Mexický fast food je skvělý zejména ve chvíli, kdy vysíleným zachraňuje životy při nočních návratech z odvážných výprav do jiných čtvrtí, nonstop na Letenském je zase exkurze do dob, které již měly pominout. Večerka s až legračně předraženými základními potravinami je propojena s gurmánským rájem, podle mě nejhipsterštější gastroadresou Letné. Žádné bio, žádný průkaz původu masa, žádné vegevylomeniny. Tady si dáte smažák, gri-lo-va-né kuře, sekanou nebo řízek s překvapením.
[City Life, 27. 11. 2015]
Jen v hlavním městě najdou ctitelé těchto sladkostí zhruba desítku prodejen. Většinou s mírným nádechem hipsteřiny. „Svůj byznys zakládáme na netradičních chutích,“ říkají Týdnu sestry Jana Štěpánková a Michaela Svobodová. Jejich malý krámek v centru Prahy se jmenuje jednoduše – Donuterie. Nabízejí třeba donut s příchutí růže, levandule, fialky či kardamomu. Dnešní vyhrocená gastrodoba vyžaduje kreativní řešení, a tak třeba v ostravském Just Donut vyrábějí i koblihy s příchutí čedaru a slaniny.
[Týden, 28. 8. 2017]
Vaření se stalo takřka novým náboženstvím Čechů, Slezanů a Moravanů. Kdo by neznal hvězdná gastrojména, jako je Pohlreich, Babica, Sapík, Dita P., či kdo by zapomněl na Láďu Hrušku a jeho „vaření“ uprostřed hlavních televizních zpráv – v té době patrně světový unikát?
[Lidové noviny, 22. 4. 2016]
Pobyt ve Francii měl pro něj i další plus: umožnil mu přenést se za horizont máminých francouzských kuchařek, podle nichž doma vařívala. Kvalitní, chutné jídlo ho zkrátka zaujalo dřív, než přišlo do módy u nás. i proto s manželkou Gabrielou s oblibou zkoumali staré kuchařky, zvali přátele na domácí ochutnávky a vyhledávali spřízněné duše. Když pak „gastrokamarád“ Roman Vaněk založil Pražský kulinářský institut, přihlásil se hned do prvního kursu vaření.
[Reflex, 15. 9. 2016]
No, a toužíte-li ve světě gourmetů po ekonomické smysluplnosti, uděláte nejlépe, když si co nejrychleji obstaráte „maličkost“ jménem michelinská hvězda. Dnes se zpětně traduje, že hoši z Fieldu vtrhli na českou scénu s kolty zavěšenými proklatě nízko u pasu. To je však spíš jeden z pohádkových pilířů rostoucí městské gastrolegendy. „Po pravdě řečeno, s Radkem jsme se o nějaké hvězdě vůbec nebavili. To už o obrovské zodpovědnosti, kterou vůči klukům z RSJ máme,“ míní pátý a poslední ze společníků, manažer restaurace Miroslav Nosek.
[Proč ne?!, 16. 6. 2016]
Já jsem jehněčí maso Oskara Messnera ocenil hned. Už jsem věděl, že ochutnávám něco mimořádného. Po domácím špeku a šunce, rovněž z jehněčího masa, výtečných jehněčích raviolách z těsta vyrobeného z tradičního sušeného chleba schüttelbrotu a naprosto úžasné polévce, které Oskar říkal bramborovohříbkové cappuccino, bylo jasné, že tohle místo mi z hlavy jen tak nezmizí. a když jsem se po večeři dal s Oskarem do řeči, pochopil jsem, že všechna ta gastronádhera má kořeny v jeho přístupu.
[Pátek Lidových novin, 29. 12. 2017]
Marek přepečlivě krájí rajčata, papriky, cuketu, česnek a bůhvíco dalšího na tenké plátky a totéž činí se slaninkou: „Víte, co se říká: Není tlustý maso, když se tence nakrájí.“ Zeleninu nasypal na alobalový tácek, osolil, opepřil, zastříkl olivovým olejem a položil na gril vedle kotletek, jež stejně jako zeleninu pokladl proužky slaniny. a Markovy gastrorady do života? Když jste v hospodě nebo restauraci poprvé, dejte si hotovku – právě podle jídla z „denní nabídky“ se prý pozná kvalita podniku.
[Reflex, 24. 9. 2015]
Pivotéka Pípa – Beer Story je otevřena ve spodní části komplexu Food Story na pražské Dlouhé „gastrotřídě“ již od listopadu 2015. Na pivním lístku nabízí více než 160 lahvových speciálů z různých částí světa, které jsou pečlivě vybírány a hodnoceny pivním specialistou Robertem Demeterem.
[Innovation, 23. 6. 2016]
Vypadáte neustále velmi zpruzeně, často nadáváte na situaci v Česku, případně na gastrozvyky Čechů. Co vás nejvíc vytáčí?
Mě už nevytáčí vůbec nic. Já se smířil s tím, jak to je. Asi jsem za ty roky dost vyměknul. a nasere mě jenom máloco. Takže se nerozčiluju nad věcmi, které nedokážu ovlivnit.
[Proč ne?!, 18. 5. 2017]
Pokud je něco momentálně módní trend na pražské kulinářské scéně, jsou to casual restaurace nebo bistra ve vyšší cenové kategorii. Minulý týden Gourmetguru zmiňoval aktivity Paula Daye v této oblasti a mezitím mu bylo připomenuto, že tímto směrem míří i skupina Aromi Riccarda Lucqueho. Ten už má dvě bistra pod značkou La Bottega na Vinohradech a Žižkově. Nyní přibude třetí. Bude na Florenci (konkrétně Sokolovská 17), bude se jmenovat La Bottega Express a má jít o klasické bistro. Další La Bottegy by pak měly přibýt do gastropasáže v Dlouhé ulici a do Holešovic.
[Hospodářské noviny, 26. 6. 2014]
Když už jsme u toho Michelina – udělení prestižní hvězdy restauraci Field a šéfkuchaři Radkovi Kašpárkovi vyvolalo v gastrokomunitě slušné pozdvižení. Jakkoliv je valná většina lidí ráda, že Česko má další restauraci v první lize, mnoho lidí pozvedává obočí jednak nad rychlostí, s níž restaurace ocenění získala (prakticky rok po otevření), jednak nad tím, že to byl právě Field.
[Hospodářské noviny, 17. 3. 2016]
Většinovými Trumpovými voliči byli přesto právě ti zmiňovaní „bílí muži“ ožebračení globalizací. Nebo ne? | Bílí muži byli mezi