Pandemická slovotvorba

Zdá se, že protipandemická opatření zabrala a koronapandemie (jinak také covidpandemie) pomalu spěje ke konci. V češtině po ní zbyde množství nových slov se slovotvorným základem –pandem

Pokud se nám opatření proti šíření viru nelíbila nebo jsme třeba chtěli pandemii trochu zlehčit, mohli jsme ji označit novým slovem s komponentem pseudo- jako pseudopandemii. Pro popsání klidného časového úseku mezi dvěma vlnami pandemie vzniklo nové přídavné jméno mezipandemický a pro období po konci pandemie zase například slovo postpandemie, resp. postpandemický. 

Další nová slova se základem –pandem- vznikala odvozováním pomocí předpon a přípon. Nostalgicky si zavzpomínáme na předpandemický svět, na dobu pre-pandemickou (přídavné jméno je zde psané se spojovníkem pravděpodobně pod vlivem anglického slova pre-pandemic) či prepandemickou. V opačném významu můžeme použít například nové přídavné jméno popandemický.

„Pandemická“ nová slova vznikala také nápaditými kombinacemi již existujících slov. Z podstatných jmen „pandemie“ a „demagog“ vznikl pandemagog – politik zneužívající pandemie k dosažení svých populistických cílů. Slova „pandemie“ a „dement“ dala vzniknout zhrubělému výrazu pandement. A dosud nevídanou zkušenost s životem v demokratickém státě plném nových pandemických pravidel mohl někdo nesouhlasně nazývat pandemokracií.

Pandemii ale nemusí způsobit jen virové nákazy. Připojením komponentu ezo- získáme ezopandemii – rozšíření ezoterických nauk a pověr mezi lidmi. A když se hodně cestujících najednou rozhodne využívat k přepravě jízdní kolo, vypukne cyklopandemie.

O životě v pseudosvětě

 

Původně řecký komponent „pseudo-“ může označovat něco nepravého, lživého či klamného. Aktuálně ho mluvčí využívají zejména při vyjadřování záporného hodnocení jevů současného života. Podle škarohlídů se dnešní člověk pohybuje v takovém zvláštním světě, dalo by se říct až v pseudosvětě, který vnímá jen zprostředkovaně svými pseudosmysly

Pseudo- nás může provázet už od útlého věku: naši výběrovou školu mohou závistivci označit jako pseudo-elitní, pseudo-prestižní, zkrátka pseudo-něco. (Pisatelé někdy nestandardně, pod vlivem angličtiny či pro podtržení slovotvorné struktury slova,  užívají spojovník.)

Později nastoupíme do zaměstnání, ale to nás brzy omrzí, protože v něm vykazujeme jen samé pseudoaktivity. Při hledání nového místa se pak musíme vyhýbat různým pracovním pseudoagenturám, protože ty nás chtějí zaměstnat za velmi nevýhodných podmínek, a navíc s námi sepíšou jen takovou pseudosmlouvu. Možná by bylo nakonec výhodnější pracovat na živnostenský list, ale živnostník musí kromě daní platit každý měsíc i pseudodaně (rozuměj zálohy na sociální a zdravotní pojištění).

Jeden pak uniká z tíživé pseudoživotní situace skrze nakupování levného zboží od pseudoznaček. Druhý se vyhýbá konzumentskému pseudožití a peníze si střádá, aby mohl o dovolené poznávat vzdálené končiny. Když se chce ale pochlubit svými zážitky, známí ho navíc nazvou třeba pseudosvětákem. Navíc po čase zjistí, že jeho cestovatelská vášeň byla jen takové prázdninové pseudocestování, protože ten pravý cestovatel stráví na cestách mnoho let a ze svého koníčku si vytvoří životní styl.

Jediná věc, která v našich životech nemůže být nepravá a zdánlivá, je nakonec asi pouze naše smrt. A nebo už se brzy promění ve vratnou pseudosmrt, jakou zatím prožívají třeba komiksoví hrdinové?

Slov s komponentem „pseudo-“ stále přibývá, ač se nejedná o zcela nový jev. Již ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme slova jako pseudokultura ,nepravá, zdánlivá kultura; lžikultura, pakultura‘, pseudomarxista ,kdo se za marxistu jen vydává‘ nebo pseudopoezie ,nepravá poezie pochybné ceny; lžipoezie‘. V pozdějších Slovnících neologizmů, které zpracovávají slovní zásobu mezi lety 1985–1995, resp. 1996–2002, nalezneme na šest desítek takových výrazů, mj. pseudodružstevnictví ,falešné družstevnictví‘, pseudotrampský ,předstíraně trampský‘ (SN1) nebo pseudolék ,lék obsahující jen farmakologicky nepůsobivé látky; placebo‘, pseudostudie ,zdánlivá, pochybná studie‘ (SN2). Po stránce významové a funkční má prvek „pseudo-“ vlastnosti jak předpony, tak kořenného morfému. Jedná se tedy o tzv. prefixoid, slovotvorný prostředek, který stojí na rozhraní slovotvorného základu a předpony (prefixu).

Gastrománie

Mexický fast food je skvělý zejména ve chvíli, kdy vysíleným zachraňuje životy při nočních návratech z odvážných výprav do jiných čtvrtí, nonstop na Letenském je zase exkurze do dob, které již měly pominout. Večerka s až legračně předraženými základními potravinami je propojena s gurmánským rájem, podle mě nejhipsterštější gastroadresou Letné. Žádné bio, žádný průkaz původu masa, žádné vegevylomeniny. Tady si dáte smažák, gri-lo-va-né kuře, sekanou nebo řízek s překvapením.

