Pandemická slovotvorba

Zdá se, že protipandemická opatření zabrala a koronapandemie (jinak také covidpandemie) pomalu spěje ke konci. V češtině po ní zbyde množství nových slov se slovotvorným základem –pandem

Pokud se nám opatření proti šíření viru nelíbila nebo jsme třeba chtěli pandemii trochu zlehčit, mohli jsme ji označit novým slovem s komponentem pseudo- jako pseudopandemii. Pro popsání klidného časového úseku mezi dvěma vlnami pandemie vzniklo nové přídavné jméno mezipandemický a pro období po konci pandemie zase například slovo postpandemie, resp. postpandemický. 

Další nová slova se základem –pandem- vznikala odvozováním pomocí předpon a přípon. Nostalgicky si zavzpomínáme na předpandemický svět, na dobu pre-pandemickou (přídavné jméno je zde psané se spojovníkem pravděpodobně pod vlivem anglického slova pre-pandemic) či prepandemickou. V opačném významu můžeme použít například nové přídavné jméno popandemický.

„Pandemická“ nová slova vznikala také nápaditými kombinacemi již existujících slov. Z podstatných jmen „pandemie“ a „demagog“ vznikl pandemagog – politik zneužívající pandemie k dosažení svých populistických cílů. Slova „pandemie“ a „dement“ dala vzniknout zhrubělému výrazu pandement. A dosud nevídanou zkušenost s životem v demokratickém státě plném nových pandemických pravidel mohl někdo nesouhlasně nazývat pandemokracií.

Pandemii ale nemusí způsobit jen virové nákazy. Připojením komponentu ezo- získáme ezopandemii – rozšíření ezoterických nauk a pověr mezi lidmi. A když se hodně cestujících najednou rozhodne využívat k přepravě jízdní kolo, vypukne cyklopandemie.

Je vaše kokedama málo kawaii?

Pokud by se světové jazyky utkaly ve fiktivním zápase o to, z kterého z nich se dostane do češtiny nejvíce nových slov, pravděpodobně by vyhrála angličtina. Ale ani japonštinu by její jazykoví soupeři nepoložili hned tak na lopatky. Slovní zásoba související s japonskými bojovými sporty (například džudo nebo karate) u nás zdomácněla už dávno. V současnosti z asijské ostrovní monarchie přichází do češtiny nová slova mimo jiné z oblasti gastronomie a populární kultury. 

I na českých menu dnes najdeme sushi (či suši), pravé kobe hovězí a čajové nápoje matcha (psáno také jako mačča nebo mača) nebo sencha (s jiným zápisem jako senča). Zkoušíte rádi nová jídla, ale nemáte mnoho času na vaření? Není nic snadnějšího než příprava polévky miso. Sojovou miso pastu stačí rozmíchat v horké vodě. Pokud chcete docílit toho, aby výsledný pokrm získal i netradiční pátou chuť umami, můžete zkusit přidat některé z mořských řas – je libo wakame nebo snad nori? Na pultech českých obchodů jsou již také k dostání různé původně japonské suroviny: například pohankové soba nudle či slané nakládané švestky umeboši, které najdete také pod názvy umeboshi, umebošky či umešvestky.

Možná se celý život řídíte japonskými zásadami wabi-sabi a ani o tom nevíte! Estetika wabi-sabi se totiž snaží nacházet krásu i v nedokonalosti. Nedokonalost může mít blízko k roztomilosti, kterou můžete nově vyjádřit i slovem kawaii. Výraz lze použít jako podstatné jméno, když mluvíme o japonském stylu kawaii nebo jako nesklonné přídavné jméno v případě překvapivého hudební stylu: kawaii metalu. Inu, roztomilé může být ledacos, třeba i netradiční kokedamové květináče, které visí ve vzduchu jako mechové koule. V češtině je nové slovo kokedama rodu ženského. Další japonská kulatá věc, která dobyla české interiéry i jazyk, se nazývá marimo či řasokoule. Je to řasa, kterou můžete pěstovat ve sklenici s vodou a prospívá jí občasné převalování v ruce.

Křížovky sudoku luští sudokáři a ti, které zachvátila sudokumánie, se mohou zúčastnit i sudokuligy. Z Japonska k nám ale kromě slov spojených s trávením volného času pronikly i výrazy popisující příznačné sociálních problémy: zaměstnanci, kteří dřou až do úmoru, umírají smrtí karoši (či karóši, karoshi nebo kwarosa). Není divu, že v zemi tak zaměřené na výkon, se pak najdou i hikikomori – tedy lidé, kteří odmítají pracovat a raději skoro nevycházejí ze svého pokoje.

Vakcinátor přichází

Očkováním se zabývá obor vakcinologie a jednotliví odborníci jsou pak nazýváni jako vakcinologové a vakcinoložky. Ale i mimo vakcinologické kruhy poskytuje toto téma mluvčím češtiny mnoho příležitostí, jak obohatit jazyk o nová slova.

V první části nově vzniklých slov se objevuje například komponent vakcino-. Takového vakcinofila (tedy člověka milujícího očkování) nemusíte dlouze přesvědčovat, že je vpravování ochranné látky do těla dobrý nápad. U vakcinoskeptika to budete mít asi složitější, protože o účinnosti očkování velmi pochybuje. Očkování můžete podstoupit u svého praktického lékaře, nebo v jednom z očkovacích center, kterým se nově říká vakcinodromy. Možná budou v budoucnu zavedeny také vakcinomobily, tedy auta s vakcinačními týmy, které přijedou s vakcínou až k vám. A o politikovi, který si staví kampaň na tom, že pro občany zajistil dostatek očkovacích dávek, můžeme s nadsázkou říct, že si hraje na nepřemožitelného vakcinátora.

Pokud jste již dostali první dávku z dvoudávkové vakcíny, stal z vás prvoočkovanec. Nová slova spojená s očkováním vznikají nejen skládáním jako ve výše zmíněném případě, ale také odvozováním pomocí předpon a přípon: rozočkovaným pacientem se stáváte v mezičase, kdy čekáte na další očkovací dávku. Zbývá vám jen doufat, že vše půjde hladce a po několika týdnech vás doočkují. Pokud se vakcinaci vyhýbáte jako čert kříži (například proto, že se obáváte silné poočkovací reakce), můžete si říkat neočkovač či antiočkovač. K oběma slovům vznikla i přechýlená varianta – neočkovačka a antiočkovačka.

A kolem očkování vznikají i nová slovní spojení. Vakcinačním nacionalismem nebo také očkovacím nacionalismem můžeme nazvat stav, kdy spolu evropské státy příliš nespolupracují, protože se každý snaží získat dostatek očkovací látky především pro své obyvatele.

Snad už se blíží doba, kdy bude dostatek vakcín pro většinu zájemců o očkování, a díky tomu se z pandemie vyočkujeme.