Polské očkování kečupem

V pandemických letech vznikla rozmanitá příležitostná slova, která souvisejí s očkováním proti covidu-19, viz sloupek Kláry Trskové Vakcinátor přichází. Tyto výrazy mohou být postojově neutrální, např. koronavakcína, nebo vyjadřují pozitivní, resp. negativní postoj, např. vyočkovat se (z pandemie) × očkovací apartheid.

Posměšná a depreciativní pojmenování vakcíny proti covidu-19 často nacházíme v antivakcinačních narativech, v nichž pomáhají konstruovat opozici „my – oni“. Taková slova nezřídka plní i kryptickou funkci, neboť vzhledem ke svému nízkému rozšíření dočasně unikají dosahu automatizovaných algoritmů, které v online prostoru vyhledávají a odstraňují dezinformace.

O výrazy související s očkováním proti covidu-19 a nesoucí negativní expresivitu není nouze, byť jde obvykle o slova řídká, efemérní, tvořená ad hoc, idiolektismy atd. Konkrétní příklady nabízí mj. portál Čeština 2.0, srov.: brakcína ,zbytečná, nefunkční vakcína‘; fuckcinace ,očkování nedostatečně prověřenou látkou‘; očkokot ,nekritický zastánce očkování‘; pichtatura ,povinné očkování proti covidu-19‘; tlakcinace ,povinné plošné očkování‘; vakcínismus ,nekritický obdiv k očkování‘ nebo vakcínokracie ,státní zřízení, které protežuje očkované jedince‘.

Také v polštině nacházíme řadu negativně konotovaných slov označujících proticovidovou vakcínu, jak dokládá elektronický slovník neologismů Obserwatorium Językowe Uniwersytetu Warszawskiego. Například polský výraz keczup (kečup) získal nový, hanlivý význam ,(zbytečná, nedostatečně otestovaná apod.) vakcína proti covidu-19‘. Na jeho základě pak vznikly výrazy jako keczupować ,očkovat proti covidu-19‘, keczupowanie ,očkování proti covidu-19‘ či zakeczupowany ,očkovaný proti covidu-19. Se záměrem zatížit vakcinační diskurz zápornými konotacemi spojenými se smrtí byly v polštině vytvořeny tragikomické blendy trupionka śmiercionka trup ,mrtvola‘, śmierć ,smrt‘ + szczepionka ,vakcína‘.

V češtině užití internacionalismu kečup pro označení vakcíny proti covidu-19 nenalezneme. Nejsou doloženy ani blendy, v nichž by se lexém vakcína propojoval s výrazy z tematické oblasti smrti (hypotetické novotvary *smrtcína/smrtína apod.). Zkrátka a dobře, i v globalizovaném světě vždy zůstává prostor pro národní specifika.

Dědečkovat

Přiznám se k jedné své, snad ne úplně zavrženíhodné, neřesti: příležitostně překládám lotyšskou beletrii. A nadevše mám rád překlady dětských knížek. Překládání dětské literatury je totiž, ve srovnání se sáhodlouhými romány, rozkošnou kratochvílí. Tuhle jsem překládal v hospodě během čekání na kamaráda útlou dětskou knížku O Kátě, která chtěla být dědečkem; nestačil jsem dopít ani druhé pivo – a překlad byl, alespoň nahrubo, hotov. Neznamená to ale, že by dětská literatura byla pro překladatele jednoduchá, triviální, že by nepředstavovala žádnou výzvu, neskýtala žádné úskalí. Tak třeba sousloví darīt vectēvu lietas jsem nejprve přeložil doslova: dělat dědečkovské věci, ale nebylo to ono. Ani s dělat věci po dědečkovsku jsem nebyl spokojený, a tak jsem se rozhodl pro odvázanější řešení: přeložit sousloví jedním slovem, navíc neologismem (?) dědečkovat; myslím, že mě to napadlo už v oné hospodě – a zajisté k tomu přispělo pivo, mok to přeinspirativní. A nejspíš to líbnutí opivnělé múzy bylo šťastné, soudě alespoň podle reakcí čtenářů, které tento novotvar zjevně zaujal. To slovo je rodilému mluvčímu dokonale průhledné (v daném kontextu dozajista), a přesto nabízí široké pole pro interpretaci: dědečkové se zaobírají rozličnými věcmi a činnostmi a každému čtenáři nejspíš podvědomě naskočí jeho vlastní prarodič.

