Stereotypy cizí, nebo naše vlastní?

Českou slovní zásobu přirozeně tvoří i slova pocházející z cizích jazyků, v posledních dekádách mezi nejvýraznější skupinu patří bezesporu přejímky z angličtiny. Anglicismy však nejsou jediné cizí prvky, které čeština integruje do svého jazykového systému. Nezapomínejme, že v naší řeči používáme i vlastní jména, často rovněž pocházející z jiných jazyků, která se také následně adaptují do složitého gramatického systému češtiny. Někdy dokonce s pomocí proprií vznikají nové frazémy. Importovaný výraz, ať už z oblasti jmen obecných nebo vlastních, však nemusí v češtině odpovídat podobě, jakou má v zemi původu.

Pojďme si to ukázat na zeměpisných názvech. Jak například vzpomínáte na první lockdown a plošný přechod na práci z domova – neboli home office? Někdo zapojil zlaté české ručičky, šil roušky nebo kutil. U někoho doma to zase možná byla úplná Itálie, někdo si naopak užil pořádnou Havaj. I kdyby jen v podobě pizzy s ananasem. Exotické sladké ovoce kontroverzně umístěné na italskou slanou placku strhává naši pozornost natolik, že už obvykle nepátráme, odkud tato společensky konfliktní receptura pochází – a že ji vytvořil Kanaďan s řeckými kořeny, inspirovaný čínskými recepty, které kombinují sladké a slané chutě.

Název pizza Havaj tedy neprozrazuje směr importu, ale rys, který s Havají spojuje někdo žijící mimo toto souostroví. Národnostní klišé totiž cizí realitu někdy skutečně odrážejí, mnohdy však spíše ukazují, jak ji interpretujeme my. Ostatně podobně je to právě i s cizími slovy v češtině, jak nám mohou ilustrovat přejímky z úvodu této ukázky. Zatímco lockdown se v angličtině skutečně používá, home office jen klame tělem a do angličtiny by potřeboval přeložit frází to work from home. První z anglicismů reflektuje, jak to v angličtině doopravdy je, druhý, jak my si myslíme, že by mohlo.

Jistě vás při vzpomínce na pandemickou uzavírku napadnou i další česká sousloví postavená na zeměpisných názvech. Třeba že někdo začal pít jako Dán (stereotyp podpořený prohnilou atmosférou království dánského zobrazenou v Hamletovi), někdo zase dřel jako Bulhar (odkaz na bulharské zelináře meziválečného Československa, kteří překračovali zákonem nařízenou pracovní dobu). Nebo že se z řady činností stala ruská ruleta (v ruštině skutečně russkaja ruletka), u někoho možná hrozil až stockholmský syndrom (podle skutečného příběhu rukojmích držených při bankovní loupeži ve Stockholmu). Na některé cizí výrazy se můžeme alespoň do určité míry spolehnout i v zahraničí, je však dobré mít na paměti, že mnohé z nich jsou platné jen u nás.