Štítek: korona-

Korosloví

Martin Šemelík, Pátek Lidových novin, 22. května

Přísloví jako například Ranní ptáče dál doskáče či Stará láska nerezaví tu jsou s námi už dlouho. Formou ucelené výpovědi nám zprostředkovávají lidovou poučku či moudrost předků. Mají přitom jednu zajímavou vlastnost, kterou si často ani neuvědomujeme, totiž že frekvence jejich užití není vysoká. (Kolikrát za den řeknete nebo napíšete nějaké přísloví?) Přesto mnohá z nich zná snad každý. Asi i proto čítáme a slýcháme jejich různé obměny, obvykle v rámci nějaké mimořádné situace, ať už z hlediska jednotlivce, či společnosti.

Taková situace nastala nyní v období koronavirové pandemie. Na internetu se tak dozvídáme, že Člověk míní, a koronavirus mění. Na sociálních sítích zase nalezneme sbírku „korosloví“ s položkami jako Rouška kvapná, málo platná či Kolik roušek máš, tolikrát jsi člověkem. A o čem „korosloví“ vlastně vypovídají? Nepochybně o naší jazykové kreativitě a smyslu pro (černý) humor. A dost možná také o tom, že přísloví jsou svým způsobem nesmrtelná. Nepochybuji, že se s jejich obměnami nesetkáváme naposledy. Příště to bude jistě za veselejších okolností.

Přenosce

Michaela Lišková, Pátek Lidových novin, 15. května

To takhle v 80. letech přijde výraz přenosce do Ústavu pro jazyk český a stěžuje si: „Objevil jsem se v novinovém článku, ale čtenářům jsem vadil. Psali kvůli mně dopisy do redakce! Proč ten humbuk?“ Kauzy se ujala lingvistka Polívková (o svém vyšetřování sepsala zprávu do časopisu Naše řeč).

Pro slovo přenosce měla dvě dobré a jednu špatnou zprávu. Začala tou špatnou. Už ve Slovníku spisovného jazyka českého je heslo přenosce stylisticky hodnoceno jako řídké a knižní, což pochopitelně značně omezuje jeho bezproblémové přijímání v soudobých mediálních textech. Dobrou zprávou zaprvé je, že bylo utvořeno zcela podle českých slovotvorných zásad. Zadruhé, k označení toho, kdo něco přenáší, lze užít jak pojmenování přenašeč/přenášeč, tak přenosce. Avšak zatímco výraz přenašeč slouží navíc ještě jako název technického zařízení k přenášení signálů, slovo přenosce má výhodně pouze jeden význam.

Ne vždy převáží dvě dobré zprávy jednu špatnou. Ani dnešním čtenářům by se nezdálo spojení přenosce koronaviru. Čteme a slýcháme o jeho přenašečích, výjimečně přenášečích. Přenosce má prostě smůlu.

Smrtnost

Věra Kloudová, Pátek Lidových novin, 30. dubna

V souvislosti s pandemií koronaviru se v publicistice často setkáváme s výrazem smrtnost. Ne každý toto slovo zná, v diskusích se objevují i názory, proč zavádět tento nový výraz, když už přece existuje úmrtnost, případně jsou obě slova chybně zaměňována.

Smrtnost (letalita) je zavedený medicínský a statistický pojem, který znamená něco jiného než úmrtnost. Udává poměr počtu zemřelých na určité onemocnění nebo jiný jev k celkovému počtu jedinců s danou chorobou či zasažených tímto jevem.

Úmrtnost (mortalita) je pojem obecnější, vztahuje se k celkové populaci a udává počet úmrtí (způsobených čímkoli) v poměru k počtu obyvatel (nebo také na tisíc obyvatel) za rok. Vypadne-li tedy někdo z letícího letadla, je úmrtnost téměř nulová, avšak smrtnost stoprocentní, protože takový pád je neslučitelný se životem.

V obou případech se jedná o názvy souhrnné, vyjadřující statistické vztahy. Jsou tvořeny příponou -(n)ost; úmrtnost je odvozena od slov úmrtí, umřít, kdežto smrtnost od slova smrt a od dnes již zastaralého přídavného jména smrtný. Zřejmě i to je důvod, proč může smrtnost působit nezvykle.

Koronaslovník

Michaela Lišková, Pátek Lidových novin, 27. března 2020

Slovní zásoba češtiny se proměňuje působením řady faktorů. Mezi nimi má prominentní vliv aktuální společenské dění. Připomeňme si některé impulzy z poslední doby. Po úmrtí Karla Gotta jsme zaznamenali slova jako gottománie – ‚vášnivá zaujatost Karlem Gottem‘ – či pologottka označující jeho umírněnou fanynku. V souvislosti s výrazným vystupováním aktivistky Grety Thunbergové se objevilo pojmenování jejího přívržence gretarián nebo slovo grétorika – ‚ekologická rétorika‘. V bezprecedentní pandemické situaci lidová jazyková tvořivost logicky reaguje na nové jevy, s nimiž se musíme vyrovnávat. Zastavme se u několika výrazů. Například lidé na sociálních sítích sdílejí dobré koronápady, tedy tipy, jak si poradit se stávajícími poměry. Některým z dětí i dospělých, kteří nejdříve vítali koronaprázdniny a korodovolenou, se už nucený pobyt v domácnostech spojený se školními i pracovními povinnostmi začal zajídat. Nejen společenských, ale i osobních rozměrů může nabývat koronakrize. Nepropadejme však korodepresi. Veselé mysli je totiž třeba koro nekoro, tedy za jakýchkoli okolností.

