Očkováním se zabývá obor vakcinologie a jednotliví odborníci jsou pak nazýváni jako vakcinologové a vakcinoložky. Ale i mimo vakcinologické kruhy poskytuje toto téma mluvčím češtiny mnoho příležitostí, jak obohatit jazyk o nová slova.
V první části nově vzniklých slov se objevuje například komponent vakcino-. Takového vakcinofila (tedy člověka milujícího očkování) nemusíte dlouze přesvědčovat, že je vpravování ochranné látky do těla dobrý nápad. U vakcinoskeptika to budete mít asi složitější, protože o účinnosti očkování velmi pochybuje. Očkování můžete podstoupit u svého praktického lékaře, nebo v jednom z očkovacích center, kterým se nově říká vakcinodromy. Možná budou v budoucnu zavedeny také vakcinomobily, tedy auta s vakcinačními týmy, které přijedou s vakcínou až k vám. A o politikovi, který si staví kampaň na tom, že pro občany zajistil dostatek očkovacích dávek, můžeme s nadsázkou říct, že si hraje na nepřemožitelného vakcinátora.
Pokud jste již dostali první dávku z dvoudávkové vakcíny, stal z vás prvoočkovanec. Nová slova spojená s očkováním vznikají nejen skládáním jako ve výše zmíněném případě, ale také odvozováním pomocí předpon a přípon: rozočkovaným pacientem se stáváte v mezičase, kdy čekáte na další očkovací dávku. Zbývá vám jen doufat, že vše půjde hladce a po několika týdnech vás doočkují. Pokud se vakcinaci vyhýbáte jako čert kříži (například proto, že se obáváte silné poočkovací reakce), můžete si říkat neočkovač či antiočkovač. K oběma slovům vznikla i přechýlená varianta – neočkovačka a antiočkovačka.
A kolem očkování vznikají i nová slovní spojení. Vakcinačním nacionalismem nebo také očkovacím nacionalismem můžeme nazvat stav, kdy spolu evropské státy příliš nespolupracují, protože se každý snaží získat dostatek očkovací látky především pro své obyvatele.
Snad už se blíží doba, kdy bude dostatek vakcín pro většinu zájemců o očkování, a díky tomu se z pandemie vyočkujeme.