Jezdí ještě teta Irma?

Znáte tetu Irmu? Střední generace ji zná minimálně kvůli seriálu Ajťáci a šestému dílu první řady, který se jmenuje Přijíždí teta Irma. V anotaci k seriálu se píše: „Pravidelná měsíční návštěva tety Irmy [hlavní hrdince] Jen na náladě nepřidá a z obvyklé kliďasky se stane rusovlasý démon.“ I pokud jste toto sousloví dosud neznali, jistě vám nyní už svítá. O menstruaci se zkrátka mluví různě. V dnešní společnosti už to však rozhodně není takové tabu jako dříve, a i v této oblasti se snažíme nazývat věci, respektive okolnosti a fyziologické procesy pravými jmény.

Vývojem prošlo i zobrazování menstruace v reklamě a marketingu, k tomu existuje inspirativní článek z roku 2020 s názvem Menstruace v marketingu: když se vám krámy nehodí do krámu, v němž autorka Barbora Indrová popisuje tabuizaci a následně detabuizaci menstruace v reklamě a marketingu – píše o modré a červené krvi, dani za menstruační pomůcky, o tom, že i muži mají své dny, a o lidech, co menstruují.

V současné době tedy nemusíme sahat po náhražkách explicitních pojmenování, které jsou někdy úsměvné, ovšem v leckterých případech mají poněkud negativní konotace. Zkusme se ale třeba zamyslet nad tím, která z takových slov dnes ještě známe, případně používáme. K těm vtipnějším patří vedle tety Irmy také teta z Červený Lhoty nebo označení rudá armáda či jahodový týden. A vůbec se média snaží psát o menstruaci pokud možno vtipně, i když obsah článku, z něhož pochází následující ukázka, by mohl vzbudit živou debatu, např.: „Ona vlastně samotná menstruace znamená spíš to, že to nejhorší už máte oba dva za sebou. Největší divočina bývá období týden až dva před samotnou menstruací. To je ten tolikrát omílaný premenstruační syndrom (PMS, neplést s kostelem Panny Marie Sněžné). V tomto čase se pouští do práce hormony a ty natropí tu největší spoušť.“ Ale článek je určen pro pány, takže to nemůžu tak dobře posoudit.

Obecně nyní dochází – zejména na sociálních sítích, ale i v médiích – k posílení ženskosti, k podpoře žen, které se nemusejí stydět o menstruaci a s ní spojených radostech i strastech mluvit. A to je jen dobře.

S novým pohledem na ženskost souvisí i vznik nových menstruačních pomůcek. Vedle (již dříve) běžných vložek a tampónů je tedy i slovní zásoba češtiny obohacena o spojení jako menstruační kalhotky, kalíšky či houby, ale i starší slovní zásoba známá z tohoto kontextu nachází nové kolokační partnery: látkové vložky, resp. univerbizáty získávají nové významy (látkovky už neoznačují jen látkové pleny, ale právě i látkové vložky).

Co se týče dalších označení pro menstruaci, bylo by jistě zajímavé zjistit, jak se o ní mluví v současném diskursu, jaká pojmenování jsou živá např. mezi mladšími děvčaty, případně jestli se detabuizace projevuje i v tomto směru – doufejme, že ano – a nemusíme tedy mluvit jen o krámech či o tom.

Šmírbuch jazyka českého neboli Slovník nekonvenční češtiny od Patrika Ouředníka je slovník českého argotu a slangu, který se nevyhýbá ani tomuto tématu. Pod heslem menstruovat najdeme následující spojení: mít růžu, růženu, moráka, rachejtle, kozáky, krámy, smutek, svátek, klotouše, klotíka, hosty k snídani, zaražený střepy, barvit, malovat, vařit rajskou, chodit s praporem, vztyčit rudou vlajku, mít červenýho krále, krvavou anču, rudej tejden, rudou jízdu, bolení bříška, rozbitej čumáček, slavit vítěznej říjen, mít na návštěvě strejčka, tetičku z Ameriky, bejt náměsíční, barvit vejce, přiznat barvu, nakoupit růže, dostat parádu, nebejt doma, bejt na zabijačce; (o partnerce): mít smutnej tejden, mít doma hájení. Heslo menses: barva, šmíra, batyka, kramolín, krámy, svinstvo, morák, paráda, zabijačka, švajnfest, červenej král. A konečně heslo hygienická vložka: pešek, náprdek, náprdelník, kundofáč, pičpáska, podpičník.

