Pro pojmenování rychle se měnících komplexních vztahů mezi člověkem a přírodou vznikají i nové termíny. Jejich společným jmenovatelem je to, že stojí na pomezí více oborů – přírodních věd, politiky, filozofie a etiky. Pro pojmenování současnosti se tak používají nová slova jako kapitalocén nebo antropocén. Obě slova byla vytvořena podle již známých názvů geologických období, jakými jsou například holocén či paleocén. Formou analogie se v případě kapitalocénu odkazuje na ekonomický systém, v případě antropocénu zase na vliv lidské lidské činnosti na životní prostředí. Počátek antropocénu či kapitalocénu není zcela jasný, klade se do 16. století, nebo až do období průmyslové revoluce (18. až 19. století). S dalším alternativním označením naší současnosti přišla teoretička Dona Haraway, která chtěla upozornit na to, že lidé nejsou jedinými aktéry v dějinách Země, ale že obývají planetu s množstvím dalších druhů. Vytvořila nový termín chthulucén z řeckého slova chthon, které znamená zemi. Neotřelost tohoto nového slova má pravděpodobně přitáhnout pozornost veřejnosti k řešení ekologických problémů.
Podobně se usouvztažňují již existující slova jako biosféra, ekosystém či fobie s pojmenováními nových technologií. Všechny lidské technologické produkty tak můžeme souhrně nazvat technosférou a jednotlivé části lidské průmyslové činnosti se potom označují jako technoekosystémy. A pokud někdo pociťuje přehnaný strach z technologie, trpí tzv. technofobií.