Pravda vítězí – ale která? aneb Slavné výroky v proměnách času

Musím přiznat, že výrok Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí, putující sociálními sítěmi krátce před druhým kolem volby českého prezidenta koncem ledna 2023, mě navzdory určité kreativitě autora trochu vyděsil.

Většinou ale srdce každého frazeologa zaplesá, když vidí nějakou zajímavou modifikaci některé z ustálených jednotek jazyka. Pokud se totiž někdo pustí do formální obměny frazému (výměnou či přidáním nějaké jeho komponenty), která s sebou často nese i určitou aktualizaci jeho významu, vychází ze stability této jednotky v daném jazyce a z jejího pevného ukotvení v mentálním lexikonu mluvčích, což jsou jedny ze základních frazeologických rysů. Zkrátka: ukazuje se tím mimo jiné vitalita frazémů.

To je i případ větného frazému Pravda vítězí (lingvista a frazeolog František Čermák ho řadí k příslovím a v jeho Základním slovníku českých přísloví z roku 2013 toto spojení zaujímá páté místo co do frekvence výskytu v reprezentativním elektronickém korpusu psané češtiny). Slova Pravda vítězí jsou od roku 1920 součástí vlajky prezidenta republiky a tedy jednoho ze státních symbolů. Toto heslo zpopularizoval Tomáš Garrigue Masaryk, když ho během první světové války vnímal jako jistý morální apel při prosazování myšlenky samostatného československého státu. Jeho syn Jan Masaryk pak prý později větu doplnil: Pravda vítězí, ale dá to fušku (a jak se píše v několika internetových příspěvcích, jako by tím trochu předpovídal potíže při vyjasňování své smrti…).

Heslo ale vzniklo mnohem dříve. V českém kontextu je známé jako výrok učence a církevního reformátora Jana Husa, jenž větu Super omnia vincit veritas ale použil primárně v náboženském smyslu (Pravda Páně) a patrně ji vyčetl z biblických pramenů.

Verzi hesla v latině – Veritas vincit – jsme mimochodem mohli vidět na prezidentské standartě v době krátce před rozdělením Československa (1990–1992). Politici zvolili linguu francu, aby nemuseli rozhodovat mezi češtinou a slovenštinou.

Jako mnoho frazémů je i tento ve svém významu vágní, proto ho lze v textech najít v mnoha modifikacích. Asi nejčastější jsou různá doplnění o druhou větu, uvozenou spojkou ale (Pravda vítězí,ale která? / ale nad čím? / ale dá to fušku / ale někdy to trvá dlouho / ale dá to práci…).