Jistě, Šmírbuch je slovníkem slangu a argotu, tudíž nás výše uvedené peprné výrazy nejspíš tolik nepřekvapí. I tak ale doufám, že se v současné společnosti posouváme k pozitivnějšímu pohledu na menstruaci a dokážeme o ní mluvit věcně a neutrálně, respektive pozitivně. Přece jen mezi námi existuje spousta žen, které by si přály mít lepší ženské zdraví, popřípadě by si zkrátka přály menstruaci vůbec mít, a mluvit před nimi o zaraženejch střepech nebo švajnfestu by bylo více než netaktní.

Když je milujete, není co řešit aneb Reklamní slogany a frazémy

Nestává se to často. Reklamní slogan se zalíbí a mluvčí ho používají (také v modifikované podobě) tak často, až se z něho stane frazém – ustálený výraz s někdy přeneseným významem, někdy ve svém užívání vázaný na nějaké situace. Takovým příkladem je slogan z reklamní kampaně Kofoly z roku 2002 Když ji miluješ, není co řešit (mimochodem: podle firemního facebooku prý málem skončil v šuplíku).

Výraz lze nyní hojně najít i v mimoreklamních kontextech, někdy s obměnou či náhradou osobního zájmena (když paintball miluješ) a/nebo v jiné slovesné osobě v první větě (když je milujete). K jeho stabilizaci patrně přispěla jak forma když x, (tak) y, která patří k charakteristickým strukturám větných frazémů, tak význam – jisté vysvětlení, ospravedlnění, resp. laskavé pobídnutí k přehlédnutí nějakého nedostatku, zádrhelu apod. Jak už v roce 2010 zjistila v rámci bakalářské práce Nikol Fusová (Univerzita Palackého v Olomouci), toto spojení aktivně užívají v běžné komunikaci i děti. A firma Kofola s ním pracuje dosud.

Většinou ale proces probíhá opačným směrem; reklamní tvůrci použijí nějaký frazém, aby vytvořili slogan, jeden ze základních stavebních prvků reklamy. Zde několik příkladů.

Začneme větným frazémem Stačí říct! / Stačí říct a… ! ve významu „(Čl. připravený, kompetentní, popř. zámožný ap. vstřícně a přátelsky vůči blízkému druhému, někdy váhajícímu, v nabídce své pomoci, rady:) samozřejmě, že ti kdykoliv pomůžu, jen si řekni n. naznač!, jsem kdykoliv připravený ti pomoct, pokud budeš potřebovat, musíš mi to ale říct.“ (viz Slovník české frazeologie a idiomatiky 4). Tento frazém se v roce 2004 stal sloganem telefonního operátora a předchůdce Vodafonu, fungujícího v České republice v letech 2000–2006, firmy Oskar. Zvolený slogan měl podpořit novou firemní strategii. Operátor ujišťoval zákazníky, že po nich nebude chtít písemné smlouvy, a zároveň je – mj. různými hesly jako Provokuj, Flirtuj, Debatuj – vyzýval k tomu, aby žili/komunikovali „podle svých představ“. Díky komponentu říct pak frazém vytvářel i vazbu na hlavní službu operátora: telefonování, tj. mluvení.

