Divnonástěnka

Kravata je báječný módní doplněk s několik staletí starou minulostí. Přidává na formálnosti. Může být symbolem vyššího společenského postavení, úspěchu, dokonce mužnosti. Ani jedno z toho však neplatí pro košili s krátkým rukávem, tak proč se této divnokombinace vůbec dopouštět?

[Esprit, 4. 3. 2015]

 

Asi před týdnem jsem v restauraci u vedlejšího stolu zaslechla debatu čtyř holek. „Já už k ní nikdy nepůjdu. Podívejte se, co mi ta k…a udělala s vlasama. Říkala jsem jí, ať mi zkrátí konečky, a mám tohleto divnomikádo, které pomalu ani nesepnu!“ stěžovala si jedna z nich

[Elle, 17. 10. 2014]

 

Výsledky studie provedené Katedrou chronického lhaní Fakulty otřesné výchovy a dortu Univerzity Martinovy v Praze dokazují, že ženy nenosící šperky jsou náchylnější k úzkostným poruchám. … Nutno ovšem dodat, že řeč je o skutečných špercích. O mnohdy nelidsky drahých špercích. Ne o nějakých divnodoplňcích, vyrobených ve stylu „ohneme drátek, navlékneme korálek a voila, máme náušnice“.

[Esprit, 6. 11. 2013]

 

Jako na pohlednici z anglického venkova to vypadalo u Janova hradu u Lednice, kde si dali dostaveníčko majitelé nejrůznějších cyklistických speciálů, „divnohybů“ a britských skládacích kol Brompton. Ti si zároveň střihli mistrovství republiky.

[5plus2, 3. 10. 2013]

 

Takže třeba i v písničce Eurydice, ze které je cítit inspirace Mikem Pattonem z Faith No More, jde o sestup do hlubin tvé ledničky? | O tom, co sis myslel, že jsi do ledničky dal, ale dávno tam už není. Nebo taky jestli to tam vůbec kdy bylo… Nevím, co jsem tam cítil, ale já kopíroval hlavně Láďu Křížka. No a Mika Pattona mám dlouho rád, baví mě jeho texty, baví mě jeho práce s vokálama, spousta jeho desek jsou jen různé skřeky, vokální plochy – divnoharmonie. Často s vokálem zachází spíš jako s hudebním nástrojem, beze slov.

[Reflex, 1. 9. 2016]

 

Ruda Krautschneider žije se svou ženou a dvěma malými dětmi na větším statku v Lupenici v podhůří Orlických hor. … A taky se rozčiluje nad tím, že lidi u nás přikládají zbytečně velkou váhu jídlu. Místo toho, aby cestovali. „Tady je národní koníček žrát,“ říká vážně a člověk si hned vzpomene na tři sta tisíc prodaných výtisků „divnokuchařky“ Ládi Hrušky. Mořeplavec Ruda žije střídmě, nepije, nekouří a k takovému životu se snaží vést i své nejbližší nebo kamarády.

[Reflex, 30. 12. 2014]

 

Než však usednete na elektrokolo a vyrazíte do zběsilého provozu, jděte do cykloškoly, ať to přežijete ve zdraví. … Na jednu baterii dojedete i šedesát kilometrů, nemusíte se nijak legračně postrojit – do divnodresu na kolo ani brnění na motorku. Dá se zkrátka jet i v lodičkách (osobně nedoporučuji). Helma? Může být (osobně doporučuji), ale nemusí.

[Magazín Víkend Dnes, 10. 8. 2013]

 

Divnomóda # Rozlícené svalnaté ženy místo mdlých pohublých manekýn poslal na přehlídkové molo návrhář Rick Owens. Aby potvrdil, že to zajímavé se v módě děje i mimo hlavní proud. … „Odmítám konvenční krásu a ukazuji tu reálnou,“ prohlásil americký designér Rick Owens. A jakkoliv se Owens v pojetí svých přehlídek vrací k normálním lidem z ulice, právě jeho věci atakující běžné dělení módy na dámské a pánské patří k té nekonvenční části módy, pro kterou je občas dobré sebrat kuráž a prostě ji vyzkoušet.