Všeobecné známosti těchto slov (z prezidentské vlajky ji neodstranili ani komunisté) využil i Václav Havel, který je na jedné z demonstrací v listopadu 1989 propojil s jiným okřídleným syntagmatem: Nad vším vítězí láska. (Omnia vincit amor.). Zde je ale nutno poznamenat, že spojení obou podstatných jmen, pravda a láska, se ve veřejném prostoru vyskytlo již dříve, například jako motto sjezdu československých katolíků v roce 1935 (Vítězství pravdy a lásky). Zásadnější bylo, že Havel přidal dvě opozita (pravda X lež, láska X nenávist), čímž konkretizoval to, nad čím má být vyhrá(vá)no. Tou největší „změnou“ je ale patrně změna slovesného vidu: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Zatímco v dosavadních citátech se objevovalo nedokonavé a tedy obecně a opakovaně platné vítězit, Havel použil vid dokonavý (zvítězit), čímž „děj“, resp. jeho předjímaný výsledek, převedl jaksi do budoucnosti. Určitý dosavadní neúspěch zápasu pravdy se lží a lásky s nenávistí se odráží i v poslední variantě Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Tato věta, která ve své době jedněm dávala naději, jiným ale díky slovesu muset třeba i mohla sloužit jako alibistické zdůvodnění určité pasivity, po Havlově smrti začala žít vlastním životem. A dala (kompozičně-derivačními postupy) vzniknout takřka nepřeložitelným slovům: Skuteční i domnělí Havlovi stoupenci, resp. přiznivci určitého myšlenkového/politického směru reprezentovaného Václavem Havlem, začali být z opozičního tábora nazývání kompozitem pravdoláskaři nebo pravdoláskisti. Zde máme co do činění s frazémem jednoslovným, jehož význam je s ohledem na společensko-politické konotace a vlastní názory každého mluvčího ještě vágnější než význam původního frazému větného, ze kterého toto podstatné jméno vzniklo. A v databázi Neomat slov takto odvozených najdeme ještě mnohem více, ať už jsou to (četnější) podstatná či přídavná jména: pravdoláska, pravdoláskovec, pravdoláskovník, pravdoláskařství, pravdoláskovství, pravdoláskismus, svobodopravdoláskař; pravdoláskařský, antipravdoláskařský, protipravdoláskařský, pravdoláskovský, pravdoláskovní, pravdoláskový, nebo příslovce či slovesa: pravdoláskařsky; přepravdoláskovat. Tyto jednotky mají společné i to, že jsou velmi často užívány ironicky, resp. jako označení dané osoby nebo skutečnosti někým „zvenčí“ (sami Havlovi sympatizanti užívají spíše neutrálních výrazů, vzniklých deproprializací, jako havlovec nebo havlista).

Spojení pravdy a vítězství je zjevně nadčasové a inspirativní i v jiných kulturách – heslo (jedině/jediná) pravda vítězí najdeme například na indickém státním znaku.

Nechme se překvapit, co a nad čím bude vítězit příště.

Dýchánek se Sauronem v Mordoru

Ptáte se, co mají slova uvedená v nadpisu společného? Jistě, netřeba se ptát, zvláště jste-li milovníky knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky nebo trilogie Pán prstenů od spisovatele J. R. R. Tolkiena. Do češtiny zmíněnou trilogii mistrně převedla překladatelka Stanislava Pošustová, a to už v letech 1979 až 1980, nicméně vydání se český překlad dočkal až v letech 1990–1992 v nakladatelství Mladá fronta. Překladatelka text převedla inovativně a kreativně, rozhodně stojí za pozornost např. snahy fanoušků zdokumentovat převod originálních názvů z angličtiny do češtiny nebo upozornit na místa v překladu, která by si podle nich zasloužila větší péči. Na tomto místě se nechci pouštět do rozporování těchto názorů ani do translatologické analýzy či kritiky překladu, spíš mě zaujala některá slova, která se v tomto díle vyskytují, jsou pro něho typická a přešla už do běžné slovní zásoby českého jazyka.

Blíže zde popisuju vývojové tendence a význam tří slov uvedených v nadpisu. Dovedete si dýchánek se Sauronem v Mordoru vůbec představit? Na základě znalosti Tolkienovy knihy určitě ne, ale v nově nabytém významu slov S(s)auronM(m)ordor by to docela šlo. Minimálně ironicky.

Mordor (v anglickém originále v totožném tvaru) neboli Černá země je v Tolkienově Pánovi prstenů území na jihovýchodě Středozemě. Je to pustý kraj, kde vládne Temný pán Sauron. Osídlen je jen řídce a popisován (zejména ve třetím díle trilogie) velmi temně. Toto slovo však v současném jazyce označuje další entity, s původní zemí významově související. Slovník Čeština 2.0 uvádí u hesla mordor dva významy: 1. nářez, chaos, hustá atmosféra, obecně něco velmi intenzivního (a nemusí to být vždy negativního charakteru), 2. okrajová část města nebo zapadlá obec. V obou případech se slovo dle příkladů ve slovníku píše s malým počátečním písmenem, ale na internetu se najde i mnoho dokladů s velkým M. Zajímavé je, že ač původní Mordor, bájná říše zla, byl jen řídce osídlen, poměrně dost dokladů se týká velké koncentrace jedinců na jednom místě: To vám povím, tolik lidí, to byl Mordor. Zmiňovaný slovník obsahuje ještě kompozitum mordorkára: auto staré více než 20 let / slovo promordor – místo, kde se během koronavirové epidemie shlukuje veliké množství lidí, což zvyšuje riziko promořování / slovní spojení předvánoční mordor – pracovní šílenství před Vánocemi, které je způsobeno zkráceným časem na vyřízení všech potřebných věcí na konci roku. Motivaci pro vznik těchto slov netřeba vysvětlovat.

