Nové poplatky a příspěvky

  • skibusovné

Tuzemská horská střediska mají žně. Zima konečně ukázala svou vlídnou tvář a na zasněžené svahy vyrazily tisíce lyžařů. Provozovatelé areálů však čím dál víc připomínají lakotného Trautenberka z televizních večerníčků, který neustále vynalézal nové a nové způsoby, jak si přilepšit na úkor druhých. Zavádějí proto nejrůznější zlotřilé poplatky jako skibusovné nebo si fotografují u turniketů lyžaře, aby nemohli prodat své skipasy někomu jinému.

[Týden, 28. 1. 2013]

  • make-upovné

Pod vlivem reklam a marketingu považuje řada mužů líčení jednak za slušnost, jednak za podmínku, důkaz svého úspěchu. V rodné zemi gigantů typu Hyundai nebo Samsung proto banky, aerolinky či pojišťovny pořádají pro zaměstnance kurzy správného líčení a péče o vlasy (asijské jsou tvrdé a černé, je nutné změkčit je a nabarvit). Pracovníci přímo na přepážkách dostávají příplatky (make-upovné), za něž se ale samozřejmě musejí krášlit jen v duchu firemní kultury.

[Květy, 8. 11. 2012]

  • filmařovné

V médiích proběhlo v poslední době nařčení, že si filmaři mezi sebou rozdělí čtvrt miliardy korun. Vzhledem k tomu, že jsem jedním z těch, kteří si o tuto formu podpory zažádali (právě na film Lidice), mám velmi dobrou představu, jak systém funguje. … Nikoho nepřekvapí, když v samoobsluze utratí tisíc korun a u pokladny po zaplacení dostane například pytlík kávy. Chování tohoto obchodníka by se jistě nazvalo tržní, ovšem když se takto chová stát, nazývá se to filmařovné. Někdo to přirovná ke šrotovnému, ale to mělo vyplatit peníze dopředu a motivovat pouze tuzemské nákupy, nikoliv zahraniční.

[Mladá fronta Dnes, 7. 10. 2010]

  • šminkovné

Žádná z čerpacích stanic, u nichž MF Dnes zjišťovala ceny, není na seznamu benzinek s nekvalitním palivem zveřejněném loni Českou obchodní inspekcí. Benzinky u dálnic či v centru však promítají do ceny náklady na dražší pozemky. Další haléře naskakují i kvůli „šminkovnému“. „Zatímco ty levnější zanedbávají úklid, dražší čerpací stanice dbají o čistotu prodejny či záchodů nebo o to, aby jejich zaměstnanci byli učesaní. Snaží se také investovat do různých marketingových akcí,“ vysvětluje Roškanin.

[Mladá fronta Dnes, 14. 1. 2012]

  • hegerovné

Nemilovaným zdravotním poplatkům se přezdívá „julínkovné“. Teď se má změnit na „hegerovné“, pokud jízlivý lidový jazýček pojmenuje i nově nastavené poplatky podle nastupujícího ministra. Hegerovné míří správným směrem, i když zatím neznáme ani detaily, ani ochranu sociálně slabých. Rozhodně však ohlášené zrušení poplatku za položku na receptu je dobrý nápad.

[Mladá fronta Dnes, 9. 7. 2010]

  • verbovné

Záměr koalice vypadá náramně. Nástupní plat učitele 20 tisíc, kromě toho verbovací, totiž náborový příspěvek 180 tisíc korun. Z toho šedesát procent hned po krátké zkušební době, zbytek do roka. … Lze étos onoho poslání nahradit „verbovným“?

[Právo, 14. 7. 2010]

  • motorkovné

Dorazí po „filmovném“ i „motorkovné“?
Byla to tradiční neděle. Klidná a částečně televizní. Hlavní závody Velké ceny silničních motocyklů v Brně byly jasná volba. Až do závěrečného vystoupení kolegy novináře, komentátora TV Nova Václava Svobody. … Hlavní facka však přilítla v momentě, kdy vyzval stát, rozuměj daňové poplatníky – i ty motorkám neholdující – aby konečně tyto závody začal řádně podporovat. Jistě, v případě akce, na kterou se ročně sjíždí na 200 tisíc řádně platících diváků, je to bezesporu potřeba. Podobné nářky na „filmovné“, „šrotovné“ a jiné všelidové sbírky jsou pochopitelné od zainteresovaných podnikatelů. Ale od nezávislého novináře bych to rozhodně nečekal.

