka bych chtěla, aby každému chutnaly tak jako mně, radím dobře volit, kde si je dát. Mají být ze strouhaných syrových brambor, s poctivým kopcem brynzy a bohatýrskou dávkou domácího vypečeného špeku, žádné práškové náhražky a euroslanina.

[Magazín Víkend Dnes, 30. 6. 2012]

Eurovajíčka: Lidé začnou chovat slepice sami. A co ptačí chřipka?
Málokterý problém dokáže poměrně složité procesy v rámci Evropské unie ilustrovat tak výstižně, jako jsou současné vysoké ceny vajec a důvody, které k tomu vedly. A také důsledky, které ještě Evropu a možná i naši zemi čekají. Především je třeba připomenout, že o zpřísněných nárocích na chov nosnic v klecích se rozhodlo dávno před naším vstupem již v roce 1999. Podniky produkující vejce tak měly dlouhých 12 let na to, aby se na novou situaci připravily.

[Mladá fronta Dnes, 15. 3. 2012]

Jen jedna věc mi nedává smysl: jak mohou být Španěláci v takové ekonomické řiti, když mají k dispozici katalánskou norskou ropu? Pančují snad olivový olej naftou? Nizozemsko zabere Lucembursko i Belgii (ten tam je slavný rok 1980, kdy na ME Belgie otrávila fotbalový svět vynálezem ofsajd systému a ocitla se ve finále) a do své sféry vlivu nově dostane i Švýcarsko, jež se bude muset zavázat k pravidelným dodávkám sýrů, čokolády, hodinek a peněz do Nizozemska. Vznik nizozemsko-švýcarské eurogoudy je jen logickým vyústěním tohoto vazalství.

[Reflex, 7. 6. 2012]

„Mladíkovi“ je dnes šedesát pět, jmenuje se Mario Draghi a od loňského listopadu, kdy se stal šéfem Evropské centrální banky, září jeho hvězda stále jasněji. … Novinářům dal navíc k dobru pohádku o euru coby čmelákovi, tomuto „zázraku přírody, který létá, přestože by neměl“. Něco prý bylo ve vzduchu (narážel na finanční bublinu před rokem 2008), co těžkého čmeláka nadnášelo, po finanční krizi ale bublina splaskla a euročmelák se musí proměnit v eurovčelu, která vzduchem poletuje lehce a přirozeně.

[Respekt, 6. 8. 2012]

Každý, kdo nezatracuje Evropskou unii, dostává v Česku v poslední době nálepku eurohujera. A když musíte každou debatu o vztahu Česka a EU začínat tím, že se pokoušíte vysvětlit, že žádný eurohujer nejste, nikam to nevede, postěžoval si nedávno v soukromém rozhovoru jeden z náměstků ministra zahraničí. Nechme však nyní stranou všechny eurohujery, vlezdobruselisty, eurojestřáby, antievropany, antilidi a další nálepky poslední doby.

[Ekonom, 22. 3. 2012]

Dnes je Klaus už devátým rokem prezidentem České republiky a jeho nejnovější kniha „Evropská integrace bez iluzí“ staví zmíněný zrcátkový příměr tak trochu na hlavu. Autor se totiž nejen zevrubně ohlíží a analyzuje, kde jsou kořeny současných problémů Evropské unie a kde se stala chyba, nýbrž rovnou i doporučuje zařadit zpátečku, vrátit se na křižovatku a pokračovat dál zcela jiným směrem. Nechme však ironie. Prezidentův text si určitě zaslouží pozornost už jen kvůli tomu, že výhled z čelního skla naší eurolimuzíny je tentokrát mimořádně zamlžený a že Klaus jako jeden z mála evropských politiků nabízí v pravý čas promyšlené východisko.

[Ekonom, 5. 1. 2012]

Ale v politice to funguje jako v reklamě na mastičku proti stárnutí, kde se věrohodnost chemikálie demonstruje na dvacetiletých děvčatech. Jediné, co platí, je lhát, dělat vlny a bouchat do stolu. Monti, poradce limonádníků z Coca-Coly a finančních upírů z banky Goldman Sachs, to svým citovým výlevem a náhlou láskou k francouzskému socialistovi Francoisi Hollandovi a španělskému konzervativnímu lidovci Marianu Rajoyovi prokázal. Zradil Merkelovou a tak dlouho otravoval, až s francouzskou podporou v zádech vyhrál („Eurozóna tak byla posílena“). Všichni nato ujišťovali, že se vlastně nic nestalo, že „paní Merkelová nebyla izolována a ani teď není,“ jak zdůraznil eurochameleon a lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.

[Týden, 9. 7. 2012]

Kromě dohody o „eurodisciplíně“ při sestavování rozpočtu zaměstnává českou vládu ještě jedna aktuální bruselská záležitost. V prosinci se premiéři EU dohodli, že zkusí nafouknout nynější balík rychlé pomoci pro země v potížích o 200 miliard eur.

