Jezdí ještě teta Irma?

Znáte tetu Irmu? Střední generace ji zná minimálně kvůli seriálu Ajťáci a šestému dílu první řady, který se jmenuje Přijíždí teta Irma. V anotaci k seriálu se píše: „Pravidelná měsíční návštěva tety Irmy [hlavní hrdince] Jen na náladě nepřidá a z obvyklé kliďasky se stane rusovlasý démon.“ I pokud jste toto sousloví dosud neznali, jistě vám nyní už svítá. O menstruaci se zkrátka mluví různě. V dnešní společnosti už to však rozhodně není takové tabu jako dříve, a i v této oblasti se snažíme nazývat věci, respektive okolnosti a fyziologické procesy pravými jmény.

Vývojem prošlo i zobrazování menstruace v reklamě a marketingu, k tomu existuje inspirativní článek z roku 2020 s názvem Menstruace v marketingu: když se vám krámy nehodí do krámu, v němž autorka Barbora Indrová popisuje tabuizaci a následně detabuizaci menstruace v reklamě a marketingu – píše o modré a červené krvi, dani za menstruační pomůcky, o tom, že i muži mají své dny, a o lidech, co menstruují.

V současné době tedy nemusíme sahat po náhražkách explicitních pojmenování, které jsou někdy úsměvné, ovšem v leckterých případech mají poněkud negativní konotace. Zkusme se ale třeba zamyslet nad tím, která z takových slov dnes ještě známe, případně používáme. K těm vtipnějším patří vedle tety Irmy také teta z Červený Lhoty nebo označení rudá armáda či jahodový týden. A vůbec se média snaží psát o menstruaci pokud možno vtipně, i když obsah článku, z něhož pochází následující ukázka, by mohl vzbudit živou debatu, např.: „Ona vlastně samotná menstruace znamená spíš to, že to nejhorší už máte oba dva za sebou. Největší divočina bývá období týden až dva před samotnou menstruací. To je ten tolikrát omílaný premenstruační syndrom (PMS, neplést s kostelem Panny Marie Sněžné). V tomto čase se pouští do práce hormony a ty natropí tu největší spoušť.“ Ale článek je určen pro pány, takže to nemůžu tak dobře posoudit.

Obecně nyní dochází – zejména na sociálních sítích, ale i v médiích – k posílení ženskosti, k podpoře žen, které se nemusejí stydět o menstruaci a s ní spojených radostech i strastech mluvit. A to je jen dobře.

S novým pohledem na ženskost souvisí i vznik nových menstruačních pomůcek. Vedle (již dříve) běžných vložek a tampónů je tedy i slovní zásoba češtiny obohacena o spojení jako menstruační kalhotky, kalíšky či houby, ale i starší slovní zásoba známá z tohoto kontextu nachází nové kolokační partnery: látkové vložky, resp. univerbizáty získávají nové významy (látkovky už neoznačují jen látkové pleny, ale právě i látkové vložky).

Co se týče dalších označení pro menstruaci, bylo by jistě zajímavé zjistit, jak se o ní mluví v současném diskursu, jaká pojmenování jsou živá např. mezi mladšími děvčaty, případně jestli se detabuizace projevuje i v tomto směru – doufejme, že ano – a nemusíme tedy mluvit jen o krámech či o tom.

Šmírbuch jazyka českého neboli Slovník nekonvenční češtiny od Patrika Ouředníka je slovník českého argotu a slangu, který se nevyhýbá ani tomuto tématu. Pod heslem menstruovat najdeme následující spojení: mít růžu, růženu, moráka, rachejtle, kozáky, krámy, smutek, svátek, klotouše, klotíka, hosty k snídani, zaražený střepy, barvit, malovat, vařit rajskou, chodit s praporem, vztyčit rudou vlajku, mít červenýho krále, krvavou anču, rudej tejden, rudou jízdu, bolení bříška, rozbitej čumáček, slavit vítěznej říjen, mít na návštěvě strejčka, tetičku z Ameriky, bejt náměsíční, barvit vejce, přiznat barvu, nakoupit růže, dostat parádu, nebejt doma, bejt na zabijačce; (o partnerce): mít smutnej tejden, mít doma hájení. Heslo menses: barva, šmíra, batyka, kramolín, krámy, svinstvo, morák, paráda, zabijačka, švajnfest, červenej král. A konečně heslo hygienická vložka: pešek, náprdek, náprdelník, kundofáč, pičpáska, podpičník.

