Dědečkovat

Přiznám se k  jedné své, snad ne úplně zavrženíhodné, neřesti: příležitostně překládám lotyšskou beletrii. A nadevše mám rád překlady dětských knížek. Překládání dětské literatury je totiž, ve srovnání se sáhodlouhými romány, rozkošnou kratochvílí. Tuhle jsem překládal v hospodě během čekání na kamaráda útlou dětskou knížku O Kátě, která chtěla být dědečkem; nestačil jsem dopít ani druhé pivo – a překlad byl, alespoň nahrubo, hotov. Neznamená to ale, že by dětská literatura byla pro překladatele jednoduchá, triviální, že by nepředstavovala žádnou výzvu, neskýtala žádné úskalí. Tak třeba sousloví darīt vectēvu lietas jsem nejprve přeložil doslova: dělat dědečkovské věci, ale nebylo to ono. Ani s dělat věci po dědečkovsku jsem nebyl spokojený, a tak jsem se rozhodl pro odvázanější řešení: přeložit sousloví jedním slovem, navíc neologismem (?) dědečkovat; myslím, že mě to napadlo už v oné hospodě – a zajisté k tomu přispělo pivo, mok to přeinspirativní. A nejspíš to líbnutí opivnělé múzy bylo šťastné, soudě alespoň podle reakcí čtenářů, které tento novotvar zjevně zaujal. To slovo je rodilému mluvčímu dokonale průhledné (v daném kontextu dozajista), a přesto nabízí široké pole pro interpretaci: dědečkové se zaobírají rozličnými věcmi a činnostmi a každému čtenáři nejspíš podvědomě naskočí jeho vlastní prarodič.

Užuž bych se chtěl zadmout pýchou, že jsem obohatil mateřštinu novým slůvkem, jenže pak stačí pohled do korpusu SYN v9, kde se Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol, už v r. 2015 rozplývá: „Letošní léto muselo každému splnit ta nejtoužebnější přání, bylo skvělé! Pro mne osobně bylo naplněno činností, užil jsem si! Od sportování přes týden na vodě a na kolech, dost jsem ‚dědečkoval, prostě báječné.“ K tomu přihoďme 12 výskytů substantiva dědečkování (např. „Naši mají nevýhodu v tom, že ještě pracují, máma píše texty a táta skládá písničky. Ale babičkování a dědečkování zvládají taky skvěle!“; případně v Neomatu doložené: „To dědečkování je ideální, vnouče si půjčíte a pak ho zase odevzdáte,“ – a hned vám ulítnou včely…

Michal Škrabal

I neologismy mají svůj den

Na půdě Katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity proběhlo v druhém zářijovém týdnu již druhé setkání, kde mezi sebou akademici, studenti a zástupci laické veřejnosti sdíleli své poznatky o nových a slangových slovech, tentokrát mělo název „Aktuální trendy v současné české a francouzské neologii a sociolektologii“. Zářijový termín nebyl náhodný – datum 9. 9. bylo totiž Martinem Kavkou vyhlášeno Dnem neologismů. Letos se v Ostravě toto neologické výročí spojilo i se Dnem slangismů, který měl původně proběhnout 3. března, ale kvůli pandemické situaci byl odložen.

Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk českých Akademie věd ČR se ve svém příspěvku věnovala víceslovným lexikálním jednotkám a novým možnostem jejich vyhledávání v databázi Neomat. Nově je v databázi usnadněno hledávání celých slovních spojení (jako například „dortové lízátko“). Klára Trsková promluvila o nových slovech v češtině, která pocházejí z portugalštiny. 

Organizátorka setkání Lucie Radková z Ostravské univerzity seznámila přítomné s aktuálními trendy v ostravské sociolektologii. Zkoumáním neoficiální či polooficiální mluvy různých skupin obyvatelstva má v Ostravě dlouhou tradici – s výzkumem tzv. sociolektů zde začal již významný bohemista prof. Jaroslav Hubáček. Další z přednášejících Jarmila Mádrová se věnovala mluvě v armádním prostředí a prováděla výzkum ve vojenském újezdu Libavá. Zajímalo ji například to, jaká geografická vlastní jména používají vojáci pro rychlé a srozumitelné označení různých míst a jak si tato pojmenování mezi sebou často se obměňující generace vojáků předávají.

Během setkání promluvil také zakladatel webu Čeština 2.0 Martin Kavka například o rekordním nárůstu nových slov, která uživatelé připojovali do online databáze díky potřebě pojmenovat dosud neznámé jevy v průběhu pandemie či o nejoblíbenějších slovech v žebříčcích uživatelských hodnocení. 

Alena Polická z Masarykovy univerzity mimo jiné zkoumá to, jak jazyk z periferie francouzských měst proniká do slovníku mluvčích francouzštiny z vyšších společenských tříd. V Ostravě přednesla příspěvek o jazykové gentrifikaci – ta totiž nemusí postihovat jen městské čtvrtě, ale také jazyk lidí žijících na společenském okraji.

Další setkání příznivců nových slov se uskuteční v roce 2022, kdy jindy než 9. září, na Den neologismů!