[Mladá fronta Dnes, 19. 8. 2010]

  • fondovné

Zásadním návrhem, kterým VV mohou potrápit své koaliční partnery a případně jeho neuskutečnění „vyměnit“ za jiný ústupek, je zavedení takzvaného generačního fondu. … „Vedlejším“ produktem generačního fondu jsou však vyšší odvody na sociální pojistné prakticky pro všechny. VV včera zmínily, že by se nad současných 28 procent, které dohromady platí firma a zaměstnanec, mohlo platit dalších pět až osm procent, jež by směřovaly do generačního fondu. Přesné procento ještě neznají. Podle Rusého by záleželo na vývoji porodnosti v Česku a také na zapojení migrantů do systému. Podle předběžného návrhu by to fungovalo tak, že by každý po nástupu do práce platil 28 procent na sociálním pojištění jako dosud plus například osm procent do fondu. Pokud by měl první dítě, osmiprocentní odvod by se mu o třetinu snížil a navíc by dostal jakési „porodné-fondovné“ ve výši třetiny z dosud naspořených peněz. Ten, kdo by založil rodinu například ještě na vysoké škole a žádné příjmy by do té doby neměl, by nic z fondu nedostal.

[Mladá fronta Dnes, 26. 11. 2010]

Dramatické euroblouznění

Kůrku by si od něho loni ani pes nevzal. V Evropě z něho udělali tajtrdlíka a prašivce, z něhož vzešel dnešní svrab a bída Itálie. Před volbami skandovali němečtí politici, že vítězství Berlusconiho přivodí zkázu milého italského spojence a druha v drahém euroblouznění. Silvio Berlusconi (76) dostával ránu za ranou.

[Týden, 4. 3. 2013]

 

Byl jednou jeden euroekočlověk,

Euroekočlověk
Němci a Rakušané chtějí dál rozvíjet hlavně obnovitelné zdroje, zatímco Poláci věří těžbě břidlicového plynu a Češi sázejí na rozvoj jaderné energetiky. Poslední Eurobarometr, tedy průzkum veřejného mínění napříč Evropou, odhalil jen to, co už víme či tušíme. Obnovitelné zdroje energie mají mít do budoucna prioritu podle víc než 80 procent Němců, Rakušanů, Dánů, Španělů a Portugalců.

[Lidové noviny, 18. 1. 2013]

 

který skočil na eurošpek

David Cameron k Angele Merkelové: Ne, ne, Británie vám na ten eurošpek neskočí.

[Reflex, 9. 2. 2012]

 

prohnaného euroďábla.

Týden po volbách opět zkolabovaly koaliční námluvy tří nejsilnějších řeckých stran. Země se nechce podvolit tvrdým úsporám, to raději stáhne do chaosu celou EU. … Byla to asi poslední šance vytvořit vládu. To se však nepovedlo, protože jedna z těch partají, krajně levicová Syriza, schůzku u prezidenta zazdila. … Ale voliči je potrestali. Spolu nedají ani nadpoloviční většinu, potřebují ještě někoho třetího. A tím je nyní právě, řekněme, tuze marxistickoleninské uskupení Syriza. Krédo jejího lídra Alexise Tsiprase zní, že nepodpoří nic, co by mělo znamenat, že země bude dál muset snášet drastická úsporná opatření výměnou za nové půjčky z mezinárodních institucí. Raději smrt nežli pakt s euroďáblem, jako by říkal, byť ten ďábel přináší pomoc… A toho destruktivního motta se Tsipras včera držel a nenechal se ničím obměkčit.

[Mladá fronta Dnes, 14. 5. 2012]

 

Euroďábel mu v eurohláškách sliboval,

Avšak – všechna čest Petru Čechovi, v přístupu k médiím je dokonalý profík, nikdy neodmítne. Není divu, že se pak při množství odpovědí prostě zamotá. U Václava Pilaře je zase občasné zašmodrchání dáno věkem a povahou. Třiadvacetiletý hvězdný tichošlápek díky svým výborným výkonům mluvil často. Před Portugalskem se bavil o vzpomínkách na stříbrné chlapce z Anglie. „Euro 96 a Poborského lob? Tehdy jsem byl ještě malý kluk… Ale když to Karel dal, prožíval jsem to jako malý kluk.“ Všeříkající je pak svérázná eurohláška Michala Kadlece: „Všichni už nás házeli do pytle, ale my jsme z něj dokázali vylézt ve velkém stylu.“

