Digitální dezinfluencer šíří fejk ňjůs na dezinfowebu aneb Když (dez)informace hýbou světem

Informace bývá v žurnalistice synonymem pro stručnou zprávu přinášející základní fakta o určité události, skutečnosti, jevu apod. Očekává se od ní, že bude aktuální, společensky důležitá a také spolehlivá. V dnešním světě představují informace svého druhu svébytný fenomén.

Aktuální dění ve společnosti dává bohužel nezřídka i skvělou příležitost pro šíření dezinformací, tedy zpráv nepodložených, neověřených, nepravdivých. Pro lživou, zavádějící informaci se v češtině v posledních letech zabydlel výraz přejatý z angličtiny – fake news (česky doslovně ,falešná zprávaʻ). První výskyt tohoto spojení podle korpusového materiálu Ústavu Českého národního korpusu pochází z roku 2006. Od roku 2017 lze sledovat nárůst počtu dokladů s tímto výrazem (2017 – 388; 2018 – 874; 2019 – 647 záznamů v SYN v9), zatímco do té doby to byly jen jednotky dokladů. Vedle této přejaté podoby je možné sem tam zaregistrovat prozatím jen velice nesměle se prosazující počeštělé varianty: fejkňůz (jedenkrát doložena v excerpční databázi Neomat OSLL ÚJČ a dvakrát v korpusu SYN v9 ÚČNK), fejk ňjůs (jeden výskyt v Neomatu), anebo fejkňjús (jedinkrát v SYN v9). Teprve čas ukáže, nakolik se i ony stanou skutečně perspektivními lexikálními jednotkami jazyka.

Nicméně v češtině na základě slova fake vznikají další příbuzné výrazy: šiřitele lživé informace označíme za fejkaře, je-li to žena, pak za fejkařku; kromě toho tu máme slovesa – nedokonavé fejkovat (,lhát, podvádět, něco jen předstíratʻ) nebo dokonavé ofejkovat (,vytvořit plagiát něčeho, padělat, zfalšovat, udělat něco jen naokoʻ – mohli bychom říct také ,nafilmovat, nafingovatʻ). V úzu se objevuje i podstatné jméno fejkování (,padělání, falšování, předstírání něčehoʻ), a tak se vedle fejkování známých módních značek můžeme setkat třeba s fejkováním hodnot emisí v automobilech nebo s fejkováním pozitivních testů na covid-19. Pokud je něco fejknuté, znamená to, že je to ,zfalšované, podvržené, podvodně napodobené, neodpovídá to skutečnosti apod.ʻ: fejknutý podpis, fejknutá informace, fejknuté zboží.

O lidové tvořivosti svědčí i další příležitostná pojmenování osob související s šířením (dez)informací, která zatím nezachycuje žádný z výkladových slovníků; některá z nich dokládá databáze Neomat, jiná uvádí internetový slovník Čeština 2.0: dezinfluencer – ,influencer, který zahlcuje svou cílovou skupinu dezinformacemiʻ; infoaktivista – ,člověk bojující za publikování informací ve veřejném zájmuʻ; pravdoser – ,člověk hlásající zaručené pravdy a odlišné názory označující za dezinformaceʻ; rudebil – ,člověk, který šíří ruské dezinformaceʻ; kyberchondr – ,člověk nadměrně vyhledávající na internetu informace o zdraví, na jejichž podkladě si pak sám diagnostikuje různé nemociʻ. Existuje ještě i jiný výraz – opinion leader – označující ,vůdčí osobu schopnou shromáždit, utřídit a předat svému okolí informace, které by jej mohly zajímatʻ. První výskyt tohoto slova v databázi Neomat je z roku 1999 a poté ho registruje i speciální slovník Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (Academia 2004) s výkladem: ,osoba mající jako neformální, přirozená autorita schopnost (záměrně i nezáměrně) ovlivňovat postoje a chování ostatníchʻ.

Vraťme se ještě k samotnému slovu dezinfo, které v současné češtině jednak funguje jako podstatné jméno a označuje ,nepravdivou, zavádějící, záměrně zkreslenou informaciʻ neboli ,dezinformaci, jejímž cílem je ovlivnit určitou skupinu lidí nebo celou populaciʻ (Byl mluvčím prezidenta, teď šíří dezinfo.), jednak plní funkci nesklonného přídavného jména (je tak vlastně synonymem ke slovu dezinformační). Najdeme ho například ve spojeních dezinfo scéna, dezinfo web, dezinfo text aj. Čeština v takových případech připouští dvojí pravopis, tzn., že jednotlivá slova v uvedených souslovích se mohou psát zvlášť i dohromady, pak vzniká jedno složené slovo: dezinfoweb – dezinformační web apod.