Užuž bych se chtěl zadmout pýchou, že jsem obohatil mateřštinu novým slůvkem, jenže pak stačí pohled do korpusu SYN v9, kde se Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol, už v r. 2015 rozplývá: „Letošní léto muselo každému splnit ta nejtoužebnější přání, bylo skvělé! Pro mne osobně bylo naplněno činností, užil jsem si! Od sportování přes týden na vodě a na kolech, dost jsem ‚dědečkoval, prostě báječné.“ K tomu přihoďme 12 výskytů substantiva dědečkování (např. „Naši mají nevýhodu v tom, že ještě pracují, máma píše texty a táta skládá písničky. Ale babičkování a dědečkování zvládají taky skvěle!“; případně v Neomatu doložené: „To dědečkování je ideální, vnouče si půjčíte a pak ho zase odevzdáte,“ – a hned vám ulítnou včely…

Digitální dezinfluencer šíří fejk ňjůs na dezinfowebu aneb Když (dez)informace hýbou světem

Informace bývá v žurnalistice synonymem pro stručnou zprávu přinášející základní fakta o určité události, skutečnosti, jevu apod. Očekává se od ní, že bude aktuální, společensky důležitá a také spolehlivá. V dnešním světě představují informace svého druhu svébytný fenomén.

Aktuální dění ve společnosti dává bohužel nezřídka i skvělou příležitost pro šíření dezinformací, tedy zpráv nepodložených, neověřených, nepravdivých. Pro lživou, zavádějící informaci se v češtině v posledních letech zabydlel výraz přejatý z angličtiny – fake news (česky doslovně ,falešná zprávaʻ). První výskyt tohoto spojení podle korpusového materiálu Ústavu Českého národního korpusu pochází z roku 2006. Od roku 2017 lze sledovat nárůst počtu dokladů s tímto výrazem (2017 – 388; 2018 – 874; 2019 – 647 záznamů v SYN v9), zatímco do té doby to byly jen jednotky dokladů. Vedle této přejaté podoby je možné sem tam zaregistrovat prozatím jen velice nesměle se prosazující počeštělé varianty: fejkňůz (jedenkrát doložena v excerpční databázi Neomat OSLL ÚJČ a dvakrát v korpusu SYN v9 ÚČNK), fejk ňjůs (jeden výskyt v Neomatu), anebo fejkňjús (jedinkrát v SYN v9). Teprve čas ukáže, nakolik se i ony stanou skutečně perspektivními lexikálními jednotkami jazyka.

Nicméně v češtině na základě slova fake vznikají další příbuzné výrazy: šiřitele lživé informace označíme za fejkaře, je-li to žena, pak za fejkařku; kromě toho tu máme slovesa – nedokonavé fejkovat (,lhát, podvádět, něco jen předstíratʻ) nebo dokonavé ofejkovat (,vytvořit plagiát něčeho, padělat, zfalšovat, udělat něco jen naokoʻ – mohli bychom říct také ,nafilmovat, nafingovatʻ). V úzu se objevuje i podstatné jméno fejkování (,padělání, falšování, předstírání něčehoʻ), a tak se vedle fejkování známých módních značek můžeme setkat třeba s fejkováním hodnot emisí v automobilech nebo s fejkováním pozitivních testů na covid-19. Pokud je něco fejknuté, znamená to, že je to ,zfalšované, podvržené, podvodně napodobené, neodpovídá to skutečnosti apod.ʻ: fejknutý podpis, fejknutá informace, fejknuté zboží.