[Týden, 25. 6. 2012]

 

že se v eurovelmoci

Německý prezident Gauck je sice formálně ženat, ale žije s jinou ženou. Jeho nový francouzský kolega Hollande trend na čele obou eurovelmocí podporuje: ženat nikdy ani nebyl. Se svou družkou přitom žije ve volném rodičovském společenství se čtyřmi dětmi z jeho strany s jednou družkou a se třemi dětmi z její strany se dvěma muži.

[Týden, 21. 5. 2012]

 

bude mít jako euromamánek.

Jak dlouho se euromamánkové přidržují matčiny sukně
Nejenom pevné tradice, ale také hospodářská situace způsobuje, že velká část mužské populace žije u svých rodičů. Podle bruselských statistiků drží rekord slovenští mládenci ve věku 25 až 34 roků, jichž se máminy sukně nechce pustit téměř šedesát procent.

[Týden, 28. 1. 2013]

 

Od rána do večera se bude jen cpát euroslaninoueurovajíčkyeurogoudou,

Rozhodně ochutnejte brynzovou pomazánku, o brynzových haluškách nemluvě. A protože je miluju a jako Slovenka bych chtěla, aby každému chutnaly tak jako mně, radím dobře volit, kde si je dát. Mají být ze strouhaných syrových brambor, s poctivým kopcem brynzy a bohatýrskou dávkou domácího vypečeného špeku, žádné práškové náhražky a euroslanina.

[Magazín Víkend Dnes, 30. 6. 2012]

 

Eurovajíčka: Lidé začnou chovat slepice sami. A co ptačí chřipka?
Málokterý problém dokáže poměrně složité procesy v rámci Evropské unie ilustrovat tak výstižně, jako jsou současné vysoké ceny vajec a důvody, které k tomu vedly. A také důsledky, které ještě Evropu a možná i naši zemi čekají. Především je třeba připomenout, že o zpřísněných nárocích na chov nosnic v klecích se rozhodlo dávno před naším vstupem již v roce 1999. Podniky produkující vejce tak měly dlouhých 12 let na to, aby se na novou situaci připravily.

[Mladá fronta Dnes, 15. 3. 2012]

 

Jen jedna věc mi nedává smysl: jak mohou být Španěláci v takové ekonomické řiti, když mají k dispozici katalánskou norskou ropu? Pančují snad olivový olej naftou? Nizozemsko zabere Lucembursko i Belgii (ten tam je slavný rok 1980, kdy na ME Belgie otrávila fotbalový svět vynálezem ofsajd systému a ocitla se ve finále) a do své sféry vlivu nově dostane i Švýcarsko, jež se bude muset zavázat k pravidelným dodávkám sýrů, čokolády, hodinek a peněz do Nizozemska. Vznik nizozemsko-švýcarské eurogoudy je jen logickým vyústěním tohoto vazalství.

[Reflex, 7. 6. 2012]

 

pozorovat euročmeláky, eurovčelyeurojestřáby létající po obloze, až na toho eurojestřába, tenhle lítat nesvede

„Mladíkovi“ je dnes šedesát pět, jmenuje se Mario Draghi a od loňského listopadu, kdy se stal šéfem Evropské centrální banky, září jeho hvězda stále jasněji. … Novinářům dal navíc k dobru pohádku o euru coby čmelákovi, tomuto „zázraku přírody, který létá, přestože by neměl“. Něco prý bylo ve vzduchu (narážel na finanční bublinu před rokem 2008), co těžkého čmeláka nadnášelo, po finanční krizi ale bublina splaskla a euročmelák se musí proměnit v eurovčelu, která vzduchem poletuje lehce a přirozeně.

[Respekt, 6. 8. 2012]

 

Každý, kdo nezatracuje Evropskou unii, dostává v Česku v poslední době nálepku eurohujera. A když musíte každou debatu o vztahu Česka a EU začínat tím, že se pokoušíte vysvětlit, že žádný eurohujer nejste, nikam to nevede, postěžoval si nedávno v soukromém rozhovoru jeden z náměstků ministra zahraničí. Nechme však nyní stranou všechny eurohujery, vlezdobruselisty, eurojestřáby, antievropany, antilidi a další nálepky poslední doby.