Ve snaze udržet si dostatečnou sledovanost zařazují mnohdy i seriózní média zpravodajské relace, v nichž zajímavost, atraktivita pro publikum vytlačuje užitečnost prezentované informace. Mluvíme o tzv. infotainmentu, pojmu, který vznikl v USA v 70. letech 20. století, u nás se začal postupně prosazovat na počátku 90. let (svědčí o tom první doklady v korpusu SYNv9 z let 1992-1995). Slovo je do češtiny tedy přejato z angličtiny, kde bylo utvořeno z částí slov information (,informaceʻ) a entertainment (,zábavaʻ), zachycuje ho již zmíněný Slovník neologizmů 2 (ve významu ,spojení, propojení informací a zábavy; infozábavaʻ). V souvislosti s dezinformacemi se někdy používá jeho obměna – dezinfotainment (,zpravodajství, které volbu témat a formu jejich zpracování podřizuje snaze manipulovat s postoji veřejnosti, vyvolávat emoce a zároveň bavit a přitahovat pozornostʻ).

Snadno se může stát, že jsme přívalem informací, které k nám ve veřejném prostoru proudí ze všech stran, doslova přehlceni, obtížně se v nich orientujeme, není pro nás právě jednoduché vydýchat tento informační smog. Šíření nadměrného množství informací o určitém palčivém problému, jevu může vyústit do infodemie (složené slovo vzniklé kombinací částí slov ,informaceʻ a ,epidemieʻ) nebo, pokud v té záplavě informací přestaneme rozlišovat mezi informacemi pravdivými a falešnými, dokonce až do infokalypsy (složenina ze slov ,informaceʻ a ,apokalypsaʻ).

Některé odborné, úzce specializované informace se dají v dnešním globalizovaném světě docela dobře zpeněžit, ostatně jako všechno – pustíme-li se třeba do infopodnikání (,prodej informací z určitého oboruʻ), musíme si jen dát pozor, aby při jejich nákupu/prodeji nenastala informační asymetrie (,situace, kdy má jedna strana (kupující) mnohem méně informací než ta druhá (prodávající)ʻ).

Téma získávání a nakládání s informacemi je opravdu třaskavé, ve spojitosti s nimi často slýcháme o informační explozi (,rychlý nárůst publikovaných informací spojený s následným zahlcením těmito informacemi a nesnadností se v nich zorientovatʻ), o informačním zbrojení nebo informační válce (,snaha zničit, zneužít informace protivníka s využitím moderních technologických možnostíʻ), o informačním terorismu (,terorismus konaný prostřednictvím moderních informačních systémůʻ) či digitálním terorismu (,úmyslné šíření klamavých dokumentů a dezinformací vyvolávajících strach, nenávist, násilnosti jedinců ve společnosti apod. prostřednictvím digitálních technologiíʻ).

Zkrátka ať si to chceme přiznat, či nikoli, žijeme v postfaktické době (z anglického post-fact, resp. post-factual), v níž skutečná fakta pomalu, ale jistě přestávají hrát podstatnou roli, lidé raději přijmou argumenty založené spíš na emocích a pocitech než na logických zdůvodněních. Dostáváme se tak do stavu, kdy snahy nejrůznějších informačních kanálů působit na lidské emoce a nositele předsudků ovlivňují názory veřejnosti daleko výrazněji než objektivní, spolehlivá, podložená fakta ze seriózních zdrojů. Lidé pak i nevědomky akceptují často neověřené, lživé nebo protichůdné informace nejasného původu.

Dárky nejen zdarma

Rozčilujete se, když čtete věty podobné těm následujícím?

· Děti k nápoji dostanou malý dáreček zdarma.

· Na prvních 100 zákazníků čeká dárek zdarma.

· V taštičce najdete jako dárek zdarma zklidňující krémovou masku.

· Výrobce nabízí hodinky se standardním černým řemínkem a jedním barevným, který je jako dárek zdarma.

· Nádobí obdrží coby dar zdarma.

Je jasné, co některé mluvčí popuzuje. Podstatné jméno dar/dárek/dáreček ve svém základním významu označuje ,věc danou někomu bez náhrady‘ a příslovce zdarma pak ,bez (peněžité) náhrady‘. Slovní spojení dárek zdarma tak bylo opakovaně kritizováno jakožto pleonastické, redundantní, nadbytečné. V současné češtině přesto není nijak okrajové, např. v korpusu syn v9 je doloženo 447krát, v korpusu online_archive 2834krát.

Sousloví dárek zdarma je vázáno na marketingovou češtinu, jak také ukazují úvodní příkladové věty. Dárek zdarma nedostanete od manželky k výročí svatby nebo od kamaráda k narozeninám, v soukromé sféře by to bylo bezesporu komické – nebo trapné; takové příklady užití ostatně ani doloženy nejsou. V reklamním stylu ale spojení dárek zdarma i přes dřívější jazykovou kritiku přežívá a nezdá se, že by bylo na ústupu. Zkusme se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Nechme stranou, že jakékoli použití slova zdarma v reklamě patrně není na škodu. Marketéři se zřejmě zdůrazněním skutečnosti, že je daná věc nebo služba bez doplatku, snaží rozptýlit obavy, že pro získání reklamního dárku bude třeba splnit nějakou další podmínku, například zakoupit zboží ve větším množství nebo předplatit službu na delší období.

