Legomanie

íříme tedy k branám německého Legolandu. … Před námi jsou miniaturní Benátky, zmenšené frankfurtské mrakodrapy, přístav v Hamburku. Svět 1 : 20. Legorybář loví ryby, legopotápěč se noří pod hladinu, legogondola proplouvá kanálem. Zmáčknete knoflík, spustí se fontána, zmáčknete další, uvedete do pohybu legoairbus, dalším rozpohybujete auta, loď. A já mačkám. A znovu. Vedle mne dcera zaujatě šíbuje vlakem. Berlín. Holandské mlýny. Je tu Bílý dům, Eiffelovka i egyptské pyramidy. V Allianz Aréně se rozblikají s novým zmáčknutím fotoaparáty legodiváků. Tenhle moderní mnichovský fotbalový stadion je složený z milionu kostek.

P. S. Legozázrak. Efekt se dostavil o pár dní později. Staré legostavby byly oprášeny, rozpracované dodělány, bezprizorní kostky prošly zpracováním nebo alespoň inventurou.

[Magazín Víkend Dnes, 11. 2. 2012]

anželé Kovaříkovi: „Ještě před 15 lety jsme byli běžná čtyřčlenná rodina. Ale to se změnilo. Nejprve jsme přijali z dětského domova dvouletou holčičku. Ze stejného dětského domova se u nás doma postupně objevili roční chlapeček, pak dvouletá holčička a nakonec i její biologičtí bratři (dvojčata). Zpočátku u nás doma bylo plenkové království, posléze duplové legošílenství, pak se vše změnilo v ‚taxislužbu‘ do nejrůznějších kroužků a škol.

[Proč ne?!, 20. 11. 2014]

a zámku v Klášterci nad Ohří zítra proběhne poslední akce letošního roku. … Součástí akce bude druhá vernisáž výstavy Svět kostiček a legoworkshopy.

[Mladá fronta Dnes, 20. 12. 2014]

ice geograficky blízké, ale nudně placaté a dobré leda tak pro tranzit do Skandinávie: taková je většinová představa o Dánsku (nejen) na českém cestovním trhu. Něco na tom je, ovšem zábavy pro děti se v této nevelké zemi najde překvapivě hodně. … Na prvním místě je nutné jmenovat zábavní park Legoland, ikonu všech, kteří propadli kouzlu kostiček Lego. Najdete ho u města Billund v Jutsku, něco přes sto kilometrů severně od německé hranice, a jde o první „legozábavu“ ve velkém – park funguje už od roku 1968.

[IN magazín, 22. 1. 2014]

dyž Craig Venter vytvořil v roce 2010 první umělou bakterii, vyvolalo to ve světě vlnu pozornosti a Venter samotný si vysloužil přezdívku „bůh 2.0“. Přesněji řečeno, o umělou bakterii se tak úplně nejednalo, jen její genom byl kompletně vytvořen z chemikálií v laboratoři. Nicméně úspěch to byl, první krok od analogové biologie k biologii digitální. Genomy už umíme nejenom číst, ale začali jsme je i psát. Dnes vnímáme tu dobu skoro jako pravěk. Během posledních let prudce klesla cena DNA technologií a vytváření digitálního života se přesunuje od nositelů Nobelových cen a špičkových laboratoří k běžným univerzitám, přičemž ve výhledu pronikne i do středních škol a k amatérským biologům. V době legoizace biologie se uvažuje o tom, že si časem od místní biotech firmy kdokoli bude moci koupit jakési biologické šasi, minimální životaschopnou buňku, na niž si pomocí PC a jednoduché domácí soupravy navěsí geny podle své fantazie.

[Respekt, 5. 5. 2014]