[Proč ne?!, 20. 3. 2014]

 

Přesně tolik dní jsou dnes v platnosti vyhlášky některých měst a obcí na Karvinsku, podle kterých by tamní lidé měli mít zabráněno odevzdávat své kovy do sběren. Hysterie kolem už bylo dost a zdá se, že všichni i nadále můžou v této oblasti dělat vše tak, jako před tím. Tak si snad už jen přejme, aby divnovyhlášky podnítily to hlavní. Zákony, které by problematiku krádeží kovů skutečně a účinně řešily.

[Karvinský a havířovský deník, 10. 1. 2015]

 

Opravdu je stále tabu nosit červenou s růžovou? Díky bohu, že se někdo zeptal. Tohle divnopravidlo neplatí. Podobně, jako je to s černou a námořnickou modří, i z kombinace červené či oranžové se žhavě růžovou vyzařuje rafinovanost.

[InStyle, 21. 11. 2014]

 

Musím se k bankám vracet. Jsou skvělým studijním materiálem. Tuhle jsem psal o bankovní stádnosti. Teď o opaku – o bankovní výjimečnosti. Ovšem zase kolektivní. Několik ústavů se sešlo na pozici, o níž se domnívají, že je diferencující: my jsme echtbanka, ostatní jsou divnobanky. Teoreticky správné. Diferencující idea má konkurenci nasypat do pytle a shodit do vody jak jarní koťata.

[InStyle, 20. 4. 2015]

 

Švýcarský hokej způsobil na posledním mistrovství světa pořádný poprask. Pardubice teď otestují jeho sílu na klubové úrovni. V rámci European Trophy je čeká těžký start. Dnes se představí na ledě posledního šampiona Bernu, 20. srpna přivítají v České Třebové poraženého finalistu z Fribourgu. Cítíte, jak se na kvalitní soupeře celý tým třese. Stop „divnomačům“. Už žádná prvoligová cháska z Jihlavy, žádná Plzeň, která přiveze do Pardubic tým bez opor. I když stále zuří léto, konečně o něco půjde.

[Pardubický deník, 15. 8. 2013]

 

Nástupiště pařížského metra je řešené jinak než to české. Když si spletete směr, nedá se jen otočit na podpatku a nastoupit do vagonu jedoucího na druhou stranu. Je třeba projít celé bludiště divnochodeb znovu.

[InStyle, 20. 4. 2015]

 

Zobrazit další slova začínající komponentem divno

Legomanie

íříme tedy k branám německého Legolandu. … Před námi jsou miniaturní Benátky, zmenšené frankfurtské mrakodrapy, přístav v Hamburku. Svět 1 : 20. Legorybář loví ryby, legopotápěč se noří pod hladinu, legogondola proplouvá kanálem. Zmáčknete knoflík, spustí se fontána, zmáčknete další, uvedete do pohybu legoairbus, dalším rozpohybujete auta, loď. A já mačkám. A znovu. Vedle mne dcera zaujatě šíbuje vlakem. Berlín. Holandské mlýny. Je tu Bílý dům, Eiffelovka i egyptské pyramidy. V Allianz Aréně se rozblikají s novým zmáčknutím fotoaparáty legodiváků. Tenhle moderní mnichovský fotbalový stadion je složený z milionu kostek.

P. S. Legozázrak. Efekt se dostavil o pár dní později. Staré legostavby byly oprášeny, rozpracované dodělány, bezprizorní kostky prošly zpracováním nebo alespoň inventurou.

[Magazín Víkend Dnes, 11. 2. 2012]

anželé Kovaříkovi: „Ještě před 15 lety jsme byli běžná čtyřčlenná rodina. Ale to se změnilo. Nejprve jsme přijali z dětského domova dvouletou holčičku. Ze stejného dětského domova se u nás doma postupně objevili roční chlapeček, pak dvouletá holčička a nakonec i její biologičtí bratři (dvojčata). Zpočátku u nás doma bylo plenkové království, posléze duplové legošílenství, pak se vše změnilo v ‚taxislužbu‘ do nejrůznějších kroužků a škol.

[Proč ne?!, 20. 11. 2014]

a zámku v Klášterci nad Ohří zítra proběhne poslední akce letošního roku. … Součástí akce bude druhá vernisáž výstavy Svět kostiček a legoworkshopy.

