O životě v pseudosvětě

 

Původně řecký komponent „pseudo-“ může označovat něco nepravého, lživého či klamného. Aktuálně ho mluvčí využívají zejména při vyjadřování záporného hodnocení jevů současného života. Podle škarohlídů se dnešní člověk pohybuje v takovém zvláštním světě, dalo by se říct až v pseudosvětě, který vnímá jen zprostředkovaně svými pseudosmysly

Pseudo- nás může provázet už od útlého věku: naši výběrovou školu mohou závistivci označit jako pseudo-elitní, pseudo-prestižní, zkrátka pseudo-něco. (Pisatelé někdy nestandardně, pod vlivem angličtiny či pro podtržení slovotvorné struktury slova,  užívají spojovník.)

Později nastoupíme do zaměstnání, ale to nás brzy omrzí, protože v něm vykazujeme jen samé pseudoaktivity. Při hledání nového místa se pak musíme vyhýbat různým pracovním pseudoagenturám, protože ty nás chtějí zaměstnat za velmi nevýhodných podmínek, a navíc s námi sepíšou jen takovou pseudosmlouvu. Možná by bylo nakonec výhodnější pracovat na živnostenský list, ale živnostník musí kromě daní platit každý měsíc i pseudodaně (rozuměj zálohy na sociální a zdravotní pojištění).

Jeden pak uniká z tíživé pseudoživotní situace skrze nakupování levného zboží od pseudoznaček. Druhý se vyhýbá konzumentskému pseudožití a peníze si střádá, aby mohl o dovolené poznávat vzdálené končiny. Když se chce ale pochlubit svými zážitky, známí ho navíc nazvou třeba pseudosvětákem. Navíc po čase zjistí, že jeho cestovatelská vášeň byla jen takové prázdninové pseudocestování, protože ten pravý cestovatel stráví na cestách mnoho let a ze svého koníčku si vytvoří životní styl.

Jediná věc, která v našich životech nemůže být nepravá a zdánlivá, je nakonec asi pouze naše smrt. A nebo už se brzy promění ve vratnou pseudosmrt, jakou zatím prožívají třeba komiksoví hrdinové?

Slov s komponentem „pseudo-“ stále přibývá, ač se nejedná o zcela nový jev. Již ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme slova jako pseudokultura ,nepravá, zdánlivá kultura; lžikultura, pakultura‘, pseudomarxista ,kdo se za marxistu jen vydává‘ nebo pseudopoezie ,nepravá poezie pochybné ceny; lžipoezie‘. V pozdějších Slovnících neologizmů, které zpracovávají slovní zásobu mezi lety 1985–1995, resp. 1996–2002, nalezneme na šest desítek takových výrazů, mj. pseudodružstevnictví ,falešné družstevnictví‘, pseudotrampský ,předstíraně trampský‘ (SN1) nebo pseudolék ,lék obsahující jen farmakologicky nepůsobivé látky; placebo‘, pseudostudie ,zdánlivá, pochybná studie‘ (SN2). Po stránce významové a funkční má prvek „pseudo-“ vlastnosti jak předpony, tak kořenného morfému. Jedná se tedy o tzv. prefixoid, slovotvorný prostředek, který stojí na rozhraní slovotvorného základu a předpony (prefixu).

Záhadný flaus

Flauš (či flaus) možná znáte jako druh tkaniny, ze které se dá ušít zimní kabát. Pokud ale od někoho zaslechnete: „celej tejden byl nonstop flaus,“ dotyčný určitě nestrávil celý týden v teplém oblečení. V minulých letech jste si na hudebních festivalech mohli mezi koncerty zajít odpočinout do flaus zóny; flaus je v tomto případě synonymem relaxace a odpočinku.

Flausit může také znamenat nedělat nic užitečného, nebo dokonce mrhat časem. Někdo flausí v práci, jiný „pořád flausí, jako kdyby měl bejt nesmrtelnej“. Občas se toto sloveso objevuje i ve spojení flausit to. Pokud zrovna odpočíváte na lůžku, můžete o sobě prohlásit: „Flausim to v posteli!“

Ke slovesu flausit pak mluvčí připojují různé předpony, celý víkend tak můžete například proflausit u rodičů. Když něco dokončíme, tak jsme to doflausili a stejné sloveso můžeme použít, i pokud jsme někam právě dojeli: „doflausili jsme do města“. Zaflausit s někým zase znamená, že jsme spolu strávili nějaký čas nebo že jsme si popovídali.

A odkud ten záhadný flaus vlastně pochází? Pravděpodobně z anglického slangového slovesa floss, které znamená předvádět se či na sebe poutat pozornost. U českých mluvčí se ale flausení významově blíží spíše poflakování.

Trumpština a überbabišismus aneb Výrazy motivované jmény politiků

Nová slova motivovaná jmény politiků vznikají v češtině běžně, jejich životnost však obvykle kopíruje pouze dobu politikova veřejného vlivu. V současnosti je častým motivantem takto tvořených slov příjmení českého premiéra Andreje Babiše, srov. antibabišismus, babišák, babišátko, babišián, babišovné, babišožrout, protibabišovský, předbabišovský, überbabišismus nebo zbabišovat. V nedávné minulosti bylo hojně slovotvorně využíváno příjmení (dnes již bývalého) amerického prezidenta Donalda Trumpa, srov. odtrumpovat se, po trumpovsku, protrumpovský, trumpiáda, trumpistka, trumpolína, trumpolog, trumpština, Trumptárie, ztrumpovatělý.

Připravili jsme pro vás výběr příležitostných výrazů, které vznikly s využitím jmen současných i bývalých politiků. Pomocí prokliku se dostanete do databáze Neomat, kde je možné prohlédnout si úložku s uvedením kontextu a dalšími údaji.

Čeští politici

Andrej Babiš

Pavel Bém

Jiří Čunek

Jiří Dienstbier

Jiří Drahoš

Miroslav Grebeníček

Miroslav Grégr

Stanislav Gross

Jan Hamáček

Tomáš Julínek

Miroslav Kalousek

Václav Klaus

Eduard Kremlička

Jaroslav Kubera

Miroslav Macek

Jana Maláčová

Petr Nečas

Tomio Okamura

Jiří Paroubek

Ivan Pilip

Roman Prymula

David Rath

Jiří Ruml

Karel Schwarzenberg

Miroslav Sládek

Bohuslav Sobotka

Zdeněk Škromach

Vladimír Špidla

Dan Ťok

Mirek Topolánek

Miloš Zeman 

Zahraniční politici

Šinzó Abe

Jacinda Ardernová

Silvio Berlusconi

Tony Blair

Bill Clinton

Mikuláš Dzurinda

Jörg Haider

François Hollande

Saddám Husajn

Boris Jelcin

Jean-Claude Juncker

Muammar Kaddáfí

Kim Čong-il

Kim Ir-sen

Emmanuel Macron

Vladimír Mečiar

Angela Merkelová

Slobodan Miloševič

Barack Obama

Vladimir Putin

Nicolas Sarkozy

Donald Trump

Geert Wilders