Jistě, Šmírbuch je slovníkem slangu a argotu, tudíž nás výše uvedené peprné výrazy nejspíš tolik nepřekvapí. I tak ale doufám, že se v současné společnosti posouváme k pozitivnějšímu pohledu na menstruaci a dokážeme o ní mluvit věcně a neutrálně, respektive pozitivně. Přece jen mezi námi existuje spousta žen, které by si přály mít lepší ženské zdraví, popřípadě by si zkrátka přály menstruaci vůbec mít, a mluvit před nimi o zaraženejch střepech nebo švajnfestu by bylo více než netaktní.

Poster čili vývěska aneb O lexikálních pomníčcích

Bez textu se žádný poster neobejde, na druhou stranu to s textem nepřehánějte. Tak zní jedno z mnoha doporučení pro přípravu slušného posteru. V současném akademickém prostředí jsou postery neboli plakátová prezentace vědeckých výsledků zcela běžné. 

V časopise Naše řeč popisuje Marie Ludvíková, jak postery vypadaly v sedmdesátých letech 20. století – a jak se jim tehdy říkalo. Dřívější postery se vyvěšovaly nebo vylepovaly na tabulích se stojany, měly podobu komentovaných přehledů, grafů, tabulek, schémat, fotografií, případně byl vystaven strojopis referátu. Samotný výraz poster [poustr] i odvozené přídavné jméno posterový byly hodnoceny jako slangismy, tudíž zákonitě vyvstala otázka, jaký zvolit spisovný ekvivalent. Uvažovalo se o výrazech vývěsní tabule nebo vývěska a odvozeném adjektivu vývěskový (dnes dopoledne má vývěskový výklad referent X).

S odstupem 45 let lze jednoznačně konstatovat, že se tento návrh neujal; dnešní referenti stále prezentují postery. Změnilo se ale vnímání stylové příznakovosti slova poster. Již není považováno za jednotku nespisovného jazyka, chápeme je jako spisovné slovo příznačné pro odbornou komunikační sféru. A stejně tak i odvozeniny posterový (posterová sekce) a posterově (posterově zpracovanou přednášku Vám zasílám mailem). Příležitostná zdrobnělina poustřík pak nese expresivní příznak (v závěru přikládá původní poustřík z konference).

Podobně se neujaly české ekvivalenty k anglickým výrazům softwarehardware. Československá státní norma uváděla odpovídající termíny kultura počítače, funkční vybavení počítače a operační vybavení počítače pro software a technika počítače nebo technické vybavení počítače pro hardware (více zde). V 70. letech nebyla zářná budoucnost předpovídána ani nedoporučovanému anglicismu displej: „Užíváním přejatého slova display (nebo displej) se tedy vyjadřovací přesnosti příliš neprospěje (…), ale zato se tím porušuje systémovost a ustálenost odborného názvosloví“ (více zde). Český termín zobrazovací jednotka sice nebyl zcela opuštěn jako třeba výše zmíněná kultura počítače, ale je výrazně méně frekventovaný než výraz displej.

To však neznamená, že by české výrazy neměly oproti těm anglickým šanci. Vzpomeňme jen na anglický výraz at (sign), místo nějž se v češtině etabloval nápaditý zavináč.