O lidové tvořivosti svědčí i další příležitostná pojmenování osob související s šířením (dez)informací, která zatím nezachycuje žádný z výkladových slovníků; některá z nich dokládá databáze Neomat, jiná uvádí internetový slovník Čeština 2.0: dezinfluencer – ,influencer, který zahlcuje svou cílovou skupinu dezinformacemiʻ; infoaktivista – ,člověk bojující za publikování informací ve veřejném zájmuʻ; pravdoser – ,člověk hlásající zaručené pravdy a odlišné názory označující za dezinformaceʻ; rudebil – ,člověk, který šíří ruské dezinformaceʻ; kyberchondr – ,člověk nadměrně vyhledávající na internetu informace o zdraví, na jejichž podkladě si pak sám diagnostikuje různé nemociʻ. Existuje ještě i jiný výraz – opinion leader – označující ,vůdčí osobu schopnou shromáždit, utřídit a předat svému okolí informace, které by jej mohly zajímatʻ. První výskyt tohoto slova v databázi Neomat je z roku 1999 a poté ho registruje i speciální slovník Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (Academia 2004) s výkladem: ,osoba mající jako neformální, přirozená autorita schopnost (záměrně i nezáměrně) ovlivňovat postoje a chování ostatníchʻ.

Vraťme se ještě k samotnému slovu dezinfo, které v současné češtině jednak funguje jako podstatné jméno a označuje ,nepravdivou, zavádějící, záměrně zkreslenou informaciʻ neboli ,dezinformaci, jejímž cílem je ovlivnit určitou skupinu lidí nebo celou populaciʻ (Byl mluvčím prezidenta, teď šíří dezinfo.), jednak plní funkci nesklonného přídavného jména (je tak vlastně synonymem ke slovu dezinformační). Najdeme ho například ve spojeních dezinfo scéna, dezinfo web, dezinfo text aj. Čeština v takových případech připouští dvojí pravopis, tzn., že jednotlivá slova v uvedených souslovích se mohou psát zvlášť i dohromady, pak vzniká jedno složené slovo: dezinfoweb – dezinformační web apod.

Ve snaze udržet si dostatečnou sledovanost zařazují mnohdy i seriózní média zpravodajské relace, v nichž zajímavost, atraktivita pro publikum vytlačuje užitečnost prezentované informace. Mluvíme o tzv. infotainmentu, pojmu, který vznikl v USA v 70. letech 20. století, u nás se začal postupně prosazovat na počátku 90. let (svědčí o tom první doklady v korpusu SYNv9 z let 1992-1995). Slovo je do češtiny tedy přejato z angličtiny, kde bylo utvořeno z částí slov information (,informaceʻ) a entertainment (,zábavaʻ), zachycuje ho již zmíněný Slovník neologizmů 2 (ve významu ,spojení, propojení informací a zábavy; infozábavaʻ). V souvislosti s dezinformacemi se někdy používá jeho obměna – dezinfotainment (,zpravodajství, které volbu témat a formu jejich zpracování podřizuje snaze manipulovat s postoji veřejnosti, vyvolávat emoce a zároveň bavit a přitahovat pozornostʻ).

Snadno se může stát, že jsme přívalem informací, které k nám ve veřejném prostoru proudí ze všech stran, doslova přehlceni, obtížně se v nich orientujeme, není pro nás právě jednoduché vydýchat tento informační smog. Šíření nadměrného množství informací o určitém palčivém problému, jevu může vyústit do infodemie (složené slovo vzniklé kombinací částí slov ,informaceʻ a ,epidemieʻ) nebo, pokud v té záplavě informací přestaneme rozlišovat mezi informacemi pravdivými a falešnými, dokonce až do infokalypsy (složenina ze slov ,informaceʻ a ,apokalypsaʻ).

Některé odborné, úzce specializované informace se dají v dnešním globalizovaném světě docela dobře zpeněžit, ostatně jako všechno – pustíme-li se třeba do infopodnikání (,prodej informací z určitého oboruʻ), musíme si jen dát pozor, aby při jejich nákupu/prodeji nenastala informační asymetrie (,situace, kdy má jedna strana (kupující) mnohem méně informací než ta druhá (prodávající)ʻ).

