anglicismus – Neologický blog

Jsme, tedy jíme (jinak) aneb Současné alternativní trendy ve stravování

Česká kuchyně se za poslední téměř čtyři desetiletí proměnila asi víc, než bychom čekali. Od těžkých jídel a nedostatku exotických surovin přes první „zdravé“ experimenty až po dnešní rostlinné alternativy a udržitelné stravování.

Laktovegetarián, flexitarián, rawista nebo vegan? Že v tom máte guláš? Nevadí. Na následujících řádcích se pokusíme společně nahlédnout pod pokličku různých stravovacích směrů a těchto s nimi souvisejících pojmů a odhalit, v čem se liší.

V současnosti totiž existuje celá řada výživových stylů majících své přesvědčené vyznavače, kteří se jimi dobrovolně a často velmi důsledně řídí. Kromě čistokrevného vegetariánství nebo veganství si strávníci, dietáři, prostí nadšenci do alternativních způsobů stravování i zarputilí propagátoři reformních výživových systémů nebo jedlíci zdravé stravy mohou vybrat z rozmanitých variací těchto trendů, které často reflektují zdravotní, etické, ekologické, osobní aj. preference. Vegetariánství i veganství jsou u nás snad nejrozšířenějšími alternativními stravovacími směry. Slovo vegetariánství patrně vzniklo z anglického vegetarian, používaného podle slovníku Merriam-Webster již od roku 1839 a utvořeného ze spojení vegetable ‚rostlinný‘ a přípony -arian označující osobu, která se drží určitého přesvědčení, je vyznavačem nějakého životního stylu. Myšlenky vegetariánství se do českých zemí dostávají mj. právě z Anglie, kde vzniká roku 1847 první vegetariánská společnost. Jeho propagaci se už od 60. let 19. století věnoval pražský šlechtic a zastánce zdravého životního stylu Emanuel Mírohorský; v roce 1884 také napsal knihu s názvem O vegetarismu. O něco později v roce 1898 se v Praze na Starém Městě v Konviktské ulici otevřela první čistě vegetariánská jídelna. 1909 pak Ludmila Barthová sepsala na četné žádosti čtenářů listu Nová kultura první českou vegetariánskou kuchařku se sáhodlouhým titulem První česká vegetářská kuchařka: sbírka vyzkoušených předpisů k přípravě chutných a zdravých pokrmů bez masa. Tehdejