Poster čili vývěska aneb O lexikálních pomníčcích

Bez textu se žádný poster neobejde, na druhou stranu to s textem nepřehánějte. Tak zní jedno z mnoha doporučení pro přípravu slušného posteru. V současném akademickém prostředí jsou postery neboli plakátová prezentace vědeckých výsledků zcela běžné. 

V časopise Naše řeč popisuje Marie Ludvíková, jak postery vypadaly v sedmdesátých letech 20. století – a jak se jim tehdy říkalo. Dřívější postery se vyvěšovaly nebo vylepovaly na tabulích se stojany, měly podobu komentovaných přehledů, grafů, tabulek, schémat, fotografií, případně byl vystaven strojopis referátu. Samotný výraz poster [poustr] i odvozené přídavné jméno posterový byly hodnoceny jako slangismy, tudíž zákonitě vyvstala otázka, jaký zvolit spisovný ekvivalent. Uvažovalo se o výrazech vývěsní tabule nebo vývěska a odvozeném adjektivu vývěskový (dnes dopoledne má vývěskový výklad referent X).

S odstupem 45 let lze jednoznačně konstatovat, že se tento návrh neujal; dnešní referenti stále prezentují postery. Změnilo se ale vnímání stylové příznakovosti slova poster. Již není považováno za jednotku nespisovného jazyka, chápeme je jako spisovné slovo příznačné pro odbornou komunikační sféru. A stejně tak i odvozeniny posterový (posterová sekce) a posterově (posterově zpracovanou přednášku Vám zasílám mailem). Příležitostná zdrobnělina poustřík pak nese expresivní příznak (v závěru přikládá původní poustřík z konference).

Podobně se neujaly české ekvivalenty k anglickým výrazům software a hardware. Československá státní norma uváděla odpovídající termíny kultura počítače, funkční vybavení počítače a operační vybavení počítače pro software a technika počítače nebo technické vybavení počítače pro hardware (více zde). V 70. letech nebyla zářná budoucnost předpovídána ani nedoporučovanému anglicismu displej: „Užíváním přejatého slova display (nebo displej) se tedy vyjadřovací přesnosti příliš neprospěje (…), ale zato se tím porušuje systémovost a ustálenost odborného názvosloví“ (více zde). Český termín zobrazovací jednotka sice nebyl zcela opuštěn jako třeba výše zmíněná kultura počítače, ale je výrazně méně frekventovaný než výraz displej.

To však neznamená, že by české výrazy neměly oproti těm anglickým šanci. Vzpomeňme jen na anglický výraz at (sign), místo nějž se v češtině etabloval nápaditý zavináč.

Slay nákupy s dospívajícími dcerami

S příchodem zimního počasí mé dcery seznaly, že se do loňského teplého oblečení už nevejdou, že tedy budou nuceny opustit hájemství svých pokojíků a vydat se pořídit něco s dostatečně dlouhými rukávy a nohavicemi. Taková výprava nemusí být ztrátou času ani z lingvistického hlediska, ostatně posuďte sami.

Zaparkování do uzoučkého parkovacího místa v nákupním centru starší dcera uznale ocenila slůvkem slay; tento anglicismus se v mluvě mládeže uplatňuje jako univerzální pochvala něčeho nebo někoho (více zde). Potěšilo mě to tím spíš, že jakékoli parkování nepatří mezi mé královské disciplíny.

Následoval výběr kalhot. Mladší dcera si nepotrpí na formální kalhoty, ale kousek, který jsem jí nabízela, už zas byl prý uvolněný až moc. Argumentovala jsem tím, že teď se taková ležérní móda nosí do školy i do práce, leč dcerka daný model zavrhla s tím, že tohle jsou tepláky tepláky. Rozuměj typické tepláky, s vrchovatou měrou vlastností charakteristických pro kalhoty tradičně určené na sport či úklid. Takové zdvojování slov nevyužila poprvé, jindy zase u oběda konstatovala, že jídlo je sice dobré, ale ona už je plná plná. Tedy úplně, naprosto, absolutně plná. Ve dvojici takto se opakujících slov nejsou obě vyslovována stejně, na druhé se klade zvláštní důraz.

Ale pojďme už do kabinky. Jedné z dcer neseděla velikost zkoušeného svetru. Na dotaz, jakou velikost by potřebovala, odvětila, že už jí to nese ta chábryně. Myšlena paní prodavačka. Jindy nazvaná pro změnu cápkou. Slova chábryněcápka se ve vyjadřování mladých užívají pro ženu obecně, a to neutrálně nebo s pozitivním hodnocením. Pro mluvčí z řad omladiny tedy nenesou příznak hanlivosti, jak by možná někoho napadlo podle základního významu slova cápek ,nezkušený nebo nevychovaný mladý člověk‘, užívaného i jako nadávka.