[Ekonom, 22. 3. 2012]

 

vozit se v eurolimuzíně,

Dnes je Klaus už devátým rokem prezidentem České republiky a jeho nejnovější kniha „Evropská integrace bez iluzí“ staví zmíněný zrcátkový příměr tak trochu na hlavu. Autor se totiž nejen zevrubně ohlíží a analyzuje, kde jsou kořeny současných problémů Evropské unie a kde se stala chyba, nýbrž rovnou i doporučuje zařadit zpátečku, vrátit se na křižovatku a pokračovat dál zcela jiným směrem. Nechme však ironie. Prezidentův text si určitě zaslouží pozornost už jen kvůli tomu, že výhled z čelního skla naší eurolimuzíny je tentokrát mimořádně zamlžený a že Klaus jako jeden z mála evropských politiků nabízí v pravý čas promyšlené východisko.

[Ekonom, 5. 1. 2012]

 

a třeba i chovat eurochameleona.

Ale v politice to funguje jako v reklamě na mastičku proti stárnutí, kde se věrohodnost chemikálie demonstruje na dvacetiletých děvčatech. Jediné, co platí, je lhát, dělat vlny a bouchat do stolu. Monti, poradce limonádníků z Coca-Coly a finančních upírů z banky Goldman Sachs, to svým citovým výlevem a náhlou láskou k francouzskému socialistovi Francoisi Hollandovi a španělskému konzervativnímu lidovci Marianu Rajoyovi prokázal. Zradil Merkelovou a tak dlouho otravoval, až s francouzskou podporou v zádech vyhrál („Eurozóna tak byla posílena“). Všichni nato ujišťovali, že se vlastně nic nestalo, že „paní Merkelová nebyla izolována a ani teď není,“ jak zdůraznil eurochameleon a lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.

[Týden, 9. 7. 2012]

 

Stačí prý jen dodržovat eurodisciplínu.

Kromě dohody o „eurodisciplíně“ při sestavování rozpočtu zaměstnává českou vládu ještě jedna aktuální bruselská záležitost. V prosinci se premiéři EU dohodli, že zkusí nafouknout nynější balík rychlé pomoci pro země v potížích o 200 miliard eur.

[Mladá fronta Dnes, 13. 1. 2012]

 

Euroďábel ale zapomněl zmínit jistý eurodetail

Tentokrát za ten lepší svět považují evropskou fiskální unii a dali to najevo ve výzvě „Nevylučujme se z Evropy!“. Kanón si vybrali pořádný: premiéra viní z politické malosti a záškodnictví kvůli tomu, že fiskální pakt EU odmítl podepsat – a tím nás prý vyřadil z hlavního proudu evropské integrace. Nechceme ctěné petenty jako Martu Kubišovou, Zdeňka Svěráka či Lejlu Abbasovou podezřívat z jen povrchní erudice v oblasti mezinárodního práva nebo podsouvat, že možná onu desetistránkovou smlouvu vůbec nečetli. V obou případech by jim totiž mohlo uniknout, že se v ní bruslí na hodně tenkém ledě: státy se tu zavazují, že v případě rozpočtového schodku zcela rezignují na suverénní politiku a spadnou pod kuratelu nikým nevolené Evropské komise. Ale možná tu o eurodetaily ani nejde.

[Týden, 20. 2. 2012]

 

o existenci jednotného europohlaví

Myšlenka jednoho rovnoprávného europohlaví by mohla Evropu postavit na nohy. Za tím by lidi šli. Už žádná diskriminace mužů ženami a žen muži. Každý by měl právo být i muž i žena. To by se mohl pták Putin se svými jeřáby jít klouzat. Nezaujal by, i když někteří lidé říkají, že Putin není pták, ale rogalo.

[Mladá fronta Dnes, 7. 9. 2012]

 

Právě tahle část eurokultu se ale euroekočlověku nelíbila,

Jižané eurozóny budou v Unii nadále oškubávat své seveřany, vydírat je znetvořenými hesly o solidaritě a o povinnosti držet se chrámového komplexu jménem „euro“ a „integrující Evropa“. Nejhlasitěji se budou ptát Britové, zdali by nebylo moudřejší přestat tolik do chrámu chodit a zda vůbec žravý eurokult raději neopustit.

