Šťastné a veselé dárkobraní!

Snad žádné dítě nikdy nemělo radost, když pod vánočním stromečkem našlo dárek typu „měkkýš. S téměř stoprocentní jistotou to totiž znamenalo ponožky nebo nevzhledný svetřík. Starší lidé sice neprožívají „měkkýše“ s takovou tragédií jako malé děti, velkou radost ale svým prarodičům takovými dárky neuděláte.

[Mladá fronta Dnes, 9. 12. 2011]

Dostal jsem spamovou nabídku, jestli nechci prodat (pravopis a slovosled ponechávám): nepovedené měkouše (měkké vánoční dárky), parfém, který vám nevoní, dětské věci, které jsou vašim dětem stejně malé. … Při pročítání spamu mě zamrzel i ten výběr. Nazvat dárek měkkoušem je velká sprosťárna. Je přece darován stejně upřímně jako… tvrďouš?

[Víkend magazín HN, 25. 1. 2013]

Jmelí je další součástí patřící do české vánočněrostlinné výbavy. Málokdo ví, že není jmelí jako jmelí a že se na našem území vyskytují dva druhy. Jmelí bílé je nápadnější mimo jiné tím, že roste na listnatých stromech, kde po opadu listů vynikne. Jmelí jehličnanové, jak už sám název napovídá, tak nápadné není.

[IN magazín, 14. 2. 2011]

Do Štědrého dne sice ještě zbývá sedm týdnů, mobilní operátoři však již začínají spouštět své předvánoční kampaně. … „Twist zákazníci si zase mohou za 30 korun aktivovat denní balíček, který jim umožní celý den volat do všech sítí v Česku zdarma. Připravujeme také tzv. appventní kalendář, v jehož rámci začneme od 18. listopadu všem klientům denně na www.tmobile.cz/vanoce nadělovat speciální dárek v podobě aplikace nebo hry do smartphonu či tabletu,“ informovala Tomášková.

[Právo, 4. 11. 2013]

Vánoce. Stalo se oblíbenou pózou nemít je rádi, označovat je za zkažené komercí a opakovat, že „kouzlo se vytrácí“. A stejně jako neupadá čeština, jak se říkává, ani kouzlo Vánoc neabdikuje z vlastní zlovůle, to jen my je možná někdy „vytrácíme“ při křižování hypermarketů. A jelikož mě posedla chuť být v posledním čísle tohoto roku i posledním čísle před transformací Literárních novin sváteční, udělejme si takový vánočně-­češtinářský rychlokurz.

[Literární noviny, 19. 12. 2013]

„Na Jiřáku?“ ptá se Ježíšek Santy. Nevinně, jak to umí jen Ježíšek. Ale v hlavičce má plán. „Oukej,“ řekne Santa Claus. Ano, přijde tentokrát na farmářské trhy na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. Letos si poradu udělají tam. Porada je samozřejmě jen maskovaný vánoční večírek. … Santa navrhuje, že by neškodil svařáček. Ježíšek pro něj běží. Než se vrátí, pár zákulisních informací. Hromady kelímků od svařáku, které se vyhodí na vánočních trzích, převyšují hromady dárků, ba i sobinců za Santovým spřežením.

[Respekt, 15. 12. 2014]

Přitom to byl vrchol slavnostního večera, který uspořádal pražský hotel Kempinski pro ruskou klientelu. Vydrželi ale jen srdnatí a zároveň melancholičtí Rusové. Ostatně, měli tenhle zvláštní zážitek a tradiční pravoslavně-štědrovečerní večeři v ceně výjimečně levné vstupenky. Tentokrát se vešli do dvou tisícovek – na rozdíl od večeře s programem 24. prosince, kdy byli ochotni zaplatit i šest tisíc za jídlo a estrádu na oslavu zcela cizího, tedy katolického Štědrého dne.

[Pátek Lidových novin, 11. 1. 2013]

Bez hraček by nebyly Vánoce. … Malý pisatel by měl mít právo si do dopisu napsat, co chce, je to jakási meditace nad jeho přáními. Ovšem Ježíšek není dárkobanka, aby musel všechno splnit, a tak je na vašem uvážení, co ze seznamu se objeví pod stromečkem. „Vánoce učí děti tomu, že některá jeho přání v životě splněna budou, jiná ne. Pokud se z tohoto dokáže zaradovat, vývojový úkol je splněn,“ radí psycholožka.