Téma získávání a nakládání s informacemi je opravdu třaskavé, ve spojitosti s nimi často slýcháme o informační explozi (,rychlý nárůst publikovaných informací spojený s následným zahlcením těmito informacemi a nesnadností se v nich zorientovatʻ), o informačním zbrojení nebo informační válce (,snaha zničit, zneužít informace protivníka s využitím moderních technologických možnostíʻ), o informačním terorismu (,terorismus konaný prostřednictvím moderních informačních systémůʻ) či digitálním terorismu (,úmyslné šíření klamavých dokumentů a dezinformací vyvolávajících strach, nenávist, násilnosti jedinců ve společnosti apod. prostřednictvím digitálních technologiíʻ).

Zkrátka ať si to chceme přiznat, či nikoli, žijeme v postfaktické době (z anglického post-fact, resp. post-factual), v níž skutečná fakta pomalu, ale jistě přestávají hrát podstatnou roli, lidé raději přijmou argumenty založené spíš na emocích a pocitech než na logických zdůvodněních. Dostáváme se tak do stavu, kdy snahy nejrůznějších informačních kanálů působit na lidské emoce a nositele předsudků ovlivňují názory veřejnosti daleko výrazněji než objektivní, spolehlivá, podložená fakta ze seriózních zdrojů. Lidé pak i nevědomky akceptují často neověřené, lživé nebo protichůdné informace nejasného původu.

Dárky nejen zdarma

Rozčilujete se, když čtete věty podobné těm následujícím?

· Děti k nápoji dostanou malý dáreček zdarma.

· Na prvních 100 zákazníků čeká dárek zdarma.

· V taštičce najdete jako dárek zdarma zklidňující krémovou masku.

· Výrobce nabízí hodinky se standardním černým řemínkem a jedním barevným, který je jako dárek zdarma.

· Nádobí obdrží coby dar zdarma.

Je jasné, co některé mluvčí popuzuje. Podstatné jméno dar/dárek/dáreček ve svém základním významu označuje ,věc danou někomu bez náhrady‘ a příslovce zdarma pak ,bez (peněžité) náhrady‘. Slovní spojení dárek zdarma tak bylo opakovaně kritizováno jakožto pleonastické, redundantní, nadbytečné. V současné češtině přesto není nijak okrajové, např. v korpusu syn v9 je doloženo 447krát, v korpusu online_archive 2834krát.

Sousloví dárek zdarma je vázáno na marketingovou češtinu, jak také ukazují úvodní příkladové věty. Dárek zdarma nedostanete od manželky k výročí svatby nebo od kamaráda k narozeninám, v soukromé sféře by to bylo bezesporu komické – nebo trapné; takové příklady užití ostatně ani doloženy nejsou. V reklamním stylu ale spojení dárek zdarma i přes dřívější jazykovou kritiku přežívá a nezdá se, že by bylo na ústupu. Zkusme se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Nechme stranou, že jakékoli použití slova zdarma v reklamě patrně není na škodu. Marketéři se zřejmě zdůrazněním skutečnosti, že je daná věc nebo služba bez doplatku, snaží rozptýlit obavy, že pro získání reklamního dárku bude třeba splnit nějakou další podmínku, například zakoupit zboží ve větším množství nebo předplatit službu na delší období.

Mluvčí, kterým se spojení dárek zdarma příčí, jej nemusejí dále reprodukovat. A to ani když mají o nabízenou obchodní pobídku zájem: mohou mluvit jen o dárku. Jazykovědci však při poctivém popisu jazyka nemohou vybrané jevy ignorovat. Aktuálně se proto víceslovnému výrazu dárek zdarma dostalo samostatného slovníkového zpracování v Akademickém slovníku současné češtiny (D, 2022):

· dárek zdarma (drobná) věc poskytovaná obchodníkem za nákup jako odměna a pobídka k dalšímu nákupu.