[Mladá fronta Dnes, 20. 12. 2014]

ice geograficky blízké, ale nudně placaté a dobré leda tak pro tranzit do Skandinávie: taková je většinová představa o Dánsku (nejen) na českém cestovním trhu. Něco na tom je, ovšem zábavy pro děti se v této nevelké zemi najde překvapivě hodně. … Na prvním místě je nutné jmenovat zábavní park Legoland, ikonu všech, kteří propadli kouzlu kostiček Lego. Najdete ho u města Billund v Jutsku, něco přes sto kilometrů severně od německé hranice, a jde o první „legozábavu“ ve velkém – park funguje už od roku 1968.

[IN magazín, 22. 1. 2014]

dyž Craig Venter vytvořil v roce 2010 první umělou bakterii, vyvolalo to ve světě vlnu pozornosti a Venter samotný si vysloužil přezdívku „bůh 2.0“. Přesněji řečeno, o umělou bakterii se tak úplně nejednalo, jen její genom byl kompletně vytvořen z chemikálií v laboratoři. Nicméně úspěch to byl, první krok od analogové biologie k biologii digitální. Genomy už umíme nejenom číst, ale začali jsme je i psát. Dnes vnímáme tu dobu skoro jako pravěk. Během posledních let prudce klesla cena DNA technologií a vytváření digitálního života se přesunuje od nositelů Nobelových cen a špičkových laboratoří k běžným univerzitám, přičemž ve výhledu pronikne i do středních škol a k amatérským biologům. V době legoizace biologie se uvažuje o tom, že si časem od místní biotech firmy kdokoli bude moci koupit jakési biologické šasi, minimální životaschopnou buňku, na niž si pomocí PC a jednoduché domácí soupravy navěsí geny podle své fantazie.

[Respekt, 5. 5. 2014]

Dramatické euroblouznění

Kůrku by si od něho loni ani pes nevzal. V Evropě z něho udělali tajtrdlíka a prašivce, z něhož vzešel dnešní svrab a bída Itálie. Před volbami skandovali němečtí politici, že vítězství Berlusconiho přivodí zkázu milého italského spojence a druha v drahém euroblouznění. Silvio Berlusconi (76) dostával ránu za ranou.

[Týden, 4. 3. 2013]

 

Byl jednou jeden euroekočlověk,

Euroekočlověk
Němci a Rakušané chtějí dál rozvíjet hlavně obnovitelné zdroje, zatímco Poláci věří těžbě břidlicového plynu a Češi sázejí na rozvoj jaderné energetiky. Poslední Eurobarometr, tedy průzkum veřejného mínění napříč Evropou, odhalil jen to, co už víme či tušíme. Obnovitelné zdroje energie mají mít do budoucna prioritu podle víc než 80 procent Němců, Rakušanů, Dánů, Španělů a Portugalců.

[Lidové noviny, 18. 1. 2013]

 

který skočil na eurošpek

David Cameron k Angele Merkelové: Ne, ne, Británie vám na ten eurošpek neskočí.

[Reflex, 9. 2. 2012]

 

prohnaného euroďábla.

Týden po volbách opět zkolabovaly koaliční námluvy tří nejsilnějších řeckých stran. Země se nechce podvolit tvrdým úsporám, to raději stáhne do chaosu celou EU. … Byla to asi poslední šance vytvořit vládu. To se však nepovedlo, protože jedna z těch partají, krajně levicová Syriza, schůzku u prezidenta zazdila. … Ale voliči je potrestali. Spolu nedají ani nadpoloviční většinu, potřebují ještě někoho třetího. A tím je nyní právě, řekněme, tuze marxistickoleninské uskupení Syriza. Krédo jejího lídra Alexise Tsiprase zní, že nepodpoří nic, co by mělo znamenat, že země bude dál muset snášet drastická úsporná opatření výměnou za nové půjčky z mezinárodních institucí. Raději smrt nežli pakt s euroďáblem, jako by říkal, byť ten ďábel přináší pomoc… A toho destruktivního motta se Tsipras včera držel a nenechal se ničím obměkčit.

