Ptáte se, co mají slova uvedená v nadpisu společného? Jistě, netřeba se ptát, zvláště jste-li milovníky knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky nebo trilogie Pán prstenů od spisovatele J. R. R. Tolkiena. Do češtiny zmíněnou trilogii mistrně převedla překladatelka Stanislava Pošustová, a to už v letech 1979 až 1980, nicméně vydání se český překlad dočkal až v letech 1990–1992 v nakladatelství Mladá fronta. Překladatelka text převedla inovativně a kreativně, rozhodně stojí za pozornost např. snahy fanoušků zdokumentovat převod originálních názvů z angličtiny do češtiny nebo upozornit na místa v překladu, která by si podle nich zasloužila větší péči. Na tomto místě se nechci pouštět do rozporování těchto názorů ani do translatologické analýzy či kritiky překladu, spíš mě zaujala některá slova, která se v tomto díle vyskytují, jsou pro něho typická a přešla už do běžné slovní zásoby českého jazyka.
Blíže zde popisuju vývojové tendence a význam tří slov uvedených v nadpisu. Dovedete si dýchánek se Sauronem v Mordoru vůbec představit? Na základě znalosti Tolkienovy knihy určitě ne, ale v nově nabytém významu slov S(s)auron a M(m)ordor by to docela šlo. Minimálně ironicky.
Mordor (v anglickém originále v totožném tvaru) neboli Černá země je v Tolkienově Pánovi prstenů území na jihovýchodě Středozemě. Je to pustý kraj, kde vládne Temný pán Sauron. Osídlen je jen řídce a popisován (zejména ve třetím díle trilogie) velmi temně. Toto slovo však v současném jazyce označuje další entity, s původní zemí významově související. Slovník Čeština 2.0 uvádí u hesla mordor dva významy: 1. nářez, chaos, hustá atmosféra, obecně něco velmi intenzivního (a nemusí to být vždy negativního charakteru), 2. okrajová část města nebo zapadlá obec. V obou případech se slovo dle příkladů ve slovníku píše s malým počátečním písmenem, ale na internetu se najde i mnoho dokladů s velkým M. Zajímavé je, že ač původní Mordor, bájná říše zla, byl jen řídce osídlen, poměrně dost dokladů se týká velké koncentrace jedinců na jednom místě: To vám povím, tolik lidí, to byl Mordor. Zmiňovaný slovník obsahuje ještě kompozitum mordorkára: auto staré více než 20 let / slovo promordor – místo, kde se během koronavirové epidemie shlukuje veliké množství lidí, což zvyšuje riziko promořování / slovní spojení předvánoční mordor – pracovní šílenství před Vánocemi, které je způsobeno zkráceným časem na vyřízení všech potřebných věcí na konci roku. Motivaci pro vznik těchto slov netřeba vysvětlovat.
Jak dále uvádí Wikipedie, Mordor se říká i brutalistické budově Centrálního dispečinku Dopravního podniku hl. m. Prahy v ulici Na Bojišti. Stavbu vzniklou v letech 1972 až 1978 realizoval národní podnik Metrostav a návrh pochází od známých architektů, manželů Růžičkových. Budově se tak začalo přezdívat zřejmě proto, že vzbuzuje spíše negativní reakce a patří k nejošklivějším architektonických stavbám v Praze. Jako Mordor je však označována též Ústřední telekomunikační budova, tedy komplex budov a výškové věže nedaleko Nákladového nádraží Žižkov. Jak zdroj uvádí, „[…] zaměstnanci jí říkají Mordor. Jméno po bájné říši zla z románu J. R. R. Tolkiena Pán prstenů si Ústřední telekomunikační budova (ÚTB) vysloužila kvůli 18poschoďové a bez anténního nástavce 78 metrů vysoké věži. Symbol českých telekomunikací a jedna z pražských dominant však Mordor připomíná i z dalších důvodů.“ Těmi jsou např. nepřehledný a nejasně označený labyrint pater a chodeb, zvláštní protipožární systém a zkrátka celkový ráz komunistické architektury. Ještě dodejme, že existují také outdoorové kalhoty Mordor – nebojte se, ač by se mohlo zdát, že jejich nošení nebude na výsost pohodlné, podle výrobce je opak pravdou – má se jednat o vysoce komfortní, avšak velmi odolné kalhoty. Vhodné zřejmě do jakéhokoli mordoru či Mordoru.