To je mezi českými lexikony novum, ovšem v některých jinojazyčných slovnících byla ekvivalentní spojení jako free gift nebo Gratisgeschenk zpracována již dříve.

Závěrem si dejme dar radosti z jazyka a podívejme na příležitostná pojmenování, která byla vytvořena na základě slova dárek. V databázi Neomat je doloženo přes desítku výrazů, které začínají komponentem dárk-, srov. dárkobanka, dárkomat, dárkování, dárkovník, dárkobraní, dárkonosič, dárkovka, dárkovost, dárkománie, dárkonoš nebo dárkovna.

Nalezneme zde také více než deset periferních výrazů s koncovým komponentem -dárek, srov. antidárek, cyklodárek, ekodárek, eurodárek, fotodárek, metadárek, předdárek, retrodárek, rouškodárek, sobědárek, samodárek.

Obdarovávání zkrátka k životu neodmyslitelně patří.

Prémiový

Přídavné jméno prémiový se tradičně spojuje s podstatnými jmény jako systém, fond, závod či kniha. Bylo odvozeno od slova prémie, které má podle českých slovníků význam 1. odměna, mimořádná výhra a 2. cena řádným odběratelům (knih aj.).

Procházíme-li ale jakékoli současné obchodní nabídky v e-shopech, reklamních letácích apod., nelze minout prémiová piva, prémiové sýry, prémiové fény, prémiové kuchyně nebo prémiové dovolené. V těchto kontextech výraz prémiový označuje zboží nebo služby, které mají vyšší kvalitu, než je obvyklé, a často jsou také dražší. Dalo by se tedy říci, že jsou prvotřídní, luxusní, vysoce kvalitní, špičkové, příp. exkluzivní. Přestože existuje řada funkčních synonym, nové pojmenování nachází v marketingové komunikaci své místo – svou neotřelostí může přitahovat pozornost a budit zájem o nabízený produkt.

Přídavné jméno prémiový se nově stupňuje, srov. prémiovější potraviny, nejprémiovější vodka. Odvozením se vytváří adverbium prémiově (prémiově vybavené koupelny) a substantivum prémiovost (Češi mají rádi prémiovost). Pomocí předpon super- nebo ultra- vznikají nové, patrně ještě naléhavější výrazy superprémiový (superprémiové značky) a ultraprémiový (ultraprémiová krmiva).

Neosémantismus prémiový není v češtině žádnou horkou novinkou. Už v roce 2014 mu věnovali pozornost dva jazykovědci: Katarína Kálmánová ve slovenském vědecko-popularizačním časopise Kultúra slova a Martin Prošek v popularizačním sloupku časopisu Týdeník Rozhlas. Oba lingvisté se shodovali ve svých postojích a závěrečných doporučeních. Existuje podle nich řada adjektiv, jimiž se dá kvalita a charakter výrobku nebo služby vystihnout přesněji, jednoznačněji a srozumitelněji, čímž se také adresát – potenciální klient – osloví efektivněji.

Jaká je situace po osmi letech? Jistě stále existují mluvčí, kteří výraz prémiový ve významu ,prvotřídní‘ považují za zbytečný. Podle korpusového nástroje Word sketch ale odkazuje prvních šest absolutně nejčastějších spojení s přídavným jménem prémiový právě k jeho novému významu, srov. značka, ležák, kvalita, vůz, kanál, produkt.

Uvidíme, jaký vývoj v uživatelských postojích a ve frekvenci užívání tohoto „prémiového neologismu“ přinese budoucnost. Ať už neosémantismus prémiový zapadne, nebo se v české slovní zásobě stabilizuje – a tím zevšední, po čase se zase nějaký originální výraz objeví. V marketingové komunikaci se totiž cení novost a nápadnost.

Literatura:

KÁLMÁNOVÁ, K. (2014): Prémiové sporenie a prémiová čokoláda alebo o nových významoch slova prémiový. Kultúra slova, 48, 6, s. 345–347.