I neologismy mají svůj den

Na půdě Katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity proběhlo v druhém zářijovém týdnu již druhé setkání, kde mezi sebou akademici, studenti a zástupci laické veřejnosti sdíleli své poznatky o nových a slangových slovech, tentokrát mělo název „Aktuální trendy v současné české a francouzské neologii a sociolektologii“. Zářijový termín nebyl náhodný – datum 9. 9. bylo totiž Martinem Kavkou vyhlášeno Dnem neologismů. Letos se v Ostravě toto neologické výročí spojilo i se Dnem slangismů, který měl původně proběhnout 3. března, ale kvůli pandemické situaci byl odložen.

Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk českých Akademie věd ČR se ve svém příspěvku věnovala víceslovným lexikálním jednotkám a novým možnostem jejich vyhledávání v databázi Neomat. Nově je v databázi usnadněno hledávání celých slovních spojení (jako například „dortové lízátko“). Klára Trsková promluvila o nových slovech v češtině, která pocházejí z portugalštiny. 

Organizátorka setkání Lucie Radková z Ostravské univerzity seznámila přítomné s aktuálními trendy v ostravské sociolektologii. Zkoumáním neoficiální či polooficiální mluvy různých skupin obyvatelstva má v Ostravě dlouhou tradici – s výzkumem tzv. sociolektů zde začal již významný bohemista prof. Jaroslav Hubáček. Další z přednášejících Jarmila Mádrová se věnovala mluvě v armádním prostředí a prováděla výzkum ve vojenském újezdu Libavá. Zajímalo ji například to, jaká geografická vlastní jména používají vojáci pro rychlé a srozumitelné označení různých míst a jak si tato pojmenování mezi sebou často se obměňující generace vojáků předávají.

Během setkání promluvil také zakladatel webu Čeština 2.0 Martin Kavka například o rekordním nárůstu nových slov, která uživatelé připojovali do online databáze díky potřebě pojmenovat dosud neznámé jevy v průběhu pandemie či o nejoblíbenějších slovech v žebříčcích uživatelských hodnocení. 

Alena Polická z Masarykovy univerzity mimo jiné zkoumá to, jak jazyk z periferie francouzských měst proniká do slovníku mluvčích francouzštiny z vyšších společenských tříd. V Ostravě přednesla příspěvek o jazykové gentrifikaci – ta totiž nemusí postihovat jen městské čtvrtě, ale také jazyk lidí žijících na společenském okraji.

Další setkání příznivců nových slov se uskuteční v roce 2022, kdy jindy než 9. září, na Den neologismů!

Záhadný flaus

Flauš (či flaus) možná znáte jako druh tkaniny, ze které se dá ušít zimní kabát. Pokud ale od někoho zaslechnete: „celej tejden byl nonstop flaus,“ dotyčný určitě nestrávil celý týden v teplém oblečení. V minulých letech jste si na hudebních festivalech mohli mezi koncerty zajít odpočinout do flaus zóny; flaus je v tomto případě synonymem relaxace a odpočinku.

Flausit může také znamenat nedělat nic užitečného, nebo dokonce mrhat časem. Někdo flausí v práci, jiný „pořád flausí, jako kdyby měl bejt nesmrtelnej“. Občas se toto sloveso objevuje i ve spojení flausit to. Pokud zrovna odpočíváte na lůžku, můžete o sobě prohlásit: „Flausim to v posteli!“

Ke slovesu flausit pak mluvčí připojují různé předpony, celý víkend tak můžete například proflausit u rodičů. Když něco dokončíme, tak jsme to doflausili a stejné sloveso můžeme použít, i pokud jsme někam právě dojeli: „doflausili jsme do města“. Zaflausit s někým zase znamená, že jsme spolu strávili nějaký čas nebo že jsme si popovídali.

A odkud ten záhadný flaus vlastně pochází? Pravděpodobně z anglického slangového slovesa floss, které znamená předvádět se či na sebe poutat pozornost. U českých mluvčí se ale flausení významově blíží spíše poflakování.