Tričko v sytém odstínu zelené, které jsem si zkoušela já, dcery doporučily ke koupi slovy: To je tvoje signature barva. Tedy barva, kterou nosím ráda a díky které mě poznají v davu jiných matek.

Krátce jsme nahlédly do obchodu, který jsme předtím nikdy nenavštívily. Ale příliš jsme se v něm nezdržely, protože neměl dobrý vajbs (z angl. good vibes), atmosféra tam nebyla příjemná, panoval tam jakýsi zmatek a hudba hrála příliš nahlas.

A to nejzajímavější pro mě přišlo na závěr. Dceři pochválil její neobvyklý účes náhodný kolemjdoucí, sám nositel odvážného sestřihu. Ptala jsem se, jestli to je nějaký známý, nebo možná známá? Podle účesu, oblečení ani dalších znaků totiž nebylo zřejmé, jestli jde o muže, či o ženu. Dcera odpověděla, že je nezná. Během krátké konverzace si ujasnili, že její komunikační partner preferuje pro označování vlastní osoby zájmeno oni, a dceři nedělalo obtíže o nich v množném čísle mluvit. (K trendu referovat o nebinárních jedincích v množném čísle se pomalu přidávají i některá média, jako je server Aktuálně.cz nebo Český rozhlas.)

Jsem zvědavá, co nového se dozvím, až se s dcerami vydáme pro jarní oblečení.

Zatemňovač plynových lamp, nebo prozatím obyčejný gaslighter

Přejímky z angličtiny (ostatně nejen z ní) obvykle spojujeme s novými vynálezy, trendy či technologiemi, se kterými dosud nemáme v našem prostředí zkušenost, a proto ani zatím české pojmenování. Nový výdobytek postupně integrujeme do svých životů a s ním i brousíme jeho pojmenování: adaptujeme ho do jazykového systému češtiny, ustaluje se jeho výslovnost, pravopis, ohýbání i třeba stylistické zařazení.  

Z ciziny však můžeme přejmout i slova pojmenovávající společenský jev, který sice známe, ale zatím jsme mu nevěnovali dost velkou pozornost na to, abychom ho přesně vymezili. Vezměme si například takový body shaming neboli zesměšňování, psychické zraňování lidí na základě vzhledu. Posměch za nadbytečná kila nebo jiný zdravotní problém není žádná novinka, kterou bychom u nás neznali, co nám ale chybělo, bylo pojmenování tohoto nešvaru – a se zavedeným názvem i větší citlivost k jeho přítomnosti. 

Podobně se s přejetím výrazů z angličtiny zvyšuje vnímavost k nešvarům v mezilidských, zejména partnerských vztazích. Například benching (situace, kdy si jeden z partnerů nechává v počátcích vztahu toho druhého v záloze „na lavičce“ pro případ, že nenajde nějakého lepšího), breadcrumbing (v tom případě partner dává druhému jen „drobečky“ své pozornosti) či cushioning (kdy si jeden z partnerů nechává záchranný „polštář“ v podobě stále aktivních účtů na seznamkách). Nebo ghosting, kdy se člověk ze vztahu vypaří jako „duch“, přestane brát telefony a jakkoli reagovat. Vyjmenované výrazy představují jen vzorek jevů, o kterém se hovoří především s rozšířením sociálních sítí a virtuální komunikace. Vyghostovat jsme ale přitom mohli třeba i souseda přímo ve fyzické realitě, sociální sítě však na zmíněné praktiky vrhají více světla a je možné je podchytit a archivovat třeba screenshotem rozhovoru v chatu.

Vrcholnou disciplínu představuje gaslighting, forma psychické manipulace spočívající v podrývání zdravého rozumu nicnetušící oběti. Tento pojem pochází z názvu divadelní hry Patricka Hamiltona Plynové lampy (Gaslights), ve které se muž snaží přesvědčit svoji manželku o její nepříčetnosti mimo jiné tím, že cíleně tlumí svit lamp v domě a ženě tvrdí, že se jí to jen zdá. Takovému manipulátorovi se pak říká gaslighter. Dramatická předloha Plynové lampy byla zfilmovaná už v roce 1944 a podobnou manipulaci provádí třeba Závist v české pohádce Nesmrtelná teta z roku 1993. Jen nám pro toto chování chybí české pojmenování, anglické je v databázi Neomat doloženo až od roku 2021.

Anebo z veselejšího soudku: radost z drobných smyslových požitků jsme si byli schopní užít i před nástupem tohoto dánského trendu, teprve přejímka hygge nám však pomohla si to lépe uvědomit a ocenit.