Jak dále uvádí Wikipedie, Mordor se říká i brutalistické budově Centrálního dispečinku Dopravního podniku hl. m. Prahy v ulici Na Bojišti. Stavbu vzniklou v letech 1972 až 1978 realizoval národní podnik Metrostav a návrh pochází od známých architektů, manželů Růžičkových. Budově se tak začalo přezdívat zřejmě proto, že vzbuzuje spíše negativní reakce a patří k nejošklivějším architektonických stavbám v Praze. Jako Mordor je však označována též Ústřední telekomunikační budova, tedy komplex budov a výškové věže nedaleko Nákladového nádraží Žižkov. Jak zdroj uvádí, „[…] zaměstnanci jí říkají Mordor. Jméno po bájné říši zla z románu J. R. R. Tolkiena Pán prstenů si Ústřední telekomunikační budova (ÚTB) vysloužila kvůli 18poschoďové a bez anténního nástavce 78 metrů vysoké věži. Symbol českých telekomunikací a jedna z pražských dominant však Mordor připomíná i z dalších důvodů.“ Těmi jsou např. nepřehledný a nejasně označený labyrint pater a chodeb, zvláštní protipožární systém a zkrátka celkový ráz komunistické architektury. Ještě dodejme, že existují také outdoorové kalhoty Mordor – nebojte se, ač by se mohlo zdát, že jejich nošení nebude na výsost pohodlné, podle výrobce je opak pravdou – má se jednat o vysoce komfortní, avšak velmi odolné kalhoty. Vhodné zřejmě do jakéhokoli mordoru či Mordoru.

Sauronovi (v anglickém originále rovněž Sauron) se v Pánovi prstenů říká hned několika dalšími jmény, příp. se odhaluje jeho identita z knihy Hobit: vládce Mordoru, Temný pán, Nekromant, Černý mág či Černokněžník. Jak jména naznačují, nejedná se o postavu, se kterou by se bylo radno radostně družit či s ní trávit příjemný dýchánek. Když je někdo úplnej S(s)auron, je to zkrátka zlý a nepříjemný člověk. Sauronovým symbolem bylo oko – jeho skřeti tento symbol nosili na helmách, bylo také znakem na vlajce Mordoru – Sauronovo oko je zkrátka pojem. Stejně tak Ústa Sauronova – jedná se o postavu z třetího dílu trilogie, a sice o krutého a vychytralého Sauronova mluvčího. Jak uvádí výše zmiňovaný slovník Čeština 2.0, obohatilo toto jméno a další odvozeniny či sousloví slovní zásobu češtiny poměrně výrazně: Sauronovo oko – řitní otvor / Ústa Sauronova – Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta republiky Miloše Zemana / sauronáda – prudké ochlazení, nárazový vítr, déšť v nepravidelných intervalech, zjednodušeně plískanice.

A konečně slovo dýchánek (v angl. originále party) – jako jediné z naší trojice nepředstavuje vlastní jméno, ale podstatné jméno obecné, které se samozřejmě vyskytuje a vyskytovalo v českém jazyce poměrně konvenčně, není vázáno pouze na Tolkienovo dílo. Proč ho zmiňuju v kontextu příběhů ze Středozemě? V Tolkienově knize Hobit předcházející Pánu prstenů se první kapitola nazývá Neočekávaný dýchánek – do hobití nory hlavního hrdiny Bilba Pytlíka přijdou neočekávaní hosté, což ho poněkud překvapí. A v prvním díle trilogie pak Kniha první začíná kapitolou Dlouho očekávaný dýchánek, v níž pan Bilbo Pytlík slaví 111. narozeniny.