PROŠEK, M. (2014): Prémiový výrobek – radost, či starost? Týdeník Rozhlas, 15. 9. 2014, s. 24.

Zatemňovač plynových lamp, nebo prozatím obyčejný gaslighter

Přejímky z angličtiny (ostatně nejen z ní) obvykle spojujeme s novými vynálezy, trendy či technologiemi, se kterými dosud nemáme v našem prostředí zkušenost, a proto ani zatím české pojmenování. Nový výdobytek postupně integrujeme do svých životů a s ním i brousíme jeho pojmenování: adaptujeme ho do jazykového systému češtiny, ustaluje se jeho výslovnost, pravopis, ohýbání i třeba stylistické zařazení.  

Z ciziny však můžeme přejmout i slova pojmenovávající společenský jev, který sice známe, ale zatím jsme mu nevěnovali dost velkou pozornost na to, abychom ho přesně vymezili. Vezměme si například takový body shaming neboli zesměšňování, psychické zraňování lidí na základě vzhledu. Posměch za nadbytečná kila nebo jiný zdravotní problém není žádná novinka, kterou bychom u nás neznali, co nám ale chybělo, bylo pojmenování tohoto nešvaru – a se zavedeným názvem i větší citlivost k jeho přítomnosti. 

Podobně se s přejetím výrazů z angličtiny zvyšuje vnímavost k nešvarům v mezilidských, zejména partnerských vztazích. Například benching (situace, kdy si jeden z partnerů nechává v počátcích vztahu toho druhého v záloze „na lavičce“ pro případ, že nenajde nějakého lepšího), breadcrumbing (v tom případě partner dává druhému jen „drobečky“ své pozornosti) či cushioning (kdy si jeden z partnerů nechává záchranný „polštář“ v podobě stále aktivních účtů na seznamkách). Nebo ghosting, kdy se člověk ze vztahu vypaří jako „duch“, přestane brát telefony a jakkoli reagovat. Vyjmenované výrazy představují jen vzorek jevů, o kterém se hovoří především s rozšířením sociálních sítí a virtuální komunikace. Vyghostovat jsme ale přitom mohli třeba i souseda přímo ve fyzické realitě, sociální sítě však na zmíněné praktiky vrhají více světla a je možné je podchytit a archivovat třeba screenshotem rozhovoru v chatu.

Vrcholnou disciplínu představuje gaslighting, forma psychické manipulace spočívající v podrývání zdravého rozumu nicnetušící oběti. Tento pojem pochází z názvu divadelní hry Patricka Hamiltona Plynové lampy (Gaslights), ve které se muž snaží přesvědčit svoji manželku o její nepříčetnosti mimo jiné tím, že cíleně tlumí svit lamp v domě a ženě tvrdí, že se jí to jen zdá. Takovému manipulátorovi se pak říká gaslighter. Dramatická předloha Plynové lampy byla zfilmovaná už v roce 1944 a podobnou manipulaci provádí třeba Závist v české pohádce Nesmrtelná teta z roku 1993. Jen nám pro toto chování chybí české pojmenování, anglické je v databázi Neomat doloženo až od roku 2021.

Anebo z veselejšího soudku: radost z drobných smyslových požitků jsme si byli schopní užít i před nástupem tohoto dánského trendu, teprve přejímka hygge nám však pomohla si to lépe uvědomit a ocenit.

Stereotypy cizí, nebo naše vlastní?

Českou slovní zásobu přirozeně tvoří i slova pocházející z cizích jazyků, v posledních dekádách mezi nejvýraznější skupinu patří bezesporu přejímky z angličtiny. Anglicismy však nejsou jediné cizí prvky, které čeština integruje do svého jazykového systému. Nezapomínejme, že v naší řeči používáme i vlastní jména, často rovněž pocházející z jiných jazyků, která se také následně adaptují do složitého gramatického systému češtiny. Někdy dokonce s pomocí proprií vznikají nové frazémy. Importovaný výraz, ať už z oblasti jmen obecných nebo vlastních, však nemusí v češtině odpovídat podobě, jakou má v zemi původu.