Druhý příklad je z oblasti pivní reklamy, konkrétně od značky Staropramen. Její slogan Chlapi sobě byl součástí kampaně z druhé dekády 21. století. V kampani se – vesměs v prostředí české hospody nebo v jejím okolí – parafrázovalo téma soudržnosti. Slogan vychází z výrazu Národ sobě, tedy hesla vlasteneckých národních sbírek na stavbu pražského Národního divadla v 19. století a nápisu nad jeho dnešní oponou, a modifikuje ho (což ani v případě tohoto výrazu není nic neobvyklého, viz doklad z korpusu SYN2020: „Tak jako je nad oponou Národního divadla heslo Národ sobě, mohli bychom zde, kdyby bylo kam, vytesat slova: Javořická mládež sobě.“). Zde se zaměňuje komponent národ za substantivum chlapi.

Zazněl i názor, že „vztažení velebného hesla Národ sobě ke konzumaci piva zní samozřejmě českým uším svatokrádežně“ (lingvistka Světla Čmejrková). O tom je možné polemizovat, ale především si v této souvislosti nemůžeme odpustit otázku, nakolik disponují všichni recipienti tohoto reklamního sdělení povědomím o daných kulturních souvislostech – jinak řečeno, zda jsou všichni schopni rozklíčovat ve sloganu všechny odpovídající významy. Kampaň Chlapi sobě byla každopádně u veřejnosti oblíbená, získala i mnohá ocenění a přinesla podniku zvýšení obratu.  Staropramen svoje slogany po několika letech mění, zaznělo tedy např. též: Žiješ jen jednou., Jedno nás spojuje. nebo Vždycky drží spolu.

Z dalších frazémů našlo do reklamy cestu např. přísloví Šaty dělaj člověka (šampon Alpecin: Vlasy dělaj člověka) nebo přísloví Kdo umí, umí (pivovar Kozel), Caesarův výrok Veni, vidi, vici (v reklamách oblíbený, např. pivovar Litovel: Přišel, viděl, Litovel), slovesný frazém mít něco z krku (prostředek proti bolestem v krku JOX: JOX… a máte to z krku!) a jiné.

V popsané funkci se frazémy vyskytují poměrně málo a většinou v modifikované podobě. Vysvětlení lze zřejmě hledat na jedné straně v povaze sloganu, na straně druhé v povaze frazému. Slogan se opakuje ve všech reklamních prostředcích a zajišťuje tak rozpoznání výrobku, značky nebo firmy, čímž spoluvytváří jejich image. Slovo slogan pochází ze skotsko-galského sluagh-ghairm, což znamená „bojový pokřik“. Jeho centrální funkcí je funkce identifikační. Tím se ovšem implikuje, že by slogan měl být individuální, aby tak pomohl odlišit jednoho bojovníka, jeden podnik či výrobek od druhého. Frazémy jako jednotky jazyka uložené v mentálním lexikonu mluvčích se zpravidla se svou neexaktní významovou strukturou užívají v nejrůznějších situacích a většina z nich se tak nedá fixovat na určitý konkrétní obsah. Proto frazémy najdeme mnohem častěji v hlavním textu reklamy.

Paroháči a parohačky aneb Nevěra očima frazeologie

Nevěra je sice ve vztazích přítomna asi odjakživa, ale lidé si na ni pořád nějak nezvykli. Alespoň pokud se dotýká jich samých. Něco jiného je samozřejmě problém u sousedů, kolegů a známých, či dokonce aféry nějakých hvězdiček a hvězd. Tam mnozí rádi okomentují, jak se věci mají, přičemž jedni oklamaného partnera litují, zatímco druzí si neodpustí posměch a ještě další se pasují do role rozhodčích.

Pokud někdo nechce nazývat věci pravými jmény a/nebo jim zamýšlí dodat patřičnou šťávu, sáhne po frazémech. Tyto ustálené jednotky jazyka přesně toto umí. Významy jejich jednotlivých komponent se do významu celku nemusí promítat, ten je „přenesený“, postavený často na nějaké podobnosti. Frazémy zároveň zprostředkovávají emoce a jsou nositeli mnoha dalších funkcí.