Slovo dýchánek je v Akademickém slovníku současné češtiny charakterizováno jako neformální setkání, posezení s družným hovorem, Slovník spisovného jazyka českého pak uvádí důvěrné posedění za družného hovoru; pobesedování. Mezi nejčastější kolokace patří čajový, kávový či alkoholový dýchánek. Za zmínku stojí původ tohoto slova, nesouvisející s tím, že bychom při důvěrném posezení také společně důvěrně dýchali: „Slovo zní starosvětsky obrozensky, ale proč je jeho základem dýchání? Za obrození už byl dýchánek („pospolu v kole sezení“) běžný, název tedy nevznikl pro potřeby rozvíjejícího se společenského života, jak by se nám zdálo. Tenkrát ovšem dýchánek bylo také pojmenování důvěrné rozmluvy mezi čtyřma očima. Tomu také dává za pravdu Komenský, mají jeden dýchánek je pro něj označení důvěrného dohovoru. A udělejme ještě krok do minulosti, do patnáctého století – a v dobových přírodovědných pojednáních se dovíme, že dýchánek je „hadí kámen, rozličných barev, kolem něhož se hadi splétají a na který (prý) společně dýchají“. Zde je tedy původní motivace. Je to překvapivé zjištění: naše společenská zábava se jmenuje podle hadího páření!“ (Šlosar 2006, slovo dýchánek) Další zajímavé příklady z této oblasti uvádí časopis Naše řeč, např. „V přeneseném smyslu čteme u něho [Jungmanna] rčení »mají jakýsi dychánek« (t. praktiku nějakou, snují cosi, z Rosy), »dýchánek mají« (strkají hlavy dohromady, z Dobrovského).“

Spojení Neočekávaný dýchánek inspirovalo hned několik dalších umělců. Vedle oné první kapitoly z knihy Hobit označuje též českou kapelu z let 1992 až 2012 hrající zejména alternativní hudbu. Dále vznikl rozhlasový pořad Neočekávaný dýchánek Petra Jančaříka. V lidové mluvě pak vznikají další spojení či aluze. Uslyšíte-li o kládovém dýchánku, vězte, že se jedná o party nebo jinou akci, které se neúčastní žádná žena, ale jen spousta mužů; většinou taková akce nemá nic společného se sexem (podobně klobásová party či párkové slavnosti, Čeština 2.0). Tento slovník dále uvádí slovo píchánek: večírek, dýchánek, kde se nejdříve hodně pije a pak hodně souloží.

Přechod vlastních jmen na základě jejich vlastností z určitého uměleckého díla do obecného jazyka není ničím novým. Snad jste v životě měli to štěstí a potkali alespoň jednoho Mirka Dušína, pracovali s Ferdou Mravencem (ale nedejbože s Broukem Pytlíkem), či studovali s Hermionou. A doufejme, že jste se nikdy nemuseli uchýlit k Sophiině volbě. Příkladů bychom jistě našli ještě mnoho. V naší rodině je však nyní mezi nejoblíbenějšími knihami právě Pán prstenů, a proto jsem se blíže podívala na toto dílo a provedla alespoň menší sondu týkající se dvou v něm používaných vlastních jmen a jednoho jména obecného, leč v uvedeném kontextu a uvedených souslovích poměrně specifického.

Zdroj:
Šlosar, Dušan: Otisky. Dokořán, 2006.