Pojďme si to ukázat na zeměpisných názvech. Jak například vzpomínáte na první lockdown a plošný přechod na práci z domova – neboli home office? Někdo zapojil zlaté české ručičky, šil roušky nebo kutil. U někoho doma to zase možná byla úplná Itálie, někdo si naopak užil pořádnou Havaj. I kdyby jen v podobě pizzy s ananasem. Exotické sladké ovoce kontroverzně umístěné na italskou slanou placku strhává naši pozornost natolik, že už obvykle nepátráme, odkud tato společensky konfliktní receptura pochází – a že ji vytvořil Kanaďan s řeckými kořeny, inspirovaný čínskými recepty, které kombinují sladké a slané chutě.

Název pizza Havaj tedy neprozrazuje směr importu, ale rys, který s Havají spojuje někdo žijící mimo toto souostroví. Národnostní klišé totiž cizí realitu někdy skutečně odrážejí, mnohdy však spíše ukazují, jak ji interpretujeme my. Ostatně podobně je to právě i s cizími slovy v češtině, jak nám mohou ilustrovat přejímky z úvodu této ukázky. Zatímco lockdown se v angličtině skutečně používá, home office jen klame tělem a do angličtiny by potřeboval přeložit frází to work from home. První z anglicismů reflektuje, jak to v angličtině doopravdy je, druhý, jak my si myslíme, že by mohlo.

Jistě vás při vzpomínce na pandemickou uzavírku napadnou i další česká sousloví postavená na zeměpisných názvech. Třeba že někdo začal pít jako Dán (stereotyp podpořený prohnilou atmosférou království dánského zobrazenou v Hamletovi), někdo zase dřel jako Bulhar (odkaz na bulharské zelináře meziválečného Československa, kteří překračovali zákonem nařízenou pracovní dobu). Nebo že se z řady činností stala ruská ruleta (v ruštině skutečně russkaja ruletka), u někoho možná hrozil až stockholmský syndrom (podle skutečného příběhu rukojmích držených při bankovní loupeži ve Stockholmu). Na některé cizí výrazy se můžeme alespoň do určité míry spolehnout i v zahraničí, je však dobré mít na paměti, že mnohé z nich jsou platné jen u nás.

Všehobraní

Skládání je jedním z několika způsobů, jakým lze v českém jazyce tvořit nová slova. V tomto příspěvku se podíváme na nově vytvořená podstatná jména s komponentem -braní.

Ve Slovníku spisovné češtiny (SSJČ) můžeme najít slova jako vinobraní, klasobraní či poeticky znějící květobraní, které označuje sklizeň růžových květů. Sklizně nejrůznějšího ovoce shrnuje Heslář novočeského lexikálního archivu (NLA) jedním výmluvným názvem: všehobraní

vsehobrani

V databázi Neomat jsou zaznamenána nová jednoslovná pojmenování nejen sklizně docela obyčejných jahod (jahodobraní), borůvek (borůvkobraní), meruněk (meruňkobraní), švestek (švestkobraní), dýní (dýňobraní) nebo třešní (třešňobraní), ale také méně tradičního ovoce jeřábu oskeruše, které dalo vzniknout novému podstatnému jménu oskerušobraní (jinak také oskorušobraní).

Původní význam sklizně plodů se přesunul i do dalších oblastí: gastronomie, kultury, sportu a reklamních kampaní. Zelí se sklízí v průběhu zelobraní či zelnobraní a pro sběr bylinek vzniklo nové označení bylinkobraní. Když rostou houby, nadešel čas houbobraní. Chystáte se smažit řízky, udit šunku nebo péct buchty? Nic vám nebrání v ozvláštnění vašeho počinu novými slovy řízkobraní, šunkobraníbuchtobraní. Cyklistický závod zní mnohem poutavěji, pokud ho nazveme cyklobraním a knižní festival zase knihobraním. Výprodej kosmetických produktů snad byl úspěšnější, když ho firma nazvala žertovným šminkobraním. A co se skrývá za novým slovem divadlobraní? Obyčejné zlevnění vstupného. A nyní se budu muset omluvit, protože vyrážím na steakobraní!