[City Life, 27. 11. 2015]

Jen v hlavním městě najdou ctitelé těchto sladkostí zhruba desítku prodejen. Většinou s mírným nádechem hipsteřiny. „Svůj byznys zakládáme na netradičních chutích,“ říkají Týdnu sestry Jana Štěpánková a Michaela Svobodová. Jejich malý krámek v centru Prahy se jmenuje jednoduše – Donuterie. Nabízejí třeba donut s příchutí růže, levandule, fialky či kardamomu. Dnešní vyhrocená gastrodoba vyžaduje kreativní řešení, a tak třeba v ostravském Just Donut vyrábějí i koblihy s příchutí čedaru a slaniny.

[Týden, 28. 8. 2017]

Vaření se stalo takřka novým náboženstvím Čechů, Slezanů a Moravanů. Kdo by neznal hvězdná gastrojména, jako je Pohlreich, Babica, Sapík, Dita P., či kdo by zapomněl na Láďu Hrušku a jeho „vaření“ uprostřed hlavních televizních zpráv – v té době patrně světový unikát?

[Lidové noviny, 22. 4. 2016]

Pobyt ve Francii měl pro něj i další plus: umožnil mu přenést se za horizont máminých francouzských kuchařek, podle nichž doma vařívala. Kvalitní, chutné jídlo ho zkrátka zaujalo dřív, než přišlo do módy u nás. i proto s manželkou Gabrielou s oblibou zkoumali staré kuchařky, zvali přátele na domácí ochutnávky a vyhledávali spřízněné duše. Když pak „gastrokamarád“ Roman Vaněk založil Pražský kulinářský institut, přihlásil se hned do prvního kursu vaření.

[Reflex, 15. 9. 2016]

No, a toužíte-li ve světě gourmetů po ekonomické smysluplnosti, uděláte nejlépe, když si co nejrychleji obstaráte „maličkost“ jménem michelinská hvězda. Dnes se zpětně traduje, že hoši z Fieldu vtrhli na českou scénu s kolty zavěšenými proklatě nízko u pasu. To je však spíš jeden z pohádkových pilířů rostoucí městské gastrolegendy. „Po pravdě řečeno, s Radkem jsme se o nějaké hvězdě vůbec nebavili. To už o obrovské zodpovědnosti, kterou vůči klukům z RSJ máme,“ míní pátý a poslední ze společníků, manažer restaurace Miroslav Nosek.

[Proč ne?!, 16. 6. 2016]

Já jsem jehněčí maso Oskara Messnera ocenil hned. Už jsem věděl, že ochutnávám něco mimořádného. Po domácím špeku a šunce, rovněž z jehněčího masa, výtečných jehněčích raviolách z těsta vyrobeného z tradičního sušeného chleba schüttelbrotu a naprosto úžasné polévce, které Oskar říkal bramborovohříbkové cappuccino, bylo jasné, že tohle místo mi z hlavy jen tak nezmizí. a když jsem se po večeři dal s Oskarem do řeči, pochopil jsem, že všechna ta gastronádhera má kořeny v jeho přístupu.

[Pátek Lidových novin, 29. 12. 2017]

Marek přepečlivě krájí rajčata, papriky, cuketu, česnek a bůhvíco dalšího na tenké plátky a totéž činí se slaninkou: „Víte, co se říká: Není tlustý maso, když se tence nakrájí.“ Zeleninu nasypal na alobalový tácek, osolil, opepřil, zastříkl olivovým olejem a položil na gril vedle kotletek, jež stejně jako zeleninu pokladl proužky slaniny. a Markovy gastrorady do života? Když jste v hospodě nebo restauraci poprvé, dejte si hotovku – právě podle jídla z „denní nabídky“ se prý pozná kvalita podniku.

[Reflex, 24. 9. 2015]

Pivotéka Pípa – Beer Story je otevřena ve spodní části komplexu Food Story na pražské Dlouhé „gastrotřídě“ již od listopadu 2015. Na pivním lístku nabízí více než 160 lahvových speciálů z různých částí světa, které jsou pečlivě vybírány a hodnoceny pivním specialistou Robertem Demeterem.

[Innovation, 23. 6. 2016]

Vypadáte neustále velmi zpruzeně, často nadáváte na situaci v Česku, případně na gastrozvyky Čechů. Co vás nejvíc vytáčí?
Mě už nevytáčí vůbec nic. Já se smířil s tím, jak to je. Asi jsem za ty roky dost vyměknul. a nasere mě jenom máloco. Takže se nerozčiluju nad věcmi, které nedokážu ovlivnit.

[Proč ne?!, 18. 5. 2017]

Pokud je něco momentálně módní trend na pražské kulinářské scéně, jsou to casual restaurace nebo bistra ve vyšší cenové kategorii. Minulý týden Gourmetguru zmiňoval aktivity Paula Daye v této oblasti a mezitím mu bylo připomenuto, že tímto směrem míří i skupina Aromi Riccarda Lucqueho. Ten už má dvě bistra pod značkou La Bottega na Vinohradech a Žižkově. Nyní přibude třetí. Bude na Florenci (konkrétně Sokolovská 17), bude se jmenovat La Bottega Express a má jít o klasické bistro. Další La Bottegy by pak měly přibýt do gastropasáže v Dlouhé ulici a do Holešovic.

[Hospodářské noviny, 26. 6. 2014]

Když už jsme u toho Michelina – udělení prestižní hvězdy restauraci Field a šéfkuchaři Radkovi Kašpárkovi vyvolalo v gastrokomunitě slušné pozdvižení. Jakkoliv je valná většina lidí ráda, že Česko má další restauraci v první lize, mnoho lidí pozvedává obočí jednak nad rychlostí, s níž restaurace ocenění získala (prakticky rok po otevření), jednak nad tím, že to byl právě Field.

[Hospodářské noviny, 17. 3. 2016]

 

Zobrazit další slova začínající komponentem gastro