Dokubžunda

V českém jazyce přibývá nových slov s komponentem doku-, který zastupuje přídavné jméno dokumentární (pod vlivem angličtiny můžeme nalézt také slova s komponentem docu-, který pochází z anglického documentary). Tato nová slova se objevují nejčastěji ve spojení s produkty filmového a televizního průmyslu. V excerpční databázi Neomat nalezneme slova jako dokudrama (či docudrama, doku-drama, docu-drama) a od něj odvozené přídavné jméno dokudramatický. Dále jsou zde filmové žánry nově označené jako dokukomedie nebo dokukrimi a dokumentární dokushow (psáno také doku show). A pokud televizní stanice vysílá vícedílný dokumentární seriál, může ho divákům přiblížit novými podstatnými jmény dokuseriál (docuseriál) nebo dokusérie (z anglického výrazu docuseries).

Dokumentární mohou být ale také další umělecké výstupy jako například divadlo, které pak lze pojmenovat novým označením dokudivadlo (či docu-divadlo). Vznikají dokukomiksy, na poli literatury se publikují nejen dokuromány, ale dokonce i dokubásně.

Ze všech nových slov zachycených v databázi Neomat, jejichž první část tvoří komponenty doku- a docu-, ale možná nejvíce zaujme příležitostný výraz dokubžunda, který pro ozvláštnění svého textu použil jeden z novinářů Lidových novin.

Divnonástěnka

Kravata je báječný módní doplněk s několik staletí starou minulostí. Přidává na formálnosti. Může být symbolem vyššího společenského postavení, úspěchu, dokonce mužnosti. Ani jedno z toho však neplatí pro košili s krátkým rukávem, tak proč se této divnokombinace vůbec dopouštět?

[Esprit, 4. 3. 2015]

 

Asi před týdnem jsem v restauraci u vedlejšího stolu zaslechla debatu čtyř holek. „Já už k ní nikdy nepůjdu. Podívejte se, co mi ta k…a udělala s vlasama. Říkala jsem jí, ať mi zkrátí konečky, a mám tohleto divnomikádo, které pomalu ani nesepnu!“ stěžovala si jedna z nich

[Elle, 17. 10. 2014]

 

Výsledky studie provedené Katedrou chronického lhaní Fakulty otřesné výchovy a dortu Univerzity Martinovy v Praze dokazují, že ženy nenosící šperky jsou náchylnější k úzkostným poruchám. … Nutno ovšem dodat, že řeč je o skutečných špercích. O mnohdy nelidsky drahých špercích. Ne o nějakých divnodoplňcích, vyrobených ve stylu „ohneme drátek, navlékneme korálek a voila, máme náušnice“.

[Esprit, 6. 11. 2013]

 

Jako na pohlednici z anglického venkova to vypadalo u Janova hradu u Lednice, kde si dali dostaveníčko majitelé nejrůznějších cyklistických speciálů, „divnohybů“ a britských skládacích kol Brompton. Ti si zároveň střihli mistrovství republiky.

[5plus2, 3. 10. 2013]

 

Takže třeba i v písničce Eurydice, ze které je cítit inspirace Mikem Pattonem z Faith No More, jde o sestup do hlubin tvé ledničky? | O tom, co sis myslel, že jsi do ledničky dal, ale dávno tam už není. Nebo taky jestli to tam vůbec kdy bylo… Nevím, co jsem tam cítil, ale já kopíroval hlavně Láďu Křížka. No a Mika Pattona mám dlouho rád, baví mě jeho texty, baví mě jeho práce s vokálama, spousta jeho desek jsou jen různé skřeky, vokální plochy – divnoharmonie. Často s vokálem zachází spíš jako s hudebním nástrojem, beze slov.