[Mladá fronta Dnes, 14. 5. 2012]

 

Euroďábel mu v eurohláškách sliboval,

Avšak – všechna čest Petru Čechovi, v přístupu k médiím je dokonalý profík, nikdy neodmítne. Není divu, že se pak při množství odpovědí prostě zamotá. U Václava Pilaře je zase občasné zašmodrchání dáno věkem a povahou. Třiadvacetiletý hvězdný tichošlápek díky svým výborným výkonům mluvil často. Před Portugalskem se bavil o vzpomínkách na stříbrné chlapce z Anglie. „Euro 96 a Poborského lob? Tehdy jsem byl ještě malý kluk… Ale když to Karel dal, prožíval jsem to jako malý kluk.“ Všeříkající je pak svérázná eurohláška Michala Kadlece: „Všichni už nás házeli do pytle, ale my jsme z něj dokázali vylézt ve velkém stylu.“

[Týden, 25. 6. 2012]

 

že se v eurovelmoci

Německý prezident Gauck je sice formálně ženat, ale žije s jinou ženou. Jeho nový francouzský kolega Hollande trend na čele obou eurovelmocí podporuje: ženat nikdy ani nebyl. Se svou družkou přitom žije ve volném rodičovském společenství se čtyřmi dětmi z jeho strany s jednou družkou a se třemi dětmi z její strany se dvěma muži.

[Týden, 21. 5. 2012]

 

bude mít jako euromamánek.

Jak dlouho se euromamánkové přidržují matčiny sukně
Nejenom pevné tradice, ale také hospodářská situace způsobuje, že velká část mužské populace žije u svých rodičů. Podle bruselských statistiků drží rekord slovenští mládenci ve věku 25 až 34 roků, jichž se máminy sukně nechce pustit téměř šedesát procent.

[Týden, 28. 1. 2013]

 

Od rána do večera se bude jen cpát euroslaninoueurovajíčkyeurogoudou,

Rozhodně ochutnejte brynzovou pomazánku, o brynzových haluškách nemluvě. A protože je miluju a jako Slovenka bych chtěla, aby každému chutnaly tak jako mně, radím dobře volit, kde si je dát. Mají být ze strouhaných syrových brambor, s poctivým kopcem brynzy a bohatýrskou dávkou domácího vypečeného špeku, žádné práškové náhražky a euroslanina.

[Magazín Víkend Dnes, 30. 6. 2012]

 

Eurovajíčka: Lidé začnou chovat slepice sami. A co ptačí chřipka?
Málokterý problém dokáže poměrně složité procesy v rámci Evropské unie ilustrovat tak výstižně, jako jsou současné vysoké ceny vajec a důvody, které k tomu vedly. A také důsledky, které ještě Evropu a možná i naši zemi čekají. Především je třeba připomenout, že o zpřísněných nárocích na chov nosnic v klecích se rozhodlo dávno před naším vstupem již v roce 1999. Podniky produkující vejce tak měly dlouhých 12 let na to, aby se na novou situaci připravily.

[Mladá fronta Dnes, 15. 3. 2012]

 

Jen jedna věc mi nedává smysl: jak mohou být Španěláci v takové ekonomické řiti, když mají k dispozici katalánskou norskou ropu? Pančují snad olivový olej naftou? Nizozemsko zabere Lucembursko i Belgii (ten tam je slavný rok 1980, kdy na ME Belgie otrávila fotbalový svět vynálezem ofsajd systému a ocitla se ve finále) a do své sféry vlivu nově dostane i Švýcarsko, jež se bude muset zavázat k pravidelným dodávkám sýrů, čokolády, hodinek a peněz do Nizozemska. Vznik nizozemsko-švýcarské eurogoudy je jen logickým vyústěním tohoto vazalství.

[Reflex, 7. 6. 2012]

 

pozorovat euročmeláky, eurovčelyeurojestřáby létající po obloze, až na toho eurojestřába, tenhle lítat nesvede

„Mladíkovi“ je dnes šedesát pět, jmenuje se Mario Draghi a od loňského listopadu, kdy se stal šéfem Evropské centrální banky, září jeho hvězda stále jasněji. … Novinářům dal navíc k dobru pohádku o euru coby čmelákovi, tomuto „zázraku přírody, který létá, přestože by neměl“. Něco prý bylo ve vzduchu (narážel na finanční bublinu před rokem 2008), co těžkého čmeláka nadnášelo, po finanční krizi ale bublina splaskla a euročmelák se musí proměnit v eurovčelu, která vzduchem poletuje lehce a přirozeně.

[Respekt, 6. 8. 2012]

 

Každý, kdo nezatracuje Evropskou unii, dostává v Česku v poslední době nálepku eurohujera. A když musíte každou debatu o vztahu Česka a EU začínat tím, že se pokoušíte vysvětlit, že žádný eurohujer nejste, nikam to nevede, postěžoval si nedávno v soukromém rozhovoru jeden z náměstků ministra zahraničí. Nechme však nyní stranou všechny eurohujery, vlezdobruselisty, eurojestřáby, antievropany, antilidi a další nálepky poslední doby.