Koronáč

Věra Kloudová, Pátek Lidových novin, 3. dubna 2020

I v současné situaci se potvrzuje, že tvoření slov v češtině je bohaté a pestré, nezalekne se totiž ani pandemie koronaviru nebo – chcete-li – koronáče či koroňáku. A tak, když už jsme v té karošce (karanténě), sdílíme na sociálních sítích koronavirály (příspěvky týkající se koronaviru), potažmo můžeme očekávat novou generaci koroniálů (dětí počatých v průběhu této karantény). Mezitím nás dramatickými novinkami zahltí někteří z koronácků či koronáfuků (lidí, kteří bedlivě sledují vývoj pandemie a neváhají nás zpravit o sebemenších detailech), a to včetně informací o koronoskopii (kontrole osob na hranicích), až na nás toho koronavirválu může být moc. Určitě je lepší pouhý skoronavirus (chřipka tak silná, že to skoro vypadá na koronavirus).

Vedle složených slov s první částí korona- tak dochází k dalšímu kreativnímu obohacování slovní zásoby, například analogií (koroniál podle mileniál), zmíněný koronáč zase vznikl připojením přípony -áč, která v kombinaci se zkrácenými přejatými podstatnými jmény tvoří expresivní slova (jako hambáč či mekáč). A jistě se dočkáme i dalších koronavýrazů.

Rouškovník

Sylva Nzimba, Pátek Lidových novin, 9. dubna 2020

Česká vláda vydala v reakci na šíření nákazy koronavirem nařízení, že si všichni občané musejí na veřejnosti zakrývat ústa a nos, a to například ústenkou neboli rouškou. Jednorázové roušky se staly nedostatkovým zbožím, a tak se lidé pustili do šití látkových roušek a nechali na různých místech vyrůst takzvané rouškovníky.

Přípona -ovník, pomocí níž je toto slovo utvořeno, je charakteristická pro názvy dřevin či bylin, na nichž rostou plody – například fíkovník, banánovník, pomerančovník, kávovník či mandlovník. Rouškovník do určité míry strom také připomíná – většinou má podobu věšáku nebo stojanu, na který rouškošičky a rouškošiči umisťují volné roušky k rozebrání. Někdy se roušky věsí na větve skutečného stromu, a pokud někomu ochrana úst chybí, může si „utrhnout“ a orouškovat se.

V některých odvětvích stále není ochranných pomůcek dostatek, avšak iniciativy jako dobrovolné rouškošití a zakládání rouškovníků se snaží přispět k tomu, aby byla roušková krize zažehnána. Věřme však, že epidemie brzy pomine, roušky už nebudou potřeba a rouškovníky budou moci navždy odkvést.

Jen těžko by se dalo najít něco, o čem celé Česko v březnu mluvilo více než o pandemii onemocnění covid-19, způsobovaného novým typem koronaviru, a o šití roušek. Je známo, že aktuální události se odrážejí i v jazyce, a tak málokoho překvapí, že koronakrize ovlivnila i českou slovní zásobu už jen tím, že českým národním sportem se (podle textu ze serveru Aktuálně.cz) stala rouškovaná.

Slova s počátečním komponentem korona‑ (jako koronakrize) jsou obzvlášť oblíbená: nejprve se českými sociálními sítěmi přelila vlna komentářů, statusů (někdy charakterizovaných autory jako koronastatusy) a příspěvků k počínající koronapanice, koronamánii a koronahysterii, případně též ke koronašílenství. Někteří si posteskli, že kvůli koronazavírání přišli o práci, ale český lid si zanotoval „Nemít prachy? Nevadí!“ a bez zaváhání se pustil do tvoření koronavtipů (nikdo přece nechce, aby jedinou pozitivní věcí jeho dne byl test na koronavirus…), například o chaotických změnách otevírací doby obchodů vyhrazené pro seniory; spojení otvírací koronadoba, doložené například i v Hradeckém deníku, na sebe nenechalo čekat.

Slova s komponentem korona‑ se brzo rozšířila i do světa reklamy; například následující věta se objevila v propagačním textu o počítačových hrách: Chcete virtuálně navštívit světy ještě nesvobodnější a víc smrtící, než je naše aktuální koronazeměkoule? Nejedny tištěné regionální noviny pak vyzvaly své čtenáře, aby do redakce zasílali své komentáře a postřehy, prostě texty o tom, jak prožívají koronakaranténu. Slovo koronakaranténa je poněkud krkolomné, a tak není divu, že vznikla i jeho kratší alternativa, koronténa.

Naprostá většina výše zmíněných slov se nejspíš nestane součástí běžně užívané slovní zásoby češtiny, ale přesto jsou cenným dokladem dynamičnosti češtiny a jazykové tvořivosti.

A pokud se vám koronaslova nelíbí, není nic snazšího než zůstávat doma a dodržovat hygienická opatření, aby koronakrize co nejdříve pominula a všechna tato slova zmizela v propadlišti dějin…