Tato a mnohá další nová slova s řetězcem *braní můžete sledovat v pravidelně aktualizované databázi Neomat.

Řekni mi, co jíš… a já ti povím nové slovo!

Lidský jídelníček je jednou z oblastí, která podléhá módním trendům, a proto je možná tak bohatým zdrojem nových slov. Mnohá z nich vznikají odtržením komponentu vege- ve slovech jako „vegetarián“, „vegetariánský“ či „vegetariánství“, a následným připojením komponentu nového.

Sprutariáni (z anglického „sprout“, klíček) si pochutnávají na naklíčených semenech, a zastánci nutritariánství se snaží dbát na to, aby potraviny, které zkonzumují, měly vysokou nutriční hodnotu. Když se někdo vzdá jídla v pevném skupenství a pije pouze ovocné a zeleninové šťávy, může si říkat džusarián. Pokud se člověk rozhodne nejíst vůbec nic a domnívá se, že se živí pouze energií ze vzduchu, stane se z něj breatharián. (První část tohoto podstatného jména tvoří anglické slovo „breath“, které v češtině znamená „dech“.) Jen o trochu více času zabere příprava oběda jedlíkům fruktariánským (nebo také fruitariánským; z anglického pojmenování ovoce, „fruit“).

Pescetarián (či také jinak pescavegetarián, pescovegetarián nebo peskovegetarián) se řeznictví vyhne obloukem, ale do rybárny si občas zajít může. Ten, kdo si maso nezakazuje, ale přesto konzumaci živočišných produktů omezuje, se nazývá reduktarián. Podobně jsou na tom také skorovegetariáni či zastánci flexitariánské stravy. Flexitariánkám a flexitariánům bezmasá jídla vůbec nevadí, ale jsou flexibilní a sem tam sní i kousek masa. Blízko k nim mají i planetariáni snažící se jíst tak, aby jejich gurmánské preference nepřispívaly ke zhoršení klimatických podmínek na naší planetě. A pokud je pro někoho maso nepostradatelnou součástí jídelníčku, může se obhájit tím, že je zkrátka masotarián nebo letitý zastánce výživového směru vinnoklobásariánství.

Jak v české slovní zásobě přibývají další nová slova s řetězci *arián, *ariánka, *ariánství můžete sledovat v pravidelně aktualizované databázi Neomat.

Dokubžunda

V českém jazyce přibývá nových slov s komponentem doku-, který zastupuje přídavné jméno dokumentární (pod vlivem angličtiny můžeme nalézt také slova s komponentem docu-, který pochází z anglického documentary). Tato nová slova se objevují nejčastěji ve spojení s produkty filmového a televizního průmyslu. V excerpční databázi Neomat nalezneme slova jako dokudrama (či docudrama, doku-drama, docu-drama) a od něj odvozené přídavné jméno dokudramatický. Dále jsou zde filmové žánry nově označené jako dokukomedie nebo dokukrimi a dokumentární dokushow (psáno také doku show). A pokud televizní stanice vysílá vícedílný dokumentární seriál, může ho divákům přiblížit novými podstatnými jmény dokuseriál (docuseriál) nebo dokusérie (z anglického výrazu docuseries).

Dokumentární mohou být ale také další umělecké výstupy jako například divadlo, které pak lze pojmenovat novým označením dokudivadlo (či docu-divadlo). Vznikají dokukomiksy, na poli literatury se publikují nejen dokuromány, ale dokonce i dokubásně.

Ze všech nových slov zachycených v databázi Neomat, jejichž první část tvoří komponenty doku- a docu-, ale možná nejvíce zaujme příležitostný výraz dokubžunda, který pro ozvláštnění svého textu použil jeden z novinářů Lidových novin.