Mluvčí, kterým se spojení dárek zdarma příčí, jej nemusejí dále reprodukovat. A to ani když mají o nabízenou obchodní pobídku zájem: mohou mluvit jen o dárku. Jazykovědci však při poctivém popisu jazyka nemohou vybrané jevy ignorovat. Aktuálně se proto víceslovnému výrazu dárek zdarma dostalo samostatného slovníkového zpracování v Akademickém slovníku současné češtiny (D, 2022):

· dárek zdarma (drobná) věc poskytovaná obchodníkem za nákup jako odměna a pobídka k dalšímu nákupu.

To je mezi českými lexikony novum, ovšem v některých jinojazyčných slovnících byla ekvivalentní spojení jako free gift nebo Gratisgeschenk zpracována již dříve.

Závěrem si dejme dar radosti z jazyka a podívejme na příležitostná pojmenování, která byla vytvořena na základě slova dárek. V databázi Neomat je doloženo přes desítku výrazů, které začínají komponentem dárk-, srov. dárkobanka, dárkomat, dárkování, dárkovník, dárkobraní, dárkonosič, dárkovka, dárkovost, dárkománie, dárkonoš nebo dárkovna.

Nalezneme zde také více než deset periferních výrazů s koncovým komponentem -dárek, srov. antidárek, cyklodárek, ekodárek, eurodárek, fotodárek, metadárek, předdárek, retrodárek, rouškodárek, sobědárek, samodárek.

Obdarovávání zkrátka k životu neodmyslitelně patří.

Prémiový

Přídavné jméno prémiový se tradičně spojuje s podstatnými jmény jako systém, fond, závod či kniha. Bylo odvozeno od slova prémie, které má podle českých slovníků význam 1. odměna, mimořádná výhra a 2. cena řádným odběratelům (knih aj.).

Procházíme-li ale jakékoli současné obchodní nabídky v e-shopech, reklamních letácích apod., nelze minout prémiová piva, prémiové sýry, prémiové fény, prémiové kuchyně nebo prémiové dovolené. V těchto kontextech výraz prémiový označuje zboží nebo služby, které mají vyšší kvalitu, než je obvyklé, a často jsou také dražší. Dalo by se tedy říci, že jsou prvotřídní, luxusní, vysoce kvalitní, špičkové, příp. exkluzivní. Přestože existuje řada funkčních synonym, nové pojmenování nachází v marketingové komunikaci své místo – svou neotřelostí může přitahovat pozornost a budit zájem o nabízený produkt.

Přídavné jméno prémiový se nově stupňuje, srov. prémiovější potraviny, nejprémiovější vodka. Odvozením se vytváří adverbium prémiově (prémiově vybavené koupelny) a substantivum prémiovost (Češi mají rádi prémiovost). Pomocí předpon super- nebo ultra- vznikají nové, patrně ještě naléhavější výrazy superprémiový (superprémiové značky) a ultraprémiový (ultraprémiová krmiva).

Neosémantismus prémiový není v češtině žádnou horkou novinkou. Už v roce 2014 mu věnovali pozornost dva jazykovědci: Katarína Kálmánová ve slovenském vědecko-popularizačním časopise Kultúra slova a Martin Prošek v popularizačním sloupku časopisu Týdeník Rozhlas. Oba lingvisté se shodovali ve svých postojích a závěrečných doporučeních. Existuje podle nich řada adjektiv, jimiž se dá kvalita a charakter výrobku nebo služby vystihnout přesněji, jednoznačněji a srozumitelněji, čímž se také adresát – potenciální klient – osloví efektivněji.

Jaká je situace po osmi letech? Jistě stále existují mluvčí, kteří výraz prémiový ve významu ,prvotřídní‘ považují za zbytečný. Podle korpusového nástroje Word sketch ale odkazuje prvních šest absolutně nejčastějších spojení s přídavným jménem prémiový právě k jeho novému významu, srov. značka, ležák, kvalita, vůz, kanál, produkt.

Uvidíme, jaký vývoj v uživatelských postojích a ve frekvenci užívání tohoto „prémiového neologismu“ přinese budoucnost. Ať už neosémantismus prémiový zapadne, nebo se v české slovní zásobě stabilizuje – a tím zevšední, po čase se zase nějaký originální výraz objeví. V marketingové komunikaci se totiž cení novost a nápadnost.

Literatura:

KÁLMÁNOVÁ, K. (2014): Prémiové sporenie a prémiová čokoláda alebo o nových významoch slova prémiový. Kultúra slova, 48, 6, s. 345–347.

PROŠEK, M. (2014): Prémiový výrobek – radost, či starost? Týdeník Rozhlas, 15. 9. 2014, s. 24.