[Ekonom, 22. 3. 2012]

 

vozit se v eurolimuzíně,

Dnes je Klaus už devátým rokem prezidentem České republiky a jeho nejnovější kniha „Evropská integrace bez iluzí“ staví zmíněný zrcátkový příměr tak trochu na hlavu. Autor se totiž nejen zevrubně ohlíží a analyzuje, kde jsou kořeny současných problémů Evropské unie a kde se stala chyba, nýbrž rovnou i doporučuje zařadit zpátečku, vrátit se na křižovatku a pokračovat dál zcela jiným směrem. Nechme však ironie. Prezidentův text si určitě zaslouží pozornost už jen kvůli tomu, že výhled z čelního skla naší eurolimuzíny je tentokrát mimořádně zamlžený a že Klaus jako jeden z mála evropských politiků nabízí v pravý čas promyšlené východisko.

[Ekonom, 5. 1. 2012]

 

a třeba i chovat eurochameleona.

Ale v politice to funguje jako v reklamě na mastičku proti stárnutí, kde se věrohodnost chemikálie demonstruje na dvacetiletých děvčatech. Jediné, co platí, je lhát, dělat vlny a bouchat do stolu. Monti, poradce limonádníků z Coca-Coly a finančních upírů z banky Goldman Sachs, to svým citovým výlevem a náhlou láskou k francouzskému socialistovi Francoisi Hollandovi a španělskému konzervativnímu lidovci Marianu Rajoyovi prokázal. Zradil Merkelovou a tak dlouho otravoval, až s francouzskou podporou v zádech vyhrál („Eurozóna tak byla posílena“). Všichni nato ujišťovali, že se vlastně nic nestalo, že „paní Merkelová nebyla izolována a ani teď není,“ jak zdůraznil eurochameleon a lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.

[Týden, 9. 7. 2012]

 

Stačí prý jen dodržovat eurodisciplínu.

Kromě dohody o „eurodisciplíně“ při sestavování rozpočtu zaměstnává českou vládu ještě jedna aktuální bruselská záležitost. V prosinci se premiéři EU dohodli, že zkusí nafouknout nynější balík rychlé pomoci pro země v potížích o 200 miliard eur.

[Mladá fronta Dnes, 13. 1. 2012]

 

Euroďábel ale zapomněl zmínit jistý eurodetail

Tentokrát za ten lepší svět považují evropskou fiskální unii a dali to najevo ve výzvě „Nevylučujme se z Evropy!“. Kanón si vybrali pořádný: premiéra viní z politické malosti a záškodnictví kvůli tomu, že fiskální pakt EU odmítl podepsat – a tím nás prý vyřadil z hlavního proudu evropské integrace. Nechceme ctěné petenty jako Martu Kubišovou, Zdeňka Svěráka či Lejlu Abbasovou podezřívat z jen povrchní erudice v oblasti mezinárodního práva nebo podsouvat, že možná onu desetistránkovou smlouvu vůbec nečetli. V obou případech by jim totiž mohlo uniknout, že se v ní bruslí na hodně tenkém ledě: státy se tu zavazují, že v případě rozpočtového schodku zcela rezignují na suverénní politiku a spadnou pod kuratelu nikým nevolené Evropské komise. Ale možná tu o eurodetaily ani nejde.

[Týden, 20. 2. 2012]

 

o existenci jednotného europohlaví

Myšlenka jednoho rovnoprávného europohlaví by mohla Evropu postavit na nohy. Za tím by lidi šli. Už žádná diskriminace mužů ženami a žen muži. Každý by měl právo být i muž i žena. To by se mohl pták Putin se svými jeřáby jít klouzat. Nezaujal by, i když někteří lidé říkají, že Putin není pták, ale rogalo.

[Mladá fronta Dnes, 7. 9. 2012]

 

Právě tahle část eurokultu se ale euroekočlověku nelíbila,

Jižané eurozóny budou v Unii nadále oškubávat své seveřany, vydírat je znetvořenými hesly o solidaritě a o povinnosti držet se chrámového komplexu jménem „euro“ a „integrující Evropa“. Nejhlasitěji se budou ptát Britové, zdali by nebylo moudřejší přestat tolik do chrámu chodit a zda vůbec žravý eurokult raději neopustit.