[Hospodářské noviny, 23. 11. 2015]

Kde není oběti, není ani spásy. Té však ani nebylo třeba, protože Evropa se proměnila v opravdové nebe na zemi. Vlna uprchlíků na začátku třetího tisíciletí po začátku našeho letopočtu spustila v Evropě ničím nerušené období míru a prosperity, jímž se brzy inspiroval i zbytek světa. Staří Evropané sice stárli a měli zoufale málo dětí, ale šikovné a pracovité ruce uprchlíků je ochotně nahradily v továrnách, na polích a pak všude. Takže šťastné a veselé Nakupovánoce a hlavně bohatého Ježíška!

[Ego!, 18. 12. 2015]

Doba před Vánocemi pop-up obchodům přeje, dokonce jsou nějaké i v Praze. … Když dorazíme včas, můžeme zde vybrat dárek pro někoho zvlášť milého a představovat si, navzdory nowismu, jeho budoucí radost. Pokud ovšem moc dobře víme, že tato osoba si na nás ani nevzpomene, natož aby se namáhala s dárkem, pak se jedná o čistý christmasochismus.

[Respekt, 13. 12. 2010]

Zdroj grafiky: http://homesteadbloggersnetwork.com/support-homesteaders-this-holiday/

(Po)strachy moderní doby

V Jihoafrické republice čím dál častěji útočí místní černí Afričané proti černošským přistěhovalcům z jiných zemí. Už dva týdny brutálně řežou imigranty z Konga, Malawi či Nigérie, plení jejich obchody. v posledních dnech se napětí vyostřilo, nejméně pět lidí zemřelo. Jihoafrické úřady odmítají zvát tyto útoky xenofobií, hovoří o afrofobii“. Cizinci si stěžují na nedostatek ochrany a někteří se začali vyzbrojovat.

[Mladá fronta Dnes, 18. 4. 2015]

 

Vláda premiéra Antonise Samarase schválila další omezování státních výdajů ve výši 13,5 miliardy eur a do té doby pokojné protesty v ulicích řeckých měst se proměnily v násilí. Premiér Samaras další výdajové škrty zdůvodňoval obavou, že bez nich Řecko od EU, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky nedostane další pomoc, tentokrát prý bezmála 39 miliard dolarů, bez nichž by prý vláda už 16. listopadu nebyla s to vyplácet mzdy nebo penze. Tvrdil, že se tím Řecko „konečně zbaví drachmofobie“ a že nynější vlna škrtů bude už úplně poslední, ale věří mu jen málokdo.

[Literární noviny, 15. 11. 2012]

 

Kyperské bankovnictví bylo a je centrem praní špinavých peněz, především z východu Evropy. Tento argument při standardně udržované vlně „grekofobie“ v německých bulvárních médiích je půl roku před parlamentními volbami pro německé politiky nepominutelný. Nemohou svým daňovým poplatníkům dost dobře vysvětlit, že by měli platit za někoho, kdo se chová podivně a nedodržuje pravidla.

[Hospodářské noviny, 20. 3. 2013]

 

Tak jako nařčení z primárního antikomunismu diskvalifikovalo kdysi západního intelektuála, tak jej dnes diskvalifikuje nařčení z islamofobie. Slovo islamofobie ve mně vzbuzuje neurčitý odpor (islamofobofobie) a obavy z politického a ideového vývoje západní společnosti.

[Respekt, 18. 4. 2011]

 

Spojenci džihádistů se dělí do dvou táborů. v prvním se nacházejí ti, kdo v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu – zaměňujíce tak civilizované terasy pařížských kaváren za temná zákoutí, v nichž se to hemží pochybnými individui. Druhou skupinu spojenců pak tvoří věční svazáci a svazačky, prospěšní idioti, kteří osočují z islamofobie (to jest – díky pozoruhodné sémantické akrobacii – z rasismu) všechny, kdo se odváží kritizovat islám či islamismus. Žít za dob protireformace, obvinili by z katolikofobie každého, kdo by se pozastavoval nad masakry heretiků.

[Respekt, 4. 1. 2016]

 

Jeden z fenoménů poslední doby, kterému je obtížné rozumět, je záplava filmů o zombiích, o chodících mrtvých bez duše, kteří do našeho světa zběhli z obřadů Hadího boha odkudsi z Haiti. Kde se vzali a co tady hledají? Jak to, že se tolik lidí rádo dívá na tak zjevný a na první pohled škodlivý nesmysl? Strach ze zombie se označuje slovem „kinemortofobie“ a překvapivě jím trpí mnoho set tisíc lidí! Od dětí až po důchodce.

[Respekt, 8. 6. 2015]

 

Docela spolehlivým signálem o opravdové kondici té či oné firmy je i „strach ze čtyřek“ čili „kvadrofobie“. Studie Stanfordské univerzity z roku 2010 dospívá k jasnému závěru: číslice „4“ je ve výsledkových výkazech poměrně vzácná – firmy jako by se jí věru bály. Společnosti totiž zaokrouhlují údaj o zisku na akcii na nejbližší cent (či obdobnou měnovou jednotku). Když se tedy dopočítají zisku na akcii ve výši 1,495 dolaru, ve výsledkových výkazech uvedou „1,50 dolaru na akcii“…

[Týden, 24. 9. 2012]

 

Trpím plesofobií, vyhýbám se i plesům naší školy.

[Metro, 14. 3. 2012]

 

Čím dál častěji se setkávám se ženami, které mají obavu z těhotenství a z porodu, bojí se mít dítě. Čím myslíte, že to je? | Kdybych to měl vzít zeširoka, tak je to asi dobou, která nahrává určité povrchnosti. Typickým fenoménem doby je „užít si to“. A další důvod, myslím si, je velmi negativní působení internetu, který v ženách pěstuje až jakousi porodofobii. Během Velké francouzské revoluce byla poprvé provedena větší demografická studie a zjistilo se, že prvních narozenin se nedožilo pětasedmdesát procent dětí. Pětasedmdesát procent dětí zemřelo. To byly v podstatě samé negativní zkušenosti, jedna vedle druhé. Ne to, že porod bolí, nebo že trvá dlouho, nebo že se někdo na někoho špatně podívá.

[Víkend magazín HN, 23. 1. 2015]

 

V zajímavém článku o fobiích máte „hitparádu fobií“, tedy deset nejčastějších (z létání, z výšky nebo hloubky, z pavouků atd.), a k tomu ještě pět podivných, třeba z knoflíků. To je pěkné, ale jedna fobie, zvláště v Česku posledních let podle mého soudu dost rozšířená, v té tabulce i článku chybí. Je to odpor k těm populistickým politikům, kteří jsou schopni a ochotni udělat cokoli, v kterékoli straně, pod jakýmkoli praporem, jen aby se dostali k moci. Bude nás dost, kteří máme paroubkofobii, rathofobii, jandákofobii a další fobie.

[Týden, 11. 4. 2011]

Prchám, prcháš, prcháme

Nástěnka se skládá z výrazů, které se na internetu a v tiskovinách objevily až v posledních třech letech v souvislosti s rozsáhlou migrační krizí, která znatelně hýbe evropským uvažováním. Protože na tuto krizi existují velmi rozličné reakce, vybrala jsem výrazy tak, aby byly jednotlivé názory na tuto krizi v rovnováze a aby tato nástěnka nemohla být později dezinterpretována jakožto pole pro publikování mých osobních názorů na migrační krizi, či aby nástěnka někoho neurážela.

 

  • protiuprchlicky

Karel Schwarzenberg je jedním z mála, kdo se odváží v protiuprchlicky zhysterizovaném Česku mluvit podobně, jako by mluvil Havel. Jeho postoj je ovšem cenný nikoli jen jako ozvěna hlasu autority či jako jakýsi záhrobní amplion, ale hlavně proto, že je vůči české politice a společnosti disentní.

[Hospodářské noviny, 6. 10. 2015]

 

  • antiuprchlicky

Jediné vážnější drama, které Sobotka řeší a u něhož se poťouchlý čtenář skoro zapotí spolu s ním, je jeho urputná snaha vyjít za každou cenu vstříc politice Angely Merkelové ve vztahu k uprchlíkům. Ovšem tak, aby to zároveň nepoznal patřičně antiuprchlicky naladěný volič sociální demokracie.

[Respekt, 14. 1. 2016]

 

  • antiběženecký

Už to tedy není jen postoj české strany, ale pozice čtyř zemí Visegrádu, které jsou šťastné, že na jejich území se nikdo usazovat nechce. Což je na jednu stranu smutná zpráva o tom, jak jsou tyto státy vnímány v zahraničí (nehostinné, nevstřícné, možná i chudší země Evropské unie), zároveň i radostná zvěst o tom, jak dobře zabrala konkrétní antiběženecká politika v jednotlivých zemích Visegrádu.