Když je milujete, není co řešit aneb Reklamní slogany a frazémy

Nestává se to často. Reklamní slogan se zalíbí a mluvčí ho používají (také v modifikované podobě) tak často, až se z něho stane frazém – ustálený výraz s někdy přeneseným významem, někdy ve svém užívání vázaný na nějaké situace. Takovým příkladem je slogan z reklamní kampaně Kofoly z roku 2002 Když ji miluješ, není co řešit (mimochodem: podle firemního facebooku prý málem skončil v šuplíku).

Výraz lze nyní hojně najít i v mimoreklamních kontextech, někdy s obměnou či náhradou osobního zájmena (když paintball miluješ) a/nebo v jiné slovesné osobě v první větě (když je milujete). K jeho stabilizaci patrně přispěla jak forma když x, (tak) y, která patří k charakteristickým strukturám větných frazémů, tak význam – jisté vysvětlení, ospravedlnění, resp. laskavé pobídnutí k přehlédnutí nějakého nedostatku, zádrhelu apod. Jak už v roce 2010 zjistila v rámci bakalářské práce Nikol Fusová (Univerzita Palackého v Olomouci), toto spojení aktivně užívají v běžné komunikaci i děti. A firma Kofola s ním pracuje dosud.

Většinou ale proces probíhá opačným směrem; reklamní tvůrci použijí nějaký frazém, aby vytvořili slogan, jeden ze základních stavebních prvků reklamy. Zde několik příkladů.

Začneme větným frazémem Stačí říct! / Stačí říct a… ! ve významu „(Čl. připravený, kompetentní, popř. zámožný ap. vstřícně a přátelsky vůči blízkému druhému, někdy váhajícímu, v nabídce své pomoci, rady:) samozřejmě, že ti kdykoliv pomůžu, jen si řekni n. naznač!, jsem kdykoliv připravený ti pomoct, pokud budeš potřebovat, musíš mi to ale říct.“ (viz Slovník české frazeologie a idiomatiky 4). Tento frazém se v roce 2004 stal sloganem telefonního operátora a předchůdce Vodafonu, fungujícího v České republice v letech 2000–2006, firmy Oskar. Zvolený slogan měl podpořit novou firemní strategii. Operátor ujišťoval zákazníky, že po nich nebude chtít písemné smlouvy, a zároveň je – mj. různými hesly jako Provokuj, Flirtuj, Debatuj – vyzýval k tomu, aby žili/komunikovali „podle svých představ“. Díky komponentu říct pak frazém vytvářel i vazbu na hlavní službu operátora: telefonování, tj. mluvení.

Druhý příklad je z oblasti pivní reklamy, konkrétně od značky Staropramen. Její slogan Chlapi sobě byl součástí kampaně z druhé dekády 21. století. V kampani se – vesměs v prostředí české hospody nebo v jejím okolí – parafrázovalo téma soudržnosti. Slogan vychází z výrazu Národ sobě, tedy hesla vlasteneckých národních sbírek na stavbu pražského Národního divadla v 19. století a nápisu nad jeho dnešní oponou, a modifikuje ho (což ani v případě tohoto výrazu není nic neobvyklého, viz doklad z korpusu SYN2020: „Tak jako je nad oponou Národního divadla heslo Národ sobě, mohli bychom zde, kdyby bylo kam, vytesat slova: Javořická mládež sobě.“). Zde se zaměňuje komponent národ za substantivum chlapi.

Zazněl i názor, že „vztažení velebného hesla Národ sobě ke konzumaci piva zní samozřejmě českým uším svatokrádežně“ (lingvistka Světla Čmejrková). O tom je možné polemizovat, ale především si v této souvislosti nemůžeme odpustit otázku, nakolik disponují všichni recipienti tohoto reklamního sdělení povědomím o daných kulturních souvislostech – jinak řečeno, zda jsou všichni schopni rozklíčovat ve sloganu všechny odpovídající významy. Kampaň Chlapi sobě byla každopádně u veřejnosti oblíbená, získala i mnohá ocenění a přinesla podniku zvýšení obratu.  Staropramen svoje slogany po několika letech mění, zaznělo tedy např. též: Žiješ jen jednou., Jedno nás spojuje. nebo Vždycky drží spolu.