[Mladá fronta Dnes, 13. 1. 2012]

Tentokrát za ten lepší svět považují evropskou fiskální unii a dali to najevo ve výzvě „Nevylučujme se z Evropy!“. Kanón si vybrali pořádný: premiéra viní z politické malosti a záškodnictví kvůli tomu, že fiskální pakt EU odmítl podepsat – a tím nás prý vyřadil z hlavního proudu evropské integrace. Nechceme ctěné petenty jako Martu Kubišovou, Zdeňka Svěráka či Lejlu Abbasovou podezřívat z jen povrchní erudice v oblasti mezinárodního práva nebo podsouvat, že možná onu desetistránkovou smlouvu vůbec nečetli. V obou případech by jim totiž mohlo uniknout, že se v ní bruslí na hodně tenkém ledě: státy se tu zavazují, že v případě rozpočtového schodku zcela rezignují na suverénní politiku a spadnou pod kuratelu nikým nevolené Evropské komise. Ale možná tu o eurodetaily ani nejde.

[Týden, 20. 2. 2012]

Myšlenka jednoho rovnoprávného europohlaví by mohla Evropu postavit na nohy. Za tím by lidi šli. Už žádná diskriminace mužů ženami a žen muži. Každý by měl právo být i muž i žena. To by se mohl pták Putin se svými jeřáby jít klouzat. Nezaujal by, i když někteří lidé říkají, že Putin není pták, ale rogalo.

[Mladá fronta Dnes, 7. 9. 2012]

Jižané eurozóny budou v Unii nadále oškubávat své seveřany, vydírat je znetvořenými hesly o solidaritě a o povinnosti držet se chrámového komplexu jménem „euro“ a „integrující Evropa“. Nejhlasitěji se budou ptát Britové, zdali by nebylo moudřejší přestat tolik do chrámu chodit a zda vůbec žravý eurokult raději neopustit.

[Týden, 31. 1. 2012]

Velikán novodobých německých dějin dostává od „říšské“ pošty významný dar. Nákladem pěti milionů kusů jde do oběhu Kohlova portrétní známka ještě za oslavencova života s přelichotivým ciceronovským nápisem Helmut Kohl, kancléř sjednocení, čestný občan Evropy. … Místo „architektem Evropy“, jak bývá slaven, je německý Eurorambo dobročinným pokladníkem bruselským.

[Týden, 1. 10. 2012]

Dva roky eurokutilství
V letech 2010 až 2011 bylo všechno jinak. Postlisabonská nuda se nekonala. Problémy, na které se Lisabonská smlouva připravovala, byly radikálně zastíněny druhou vlnou ekonomické krize uvnitř Unie. Na první vlnu ekonomické krize mohla Evropská unie využít své standardní nástroje, jako je kontrola veřejných podpor podnikům nebo zákaz diskriminačních opatření proti zahraničním firmám či pracovníkům.

[Mladá fronta Dnes, 7. 1. 2012]

Rozhovor s  Erikem Bestem v minulém čísle Reflexu je chmurné čtení. Je zajímavé znát rozložení sil mezi českými firmami ovládajícími trh. Daleko zajímavější by ovšem bylo znát vztahy mezi skutečnými hráči na trhu, jako jsou třeba E. ON, RWE, EdF, BASF, Bayer nebo evropské banky či eurozbrojaři z EADS. Popřípadě popsat jejich vztah třeba s německými politickými stranami.

[Reflex, 9. 8. 2012]

Německo dnes dominuje Evropě po všech stránkách. Těžiště rozhodování, ale i odpovědnosti za celou EU je formálně stále ještě v Bruselu, fakticky je ale už v Berlíně. Symbolem této situace je přístup eurozóny k Řecku. Nikdo jiný než Německo o tom, jak dlouho ještě budou Řekové nesmyslně trčet v euromučírně, nerozhodne. To už si jistě uvědomují všichni.

[Hospodářské noviny, 16. 1. 2013]

Samaras bude bojovat s katastrofální nezaměstnaností, která postihla už více než 1,6 milionu Řeků, pětinu pracovních sil. Část z nich donedávna tvořila umělou zaměstnanost financovanou státem a vlastně Evropou. Na to potřebuje další peníze. Ale už před volbami se směrodatné kapacity evropské politiky vyslovily jednoznačně: bez reforem nebudou peníze. Také Samaras vsadil na magický eurošáteček. Do voleb šel se sliby, že zvýší penze, že podpoří sedláky, policisty a rodiny s více dětmi, a také s tím, že podpora v nezaměstnanosti se bude vyplácet místo roku jednoho roky dva.

[Týden, 25. 6. 2012]

Vznikne vůbec bankovní unie? Česko hrozí vetem a hlavně, proti některým návrhům je i Německo. | Argumenty pro nadnárodní dozor nad bankami jsou jasné. Minimálně v eurozóně. I když možná ale k dohodě dojde až v prvním čtvrtletí příštího roku. My k tomu budeme mít připomínky, možná spolu s Británií či Švédskem. Nakonec ale budeme donuceni přistoupit na nová pravidla. Český průmysl je příliš závislý na EU a eurozóně, než abychom to mohli blokovat. Náš odpor je jen pózování, taková eurozpupnost předváděná pro domácí politické cíle.

[Hospodářské noviny, 12. 12. 2012]

Nezamýšlených negativních důsledků kyperské krize není málo. Je to ale nic proti tomu, co by čekalo v případě euroexitu Kypr. Většinu trumfů v ruce má při jednání jednoznačně Brusel a Berlín. Tedy pokud nebude do hry výrazněji zasahovat Vladimir Putin.

[Hospodářské noviny, 22. 3. 2013]