[Hospodářské noviny, 13. 11. 2015]

 

  • protiběženecký

 

Během posledního měsíce toho Milan Chovanec moc nenaspal. Nemá na to nárok. Boj proti terorismu a řešení přílivu běženců vytěžuje českého ministra vnitra naplno doma i na evropské půdě. … Jedno je však jasné již nyní: premiérovo okolí v poslední době v neformálních rozhovorech mluví o tom, že Chovanec se Sobotkovi začíná „utrhávat“ a svá protiběženecká prohlášení vyšponovává víc, než je domluvené, aby si zvýšil svoji osobní popularitu a časem mohl Sobotku nahradit.

[Respekt, 30. 11. 2015]

 

  • prouprchlický

Jiří Dienstbier proslul rovněž nadšenou „prouprchlickou“ iniciativou. Pozval by k nám do země daleko více uprchlíků, než na nás chystá Evropská unie na základě kvót. Proč tento muž, který tak úpěnlivě hájí práva žen, zve do země zástupce civilizace, která je považuje za méněcenné tvory, není ovšem jasné. Že by je chtěl na našem území napravovat? Možná.

[Reflex, 23. 12. 2015]

 

V souvislosti s migrační krizí se často hovoří o kvótách Evropské unie na přijetí uprchlíků v jednotlivých členských zemích EU. Česká vláda se k těmto kvótám staví odmítavě, a tak není divu, že se v jazyce objevil výraz antikvótní. Jeho výskyt na internetu je zatím poměrně ojedinělý.

  • antikvótní

Uprchlické kvóty přes odpor Česka prošly. … Pro kvóty nakonec v Evropské radě hlasovali kromě Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska úplně všichni. Polsko, náš domnělý neochvějný antikvótní spojenec, si jako obvykle uvědomilo svůj prioritní národní zájem: silné Polsko v silné jednotné Evropě a souhlasilo se společným řešením.

[Hospodářské noviny, 23. 9. 2015]

 

Jedním z výrazů, který se naopak používá častěji a který se i více ustálil, je slovo minischengen. S návrhem na vznik minischengenu, tedy ohraničeného území s volným pohybem uvnitř samotného Schengenu, přišli Nizozemci. Dle jejich návrhu měl zahrnovat země Beneluxu a Německo. Tento výraz máme doložen i s velkým počátečním písmenem.

  • minischengen

Vytvoření „minischengenu“ uvnitř Evropské unie je pro nás nepřijatelné, shodli se premiéři Česka Bohuslav Sobotka, Slovenska Robert Fico, Maďarska Viktor Orbán a Polska Beáta Szydlová. … „Návrhy na minischengen neřeší příčiny současné krize, ale pouze odvádí politickou pozornost,“ uvádí se v prohlášení premiérů Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.

[Metro, 4. 12. 2015]

 


Migrační krize přinesla jazyku kromě jiného například i neosémantismus hotspot. Užívá se jako označení pro záchytná centra pro uprchlíky na vnější hranici Evropské unie.

  • hotspot

Ministři vnitra zemí Visegrádu (V4) včera ve společném memorandu opět odmítli povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků. … V boji proti nelegální migraci je podle V4 prioritní spustit funkční záchytná centra na vnější hranici EU. Tyto takzvané hotspoty prý musí být zároveň detenčními zařízeními – uprchlíci by je neměli opustit, dokud nebude ověřena jejich totožnost.

[Hospodářské noviny, 20. 1. 2016]

 

  • Uprchlistán

Zprávy z Uprchlistánu
Začleňování povinně. Německo chystá pro migranty z krizových regionů převratné novinky – úřady jim budou moci nabídnout pracovní místo, aniž musejí dávat přednost domácím obyvatelům. Uvedené opatření má zavést návrh integračního zákona, příprava na více než milion běženců, kteří přišli se současnou uprchlickou vlnou.

[Týden, 18. 4. 2016]

 

  • běžencofil

Vánoce už vlastně byly na koncertě: Vánoce na Barče, tradiční akce muzikanta Aleše Brichty. … Brichta má pestrý rejstřík nadávek, operuje rovněž s termíny jako „běžencofilové“. Oponenty vánočního projevu prezidenta Zemana poslal Brichta do zemí, kde se przní (on, rocker, použil drsnější výraz) domácí zvířata, a jeho vývod o lidech se snahou pomáhat…

[Magazín Víkend Dnes, 9. 1. 2016]

 

Autorka příspěvku: Martina Rybová