Z dalších frazémů našlo do reklamy cestu např. přísloví Šaty dělaj člověka (šampon Alpecin: Vlasy dělaj člověka) nebo přísloví Kdo umí, umí (pivovar Kozel), Caesarův výrok Veni, vidi, vici (v reklamách oblíbený, např. pivovar Litovel: Přišel, viděl, Litovel), slovesný frazém mít něco z krku (prostředek proti bolestem v krku JOX: JOX… a máte to z krku!) a jiné.

V popsané funkci se frazémy vyskytují poměrně málo a většinou v modifikované podobě. Vysvětlení lze zřejmě hledat na jedné straně v povaze sloganu, na straně druhé v povaze frazému. Slogan se opakuje ve všech reklamních prostředcích a zajišťuje tak rozpoznání výrobku, značky nebo firmy, čímž spoluvytváří jejich image. Slovo slogan pochází ze skotsko-galského sluagh-ghairm, což znamená „bojový pokřik“. Jeho centrální funkcí je funkce identifikační. Tím se ovšem implikuje, že by slogan měl být individuální, aby tak pomohl odlišit jednoho bojovníka, jeden podnik či výrobek od druhého. Frazémy jako jednotky jazyka uložené v mentálním lexikonu mluvčích se zpravidla se svou neexaktní významovou strukturou užívají v nejrůznějších situacích a většina z nich se tak nedá fixovat na určitý konkrétní obsah. Proto frazémy najdeme mnohem častěji v hlavním textu reklamy.

Paroháči a parohačky aneb Nevěra očima frazeologie

Nevěra je sice ve vztazích přítomna asi odjakživa, ale lidé si na ni pořád nějak nezvykli. Alespoň pokud se dotýká jich samých. Něco jiného je samozřejmě problém u sousedů, kolegů a známých, či dokonce aféry nějakých hvězdiček a hvězd. Tam mnozí rádi okomentují, jak se věci mají, přičemž jedni oklamaného partnera litují, zatímco druzí si neodpustí posměch a ještě další se pasují do role rozhodčích.

Pokud někdo nechce nazývat věci pravými jmény a/nebo jim zamýšlí dodat patřičnou šťávu, sáhne po frazémech. Tyto ustálené jednotky jazyka přesně toto umí. Významy jejich jednotlivých komponent se do významu celku nemusí promítat, ten je „přenesený“, postavený často na nějaké podobnosti. Frazémy zároveň zprostředkovávají emoce a jsou nositeli mnoha dalších funkcí.

Pro případ partnerské nevěry se dobře hodí frazém nasadit někomu parohy.

https://psjc.ujc.cas.cz/img.php/img/343/47880392_120277_25407_662

Excerptum z Novočeského lexikálního archivu

Víte, kdo komu může nasadit parohy? Partnerské troj- a víceúhelníky jsou trochu komplikované i jazykově. Slovník české frazeologie a idiomatiky Františka Čermáka a kolektivu (mimochodem jeden z nejzdařilejších svého druhu na světě) definuje význam frazému nasadit někomu parohy takto: 1. (Manželka svému manželovi v důsledku milostného styku s jiným mužem:) porušit manželskou věrnost a oklamat někoho (tajně a) ostudně; být někomu nevěrná a pohanit ho tak. 2. (Cizí muž vůči jinému, v důsledku milostného styku s jeho manželkou:) oklamat ho a zostudit n. pohanit ho tak. Právě údaje v závorkách, jakýsi kontext „kdo, s kým, vůči komu, proč, za jakých okolností…“, zachycují obvyklé účastníky děje.