[Týden, 31. 1. 2012]

 

a tak se začal chovat jako eurorambo

Velikán novodobých německých dějin dostává od „říšské“ pošty významný dar. Nákladem pěti milionů kusů jde do oběhu Kohlova portrétní známka ještě za oslavencova života s přelichotivým ciceronovským nápisem Helmut Kohl, kancléř sjednocení, čestný občan Evropy. … Místo „architektem Evropy“, jak bývá slaven, je německý Eurorambo dobročinným pokladníkem bruselským.

[Týden, 1. 10. 2012]

 

a zkoušel svým eurokultilstvím eurokult změnit.

Dva roky eurokutilství
V letech 2010 až 2011 bylo všechno jinak. Postlisabonská nuda se nekonala. Problémy, na které se Lisabonská smlouva připravovala, byly radikálně zastíněny druhou vlnou ekonomické krize uvnitř Unie. Na první vlnu ekonomické krize mohla Evropská unie využít své standardní nástroje, jako je kontrola veřejných podpor podnikům nebo zákaz diskriminačních opatření proti zahraničním firmám či pracovníkům.

[Mladá fronta Dnes, 7. 1. 2012]

 

Vládnoucí eurozbrojaři se však tak snadno nevzdali,

Rozhovor s  Erikem Bestem v minulém čísle Reflexu je chmurné čtení. Je zajímavé znát rozložení sil mezi českými firmami ovládajícími trh. Daleko zajímavější by ovšem bylo znát vztahy mezi skutečnými hráči na trhu, jako jsou třeba E. ON, RWE, EdF, BASF, Bayer nebo evropské banky či eurozbrojaři z EADS. Popřípadě popsat jejich vztah třeba s německými politickými stranami.

[Reflex, 9. 8. 2012]

 

euroekočlověka uvěznili v euromučírně

Německo dnes dominuje Evropě po všech stránkách. Těžiště rozhodování, ale i odpovědnosti za celou EU je formálně stále ještě v Bruselu, fakticky je ale už v Berlíně. Symbolem této situace je přístup eurozóny k Řecku. Nikdo jiný než Německo o tom, jak dlouho ještě budou Řekové nesmyslně trčet v euromučírně, nerozhodne. To už si jistě uvědomují všichni.

[Hospodářské noviny, 16. 1. 2013]

 

a nakonec jej donutili, aby si sbalil svůj eurošáteček

Samaras bude bojovat s katastrofální nezaměstnaností, která postihla už více než 1,6 milionu Řeků, pětinu pracovních sil. Část z nich donedávna tvořila umělou zaměstnanost financovanou státem a vlastně Evropou. Na to potřebuje další peníze. Ale už před volbami se směrodatné kapacity evropské politiky vyslovily jednoznačně: bez reforem nebudou peníze. Také Samaras vsadil na magický eurošáteček. Do voleb šel se sliby, že zvýší penze, že podpoří sedláky, policisty a rodiny s více dětmi, a také s tím, že podpora v nezaměstnanosti se bude vyplácet místo roku jednoho roky dva.

[Týden, 25. 6. 2012]

 

a za svou eurozpupnost

Vznikne vůbec bankovní unie? Česko hrozí vetem a hlavně, proti některým návrhům je i Německo. | Argumenty pro nadnárodní dozor nad bankami jsou jasné. Minimálně v eurozóně. I když možná ale k dohodě dojde až v prvním čtvrtletí příštího roku. My k tomu budeme mít připomínky, možná spolu s Británií či Švédskem. Nakonec ale budeme donuceni přistoupit na nová pravidla. Český průmysl je příliš závislý na EU a eurozóně, než abychom to mohli blokovat. Náš odpor je jen pózování, taková eurozpupnost předváděná pro domácí politické cíle.

[Hospodářské noviny, 12. 12. 2012]

 

se uchýlil k euroexitu.

Nezamýšlených negativních důsledků kyperské krize není málo. Je to ale nic proti tomu, co by čekalo v případě euroexitu Kypr. Většinu trumfů v ruce má při jednání jednoznačně Brusel a Berlín. Tedy pokud nebude do hry výrazněji zasahovat Vladimir Putin.

[Hospodářské noviny, 22. 3. 2013]

 

Autorka příspěvku: Kateřina Kotková