Pro případ partnerské nevěry se dobře hodí frazém nasadit někomu parohy.

https://psjc.ujc.cas.cz/img.php/img/343/47880392_120277_25407_662

Excerptum z Novočeského lexikálního archivu

Víte, kdo komu může nasadit parohy? Partnerské troj- a víceúhelníky jsou trochu komplikované i jazykově. Slovník české frazeologie a idiomatiky Františka Čermáka a kolektivu (mimochodem jeden z nejzdařilejších svého druhu na světě) definuje význam frazému nasadit někomu parohy takto: 1. (Manželka svému manželovi v důsledku milostného styku s jiným mužem:) porušit manželskou věrnost a oklamat někoho (tajně a) ostudně; být někomu nevěrná a pohanit ho tak. 2. (Cizí muž vůči jinému, v důsledku milostného styku s jeho manželkou:) oklamat ho a zostudit n. pohanit ho tak. Právě údaje v závorkách, jakýsi kontext „kdo, s kým, vůči komu, proč, za jakých okolností…“, zachycují obvyklé účastníky děje.

Jinak řečeno: Ten, komu jsou nasazovány či nasazeny parohy, je podle slovníku muž. Toto omezení v jisté složce významu (říká se mu někdy také restrikce) je zřejmě důsledkem určité metafory – rohy či parohy mívají zvířecí samci. Mimochodem podobně zní výraz v mnoha jiných jazycích, například v němčině nebo v italštině, snad jen s tím rozdílem, že tam se nasazují rohy…

Když se ale podíváme na texty novějšího data, například na internetu, zjistíme, že se úzus mění. Dá se tedy hovořit o rozvolňování rodových restrikcí, resp. již jde spíše o rodové preference než o restrikce. Dobře to ilustrují následující ukázky z médií, kdy on nasazuje parohy , srov.: Magazín.cz 2011, Extra.cz 2016 nebo Extra.cz 2019. Takže paroháčem, pardon, parohačkou může být i žena. Přičemž slovo parohačka/paroháčka se patrně zatím příliš neujalo, v Českém národním korpusu je doloženo jen okrajově.

Kromě toho se mění ještě jedna věc: Vzhledem ke značnému počtu nemanželských, ale i stejnopohlavních svazků by se mělo v popisu významu uvádět spíše označení partner než manžel.

A věřili byste, že parohy můžeme nasadit i v nesexuální oblasti? Textové doklady k tomu každopádně existují: „Věrnost je krásná vlastnost, jenomže u časopisů je to stejné jako u lidí. Je jednoduché zachovat věrnost senzačnímu člověku. Je těžké zachovat ji někomu, kdo nás nudí. Nechceme se dočkat okamžiku, že nám „nasadíte parohy“ s někým jiným. A tak i my chceme být senzačním časopisem v tom nejlepším smyslu slova.“ (Týdeník Květy 1998)

Ať už jsou parohy (nebo u jiných národů rohy) nasazovány tomu či oné, k původu (resp. motivaci) tohoto výrazu věda zatím nemá jasnou odpověď. Dva parohy/rohy mohou odkazovat ke dvěma partnerům, lze v nich spatřovat falický symbol. Někteří hledají počátek v antických bájích, jiní v připodobnění podvedeného k hloupému volovi, další pak v souvislosti s kozorohem, kterému byla připisována smůla, projevující se u lidí narozených v tomto znamení tím, že jim samými starostmi narostly rohy. Paroháči se každopádně vyskytují v pramenech již od antiky. Tzv. gesto parohů, tj. sevřené pěsti s narovnaným ukazováčkem a malíčkem (🤘), se objevuje nejen u rockerů a ve sbírce symbolů emoji, ale kupříkladu na etruských malbách z 6. století před naším letopočtem.