Jinak řečeno: Ten, komu jsou nasazovány či nasazeny parohy, je podle slovníku muž. Toto omezení v jisté složce významu (říká se mu někdy také restrikce) je zřejmě důsledkem určité metafory – rohy či parohy mívají zvířecí samci. Mimochodem podobně zní výraz v mnoha jiných jazycích, například v němčině nebo v italštině, snad jen s tím rozdílem, že tam se nasazují rohy…

Když se ale podíváme na texty novějšího data, například na internetu, zjistíme, že se úzus mění. Dá se tedy hovořit o rozvolňování rodových restrikcí, resp. již jde spíše o rodové preference než o restrikce. Dobře to ilustrují následující ukázky z médií, kdy on nasazuje parohy , srov.: Magazín.cz 2011, Extra.cz 2016 nebo Extra.cz 2019. Takže paroháčem, pardon, parohačkou může být i žena. Přičemž slovo parohačka/paroháčka se patrně zatím příliš neujalo, v Českém národním korpusu je doloženo jen okrajově.

Kromě toho se mění ještě jedna věc: Vzhledem ke značnému počtu nemanželských, ale i stejnopohlavních svazků by se mělo v popisu významu uvádět spíše označení partner než manžel.

A věřili byste, že parohy můžeme nasadit i v nesexuální oblasti? Textové doklady k tomu každopádně existují: „Věrnost je krásná vlastnost, jenomže u časopisů je to stejné jako u lidí. Je jednoduché zachovat věrnost senzačnímu člověku. Je těžké zachovat ji někomu, kdo nás nudí. Nechceme se dočkat okamžiku, že nám „nasadíte parohy“ s někým jiným. A tak i my chceme být senzačním časopisem v tom nejlepším smyslu slova.“ (Týdeník Květy 1998)

Ať už jsou parohy (nebo u jiných národů rohy) nasazovány tomu či oné, k původu (resp. motivaci) tohoto výrazu věda zatím nemá jasnou odpověď. Dva parohy/rohy mohou odkazovat ke dvěma partnerům, lze v nich spatřovat falický symbol. Někteří hledají počátek v antických bájích, jiní v připodobnění podvedeného k hloupému volovi, další pak v souvislosti s kozorohem, kterému byla připisována smůla, projevující se u lidí narozených v tomto znamení tím, že jim samými starostmi narostly rohy. Paroháči se každopádně vyskytují v pramenech již od antiky. Tzv. gesto parohů, tj. sevřené pěsti s narovnaným ukazováčkem a malíčkem (?), se objevuje nejen u rockerů a ve sbírce symbolů emoji, ale kupříkladu na etruských malbách z 6. století před naším letopočtem.

Nejvíc

Připadá vám neúplná otázka: Co nebo kdo je pro vás nejvíc? Pak se podívejte na následující rozmanité příklady ze současných médií: Čerstvě vytočený med, to je nejvíc.; Duchovno je nejvíc.; Zájem o crossfit v naší zemi stále roste. A to je nejvíc!; Nadchl mě film Zootropolis, lenochodi v dopravním podniku jsou nejvíc!; Jackie Chan je nejvíc. Nebo přidejme jeden zcela aktuální příklad z doby koronavirové pandemie: Pomáhat je nejvíc.

Slůvko nejvíc je tvarem třetího stupně příslovcí velmi, mnoho, hodně. V konstrukci to je nejvíc ale neznamená nutně největší množství, míru nebo intenzitu vlastnosti. Jsme svědky vzniku nového frazému, který označuje, že něco (méně často někdo) je vynikající, skvělé, mimořádné. Tedy nikoli nezbytně nejlepší, jak názorně dokládá následující příklad: Oceněným je každý, kdo získá nominaci, protože to je nejvíc. Zdánlivě jde o nelogické vyjádření, neboť evidentně je možné dosáhnout vyššího úspěchu, než je sama nominace, a sice získat vlastní ocenění. Daný frazém však zkrátka odkazuje k výtečnosti, báječnosti daného jevu, případně osoby.