[Týden, 31. 1. 2012]

 

a tak se začal chovat jako eurorambo

Velikán novodobých německých dějin dostává od „říšské“ pošty významný dar. Nákladem pěti milionů kusů jde do oběhu Kohlova portrétní známka ještě za oslavencova života s přelichotivým ciceronovským nápisem Helmut Kohl, kancléř sjednocení, čestný občan Evropy. … Místo „architektem Evropy“, jak bývá slaven, je německý Eurorambo dobročinným pokladníkem bruselským.

[Týden, 1. 10. 2012]

 

a zkoušel svým eurokultilstvím eurokult změnit.

Dva roky eurokutilství
V letech 2010 až 2011 bylo všechno jinak. Postlisabonská nuda se nekonala. Problémy, na které se Lisabonská smlouva připravovala, byly radikálně zastíněny druhou vlnou ekonomické krize uvnitř Unie. Na první vlnu ekonomické krize mohla Evropská unie využít své standardní nástroje, jako je kontrola veřejných podpor podnikům nebo zákaz diskriminačních opatření proti zahraničním firmám či pracovníkům.

[Mladá fronta Dnes, 7. 1. 2012]

 

Vládnoucí eurozbrojaři se však tak snadno nevzdali,

Rozhovor s  Erikem Bestem v minulém čísle Reflexu je chmurné čtení. Je zajímavé znát rozložení sil mezi českými firmami ovládajícími trh. Daleko zajímavější by ovšem bylo znát vztahy mezi skutečnými hráči na trhu, jako jsou třeba E. ON, RWE, EdF, BASF, Bayer nebo evropské banky či eurozbrojaři z EADS. Popřípadě popsat jejich vztah třeba s německými politickými stranami.

[Reflex, 9. 8. 2012]

 

euroekočlověka uvěznili v euromučírně

Německo dnes dominuje Evropě po všech stránkách. Těžiště rozhodování, ale i odpovědnosti za celou EU je formálně stále ještě v Bruselu, fakticky je ale už v Berlíně. Symbolem této situace je přístup eurozóny k Řecku. Nikdo jiný než Německo o tom, jak dlouho ještě budou Řekové nesmyslně trčet v euromučírně, nerozhodne. To už si jistě uvědomují všichni.

[Hospodářské noviny, 16. 1. 2013]

 

a nakonec jej donutili, aby si sbalil svůj eurošáteček

Samaras bude bojovat s katastrofální nezaměstnaností, která postihla už více než 1,6 milionu Řeků, pětinu pracovních sil. Část z nich donedávna tvořila umělou zaměstnanost financovanou státem a vlastně Evropou. Na to potřebuje další peníze. Ale už před volbami se směrodatné kapacity evropské politiky vyslovily jednoznačně: bez reforem nebudou peníze. Také Samaras vsadil na magický eurošáteček. Do voleb šel se sliby, že zvýší penze, že podpoří sedláky, policisty a rodiny s více dětmi, a také s tím, že podpora v nezaměstnanosti se bude vyplácet místo roku jednoho roky dva.

[Týden, 25. 6. 2012]

 

a za svou eurozpupnost

Vznikne vůbec bankovní unie? Česko hrozí vetem a hlavně, proti některým návrhům je i Německo. | Argumenty pro nadnárodní dozor nad bankami jsou jasné. Minimálně v eurozóně. I když možná ale k dohodě dojde až v prvním čtvrtletí příštího roku. My k tomu budeme mít připomínky, možná spolu s Británií či Švédskem. Nakonec ale budeme donuceni přistoupit na nová pravidla. Český průmysl je příliš závislý na EU a eurozóně, než abychom to mohli blokovat. Náš odpor je jen pózování, taková eurozpupnost předváděná pro domácí politické cíle.

[Hospodářské noviny, 12. 12. 2012]

 

se uchýlil k euroexitu.

Nezamýšlených negativních důsledků kyperské krize není málo. Je to ale nic proti tomu, co by čekalo v případě euroexitu Kypr. Většinu trumfů v ruce má při jednání jednoznačně Brusel a Berlín. Tedy pokud nebude do hry výrazněji zasahovat Vladimir Putin.

[Hospodářské noviny, 22. 3. 2013]

 

Autorka příspěvku: Kateřina Kotková