[Reflex, 1. 9. 2016]

 

Ruda Krautschneider žije se svou ženou a dvěma malými dětmi na větším statku v Lupenici v podhůří Orlických hor. … A taky se rozčiluje nad tím, že lidi u nás přikládají zbytečně velkou váhu jídlu. Místo toho, aby cestovali. „Tady je národní koníček žrát,“ říká vážně a člověk si hned vzpomene na tři sta tisíc prodaných výtisků „divnokuchařky“ Ládi Hrušky. Mořeplavec Ruda žije střídmě, nepije, nekouří a k takovému životu se snaží vést i své nejbližší nebo kamarády.

[Reflex, 30. 12. 2014]

 

Než však usednete na elektrokolo a vyrazíte do zběsilého provozu, jděte do cykloškoly, ať to přežijete ve zdraví. … Na jednu baterii dojedete i šedesát kilometrů, nemusíte se nijak legračně postrojit – do divnodresu na kolo ani brnění na motorku. Dá se zkrátka jet i v lodičkách (osobně nedoporučuji). Helma? Může být (osobně doporučuji), ale nemusí.

[Magazín Víkend Dnes, 10. 8. 2013]

 

Divnomóda # Rozlícené svalnaté ženy místo mdlých pohublých manekýn poslal na přehlídkové molo návrhář Rick Owens. Aby potvrdil, že to zajímavé se v módě děje i mimo hlavní proud. … „Odmítám konvenční krásu a ukazuji tu reálnou,“ prohlásil americký designér Rick Owens. A jakkoliv se Owens v pojetí svých přehlídek vrací k normálním lidem z ulice, právě jeho věci atakující běžné dělení módy na dámské a pánské patří k té nekonvenční části módy, pro kterou je občas dobré sebrat kuráž a prostě ji vyzkoušet.

[Proč ne?!, 20. 3. 2014]

 

Přesně tolik dní jsou dnes v platnosti vyhlášky některých měst a obcí na Karvinsku, podle kterých by tamní lidé měli mít zabráněno odevzdávat své kovy do sběren. Hysterie kolem už bylo dost a zdá se, že všichni i nadále můžou v této oblasti dělat vše tak, jako před tím. Tak si snad už jen přejme, aby divnovyhlášky podnítily to hlavní. Zákony, které by problematiku krádeží kovů skutečně a účinně řešily.

[Karvinský a havířovský deník, 10. 1. 2015]

 

Opravdu je stále tabu nosit červenou s růžovou? Díky bohu, že se někdo zeptal. Tohle divnopravidlo neplatí. Podobně, jako je to s černou a námořnickou modří, i z kombinace červené či oranžové se žhavě růžovou vyzařuje rafinovanost.

[InStyle, 21. 11. 2014]

 

Musím se k bankám vracet. Jsou skvělým studijním materiálem. Tuhle jsem psal o bankovní stádnosti. Teď o opaku – o bankovní výjimečnosti. Ovšem zase kolektivní. Několik ústavů se sešlo na pozici, o níž se domnívají, že je diferencující: my jsme echtbanka, ostatní jsou divnobanky. Teoreticky správné. Diferencující idea má konkurenci nasypat do pytle a shodit do vody jak jarní koťata.

[InStyle, 20. 4. 2015]

 

Švýcarský hokej způsobil na posledním mistrovství světa pořádný poprask. Pardubice teď otestují jeho sílu na klubové úrovni. V rámci European Trophy je čeká těžký start. Dnes se představí na ledě posledního šampiona Bernu, 20. srpna přivítají v České Třebové poraženého finalistu z Fribourgu. Cítíte, jak se na kvalitní soupeře celý tým třese. Stop „divnomačům“. Už žádná prvoligová cháska z Jihlavy, žádná Plzeň, která přiveze do Pardubic tým bez opor. I když stále zuří léto, konečně o něco půjde.

[Pardubický deník, 15. 8. 2013]

 

Nástupiště pařížského metra je řešené jinak než to české. Když si spletete směr, nedá se jen otočit na podpatku a nastoupit do vagonu jedoucího na druhou stranu. Je třeba projít celé bludiště divnochodeb znovu.

