V Jihoafrické republice čím dál častěji útočí místní černí Afričané proti černošským přistěhovalcům z jiných zemí. Už dva týdny brutálně řežou imigranty z Konga, Malawi či Nigérie, plení jejich obchody. v posledních dnech se napětí vyostřilo, nejméně pět lidí zemřelo. Jihoafrické úřady odmítají zvát tyto útoky xenofobií, hovoří o „afrofobii“. Cizinci si stěžují na nedostatek ochrany a někteří se začali vyzbrojovat.
[Mladá fronta Dnes, 18. 4. 2015]
Vláda premiéra Antonise Samarase schválila další omezování státních výdajů ve výši 13,5 miliardy eur a do té doby pokojné protesty v ulicích řeckých měst se proměnily v násilí. Premiér Samaras další výdajové škrty zdůvodňoval obavou, že bez nich Řecko od EU, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky nedostane další pomoc, tentokrát prý bezmála 39 miliard dolarů, bez nichž by prý vláda už 16. listopadu nebyla s to vyplácet mzdy nebo penze. Tvrdil, že se tím Řecko „konečně zbaví drachmofobie“ a že nynější vlna škrtů bude už úplně poslední, ale věří mu jen málokdo.
[Literární noviny, 15. 11. 2012]
Kyperské bankovnictví bylo a je centrem praní špinavých peněz, především z východu Evropy. Tento argument při standardně udržované vlně „grekofobie“ v německých bulvárních médiích je půl roku před parlamentními volbami pro německé politiky nepominutelný. Nemohou svým daňovým poplatníkům dost dobře vysvětlit, že by měli platit za někoho, kdo se chová podivně a nedodržuje pravidla.
[Hospodářské noviny, 20. 3. 2013]
Tak jako nařčení z primárního antikomunismu diskvalifikovalo kdysi západního intelektuála, tak jej dnes diskvalifikuje nařčení z islamofobie. Slovo islamofobie ve mně vzbuzuje neurčitý odpor (islamofobofobie) a obavy z politického a ideového vývoje západní společnosti.
[Respekt, 18. 4. 2011]
Spojenci džihádistů se dělí do dvou táborů. v prvním se nacházejí ti, kdo v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu – zaměňujíce tak civilizované terasy pařížských kaváren za temná zákoutí, v nichž se to hemží pochybnými individui. Druhou skupinu spojenců pak tvoří věční svazáci a svazačky, prospěšní idioti, kteří osočují z islamofobie (to jest – díky pozoruhodné sémantické akrobacii – z rasismu) všechny, kdo se odváží kritizovat islám či islamismus. Žít za dob protireformace, obvinili by z katolikofobie každého, kdo by se pozastavoval nad masakry heretiků.
[Respekt, 4. 1. 2016]
Jeden z fenoménů poslední doby, kterému je obtížné rozumět, je záplava filmů o zombiích, o chodících mrtvých bez duše, kteří do našeho světa zběhli z obřadů Hadího boha odkudsi z Haiti. Kde se vzali a co tady hledají? Jak to, že se tolik lidí rádo dívá na tak zjevný a na první pohled škodlivý nesmysl? Strach ze zombie se označuje slovem „kinemortofobie“ a překvapivě jím trpí mnoho set tisíc lidí! Od dětí až po důchodce.
[Respekt, 8. 6. 2015]
Docela spolehlivým signálem o opravdové kondici té či oné firmy je i „strach ze čtyřek“ čili „kvadrofobie“. Studie Stanfordské univerzity z roku 2010 dospívá k jasnému závěru: číslice „4“ je ve výsledkových výkazech poměrně vzácná – firmy jako by se jí věru bály. Společnosti totiž zaokrouhlují údaj o zisku na akcii na nejbližší cent (či obdobnou měnovou jednotku). Když se tedy dopočítají zisku na akcii ve výši 1,495 dolaru, ve výsledkových výkazech uvedou „1,50 dolaru na akcii“…
[Týden, 24. 9. 2012]
Trpím plesofobií, vyhýbám se i plesům naší školy.
[Metro, 14. 3. 2012]
Čím dál častěji se setkávám se ženami, které mají obavu z těhotenství a z porodu, bojí se mít dítě. Čím myslíte, že to je? | Kdybych to měl vzít zeširoka, tak je to asi dobou, která nahrává určité povrchnosti. Typickým fenoménem doby je „užít si to“. A další důvod, myslím si, je velmi negativní působení internetu, který v ženách pěstuje až jakousi porodofobii. Během Velké francouzské revoluce byla poprvé provedena větší demografická studie a zjistilo se, že prvních narozenin se nedožilo pětasedmdesát procent dětí. Pětasedmdesát procent dětí zemřelo. To byly v podstatě samé negativní zkušenosti, jedna vedle druhé. Ne to, že porod bolí, nebo že trvá dlouho, nebo že se někdo na někoho špatně podívá.
[Víkend magazín HN, 23. 1. 2015]
V zajímavém článku o fobiích máte „hitparádu fobií“, tedy deset nejčastějších (z létání, z výšky nebo hloubky, z pavouků atd.), a k tomu ještě pět podivných, třeba z knoflíků. To je pěkné, ale jedna fobie, zvláště v Česku posledních let podle mého soudu dost rozšířená, v té tabulce i článku chybí. Je to odpor k těm populistickým politikům, kteří jsou schopni a ochotni udělat cokoli, v kterékoli straně, pod jakýmkoli praporem, jen aby se dostali k moci. Bude nás dost, kteří máme paroubkofobii, rathofobii, jandákofobii a další fobie.
[Týden, 11. 4. 2011]