Sauronovi (v anglickém originále rovněž Sauron) se v Pánovi prstenů říká hned několika dalšími jmény, příp. se odhaluje jeho identita z knihy Hobit: vládce Mordoru, Temný pán, Nekromant, Černý mág či Černokněžník. Jak jména naznačují, nejedná se o postavu, se kterou by se bylo radno radostně družit či s ní trávit příjemný dýchánek. Když je někdo úplnej S(s)auron, je to zkrátka zlý a nepříjemný člověk. Sauronovým symbolem bylo oko – jeho skřeti tento symbol nosili na helmách, bylo také znakem na vlajce Mordoru – Sauronovo oko je zkrátka pojem. Stejně tak Ústa Sauronova – jedná se o postavu z třetího dílu trilogie, a sice o krutého a vychytralého Sauronova mluvčího. Jak uvádí výše zmiňovaný slovník Čeština 2.0, obohatilo toto jméno a další odvozeniny či sousloví slovní zásobu češtiny poměrně výrazně: Sauronovo oko – řitní otvor / Ústa Sauronova – Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta republiky Miloše Zemana / sauronáda – prudké ochlazení, nárazový vítr, déšť v nepravidelných intervalech, zjednodušeně plískanice.
A konečně slovo dýchánek (v angl. originále party) – jako jediné z naší trojice nepředstavuje vlastní jméno, ale podstatné jméno obecné, které se samozřejmě vyskytuje a vyskytovalo v českém jazyce poměrně konvenčně, není vázáno pouze na Tolkienovo dílo. Proč ho zmiňuju v kontextu příběhů ze Středozemě? V Tolkienově knize Hobit předcházející Pánu prstenů se první kapitola nazývá Neočekávaný dýchánek – do hobití nory hlavního hrdiny Bilba Pytlíka přijdou neočekávaní hosté, což ho poněkud překvapí. A v prvním díle trilogie pak Kniha první začíná kapitolou Dlouho očekávaný dýchánek, v níž pan Bilbo Pytlík slaví 111. narozeniny.
Slovo dýchánek je v Akademickém slovníku současné češtiny charakterizováno jako neformální setkání, posezení s družným hovorem, Slovník spisovného jazyka českého pak uvádí důvěrné posedění za družného hovoru; pobesedování. Mezi nejčastější kolokace patří čajový, kávový či alkoholový dýchánek. Za zmínku stojí původ tohoto slova, nesouvisející s tím, že bychom při důvěrném posezení také společně důvěrně dýchali: „Slovo zní starosvětsky obrozensky, ale proč je jeho základem dýchání? Za obrození už byl dýchánek („pospolu v kole sezení“) běžný, název tedy nevznikl pro potřeby rozvíjejícího se společenského života, jak by se nám zdálo. Tenkrát ovšem dýchánek bylo také pojmenování důvěrné rozmluvy mezi čtyřma očima. Tomu také dává za pravdu Komenský, mají jeden dýchánek je pro něj označení důvěrného dohovoru. A udělejme ještě krok do minulosti, do patnáctého století – a v dobových přírodovědných pojednáních se dovíme, že dýchánek je „hadí kámen, rozličných barev, kolem něhož se hadi splétají a na který (prý) společně dýchají“. Zde je tedy původní motivace. Je to překvapivé zjištění: naše společenská zábava se jmenuje podle hadího páření!“ (Šlosar 2006, slovo dýchánek) Další zajímavé příklady z této oblasti uvádí časopis Naše řeč, např. „V přeneseném smyslu čteme u něho [Jungmanna] rčení »mají jakýsi dychánek« (t. praktiku nějakou, snují cosi, z Rosy), »dýchánek mají« (strkají hlavy dohromady, z Dobrovského).“
Spojení Neočekávaný dýchánek inspirovalo hned několik dalších umělců. Vedle oné první kapitoly z knihy Hobit označuje též českou kapelu z let 1992 až 2012 hrající zejména alternativní hudbu. Dále vznikl rozhlasový pořad Neočekávaný dýchánek Petra Jančaříka. V lidové mluvě pak vznikají další spojení či aluze. Uslyšíte-li o kládovém dýchánku, vězte, že se jedná o party nebo jinou akci, které se neúčastní žádná žena, ale jen spousta mužů; většinou taková akce nemá nic společného se sexem (podobně klobásová party či párkové slavnosti, Čeština 2.0). Tento slovník dále uvádí slovo píchánek: večírek, dýchánek, kde se nejdříve hodně pije a pak hodně souloží.
Přechod vlastních jmen na základě jejich vlastností z určitého uměleckého díla do obecného jazyka není ničím novým. Snad jste v životě měli to štěstí a potkali alespoň jednoho Mirka Dušína, pracovali s Ferdou Mravencem (ale nedejbože s Broukem Pytlíkem), či studovali s Hermionou. A doufejme, že jste se nikdy nemuseli uchýlit k Sophiině volbě. Příkladů bychom jistě našli ještě mnoho. V naší rodině je však nyní mezi nejoblíbenějšími knihami právě Pán prstenů, a proto jsem se blíže podívala na toto dílo a provedla alespoň menší sondu týkající se dvou v něm používaných vlastních jmen a jednoho jména obecného, leč v uvedeném kontextu a uvedených souslovích poměrně specifického.
Zdroj:
Šlosar, Dušan: Otisky. Dokořán, 2006.