[InStyle, 20. 4. 2015]

 

Zobrazit další slova začínající komponentem divno

Legomanie

Míříme tedy k branám německého Legolandu. … Před námi jsou miniaturní Benátky, zmenšené frankfurtské mrakodrapy, přístav v Hamburku. Svět 1 : 20. Legorybář loví ryby, legopotápěč se noří pod hladinu, legogondola proplouvá kanálem. Zmáčknete knoflík, spustí se fontána, zmáčknete další, uvedete do pohybu legoairbus, dalším rozpohybujete auta, loď. A já mačkám. A znovu. Vedle mne dcera zaujatě šíbuje vlakem. Berlín. Holandské mlýny. Je tu Bílý dům, Eiffelovka i egyptské pyramidy. V Allianz Aréně se rozblikají s novým zmáčknutím fotoaparáty legodiváků. Tenhle moderní mnichovský fotbalový stadion je složený z milionu kostek.

P. S. Legozázrak. Efekt se dostavil o pár dní později. Staré legostavby byly oprášeny, rozpracované dodělány, bezprizorní kostky prošly zpracováním nebo alespoň inventurou.

[Magazín Víkend Dnes, 11. 2. 2012]

Manželé Kovaříkovi: „Ještě před 15 lety jsme byli běžná čtyřčlenná rodina. Ale to se změnilo. Nejprve jsme přijali z dětského domova dvouletou holčičku. Ze stejného dětského domova se u nás doma postupně objevili roční chlapeček, pak dvouletá holčička a nakonec i její biologičtí bratři (dvojčata). Zpočátku u nás doma bylo plenkové království, posléze duplové legošílenství, pak se vše změnilo v ‚taxislužbu‘ do nejrůznějších kroužků a škol.

[Proč ne?!, 20. 11. 2014]

Na zámku v Klášterci nad Ohří zítra proběhne poslední akce letošního roku. … Součástí akce bude druhá vernisáž výstavy Svět kostiček a legoworkshopy.

[Mladá fronta Dnes, 20. 12. 2014]

Sice geograficky blízké, ale nudně placaté a dobré leda tak pro tranzit do Skandinávie: taková je většinová představa o Dánsku (nejen) na českém cestovním trhu. Něco na tom je, ovšem zábavy pro děti se v této nevelké zemi najde překvapivě hodně. … Na prvním místě je nutné jmenovat zábavní park Legoland, ikonu všech, kteří propadli kouzlu kostiček Lego. Najdete ho u města Billund v Jutsku, něco přes sto kilometrů severně od německé hranice, a jde o první „legozábavu“ ve velkém – park funguje už od roku 1968.

[IN magazín, 22. 1. 2014]

Když Craig Venter vytvořil v roce 2010 první umělou bakterii, vyvolalo to ve světě vlnu pozornosti a Venter samotný si vysloužil přezdívku „bůh 2.0“. Přesněji řečeno, o umělou bakterii se tak úplně nejednalo, jen její genom byl kompletně vytvořen z chemikálií v laboratoři. Nicméně úspěch to byl, první krok od analogové biologie k biologii digitální. Genomy už umíme nejenom číst, ale začali jsme je i psát. Dnes vnímáme tu dobu skoro jako pravěk. Během posledních let prudce klesla cena DNA technologií a vytváření digitálního života se přesunuje od nositelů Nobelových cen a špičkových laboratoří k běžným univerzitám, přičemž ve výhledu pronikne i do středních škol a k amatérským biologům. V době legoizace biologie se uvažuje o tom, že si časem od místní biotech firmy kdokoli bude moci koupit jakési biologické šasi, minimální životaschopnou buňku, na niž si pomocí PC a jednoduché domácí soupravy navěsí geny podle své fantazie.

[Respekt, 5. 5. 2014]