Nevěra je sice ve vztazích přítomna asi odjakživa, ale lidé si na ni pořád nějak nezvykli. Alespoň pokud se dotýká jich samých. Něco jiného je samozřejmě problém u sousedů, kolegů a známých, či dokonce aféry nějakých hvězdiček a hvězd. Tam mnozí rádi okomentují, jak se věci mají, přičemž jedni oklamaného partnera litují, zatímco druzí si neodpustí posměch a ještě další se pasují do role rozhodčích.
Pokud někdo nechce nazývat věci pravými jmény a/nebo jim zamýšlí dodat patřičnou šťávu, sáhne po frazémech. Tyto ustálené jednotky jazyka přesně toto umí. Významy jejich jednotlivých komponent se do významu celku nemusí promítat, ten je „přenesený“, postavený často na nějaké podobnosti. Frazémy zároveň zprostředkovávají emoce a jsou nositeli mnoha dalších funkcí.
Pro případ partnerské nevěry se dobře hodí frazém nasadit někomu parohy.
Excerptum z Novočeského lexikálního archivu
Víte, kdo komu může nasadit parohy? Partnerské troj- a víceúhelníky jsou trochu komplikované i jazykově. Slovník české frazeologie a idiomatiky Františka Čermáka a kolektivu (mimochodem jeden z nejzdařilejších svého druhu na světě) definuje význam frazému nasadit někomu parohy takto: 1. (Manželka svému manželovi v důsledku milostného styku s jiným mužem:) porušit manželskou věrnost a oklamat někoho (tajně a) ostudně; být někomu nevěrná a pohanit ho tak. 2. (Cizí muž vůči jinému, v důsledku milostného styku s jeho manželkou:) oklamat ho a zostudit n. pohanit ho tak. Právě údaje v závorkách, jakýsi kontext „kdo, s kým, vůči komu, proč, za jakých okolností…“, zachycují obvyklé účastníky děje.
Jinak řečeno: Ten, komu jsou nasazovány či nasazeny parohy, je podle slovníku muž. Toto omezení v jisté složce významu (říká se mu někdy také restrikce) je zřejmě důsledkem určité metafory – rohy či parohy mívají zvířecí samci. Mimochodem podobně zní výraz v mnoha jiných jazycích, například v němčině nebo v italštině, snad jen s tím rozdílem, že tam se nasazují rohy…
Když se ale podíváme na texty novějšího data, například na internetu, zjistíme, že se úzus mění. Dá se tedy hovořit o rozvolňování rodových restrikcí, resp. již jde spíše o rodové preference než o restrikce. Dobře to ilustrují následující ukázky z médií, kdy on nasazuje parohy jí, srov.: Magazín.cz 2011, Extra.cz 2016 nebo Extra.cz 2019. Takže paroháčem, pardon, parohačkou může být i žena. Přičemž slovo parohačka/paroháčka se patrně zatím příliš neujalo, v Českém národním korpusu je doloženo jen okrajově.
Kromě toho se mění ještě jedna věc: Vzhledem ke značnému počtu nemanželských, ale i stejnopohlavních svazků by se mělo v popisu významu uvádět spíše označení partner než manžel.
A věřili byste, že parohy můžeme nasadit i v nesexuální oblasti? Textové doklady k tomu každopádně existují: „Věrnost je krásná vlastnost, jenomže u časopisů je to stejné jako u lidí. Je jednoduché zachovat věrnost senzačnímu člověku. Je těžké zachovat ji někomu, kdo nás nudí. Nechceme se dočkat okamžiku, že nám „nasadíte parohy“ s někým jiným. A tak i my chceme být senzačním časopisem v tom nejlepším smyslu slova.“ (Týdeník Květy 1998)
Ať už jsou parohy (nebo u jiných národů rohy) nasazovány tomu či oné, k původu (resp. motivaci) tohoto výrazu věda zatím nemá jasnou odpověď. Dva parohy/rohy mohou odkazovat ke dvěma partnerům, lze v nich spatřovat falický symbol. Někteří hledají počátek v antických bájích, jiní v připodobnění podvedeného k hloupému volovi, další pak v souvislosti s kozorohem, kterému byla připisována smůla, projevující se u lidí narozených v tomto znamení tím, že jim samými starostmi narostly rohy. Paroháči se každopádně vyskytují v pramenech již od antiky. Tzv. gesto parohů, tj. sevřené pěsti s narovnaným ukazováčkem a malíčkem (?), se objevuje nejen u rockerů a ve sbírce symbolů emoji, ale kupříkladu na etruských malbách z 6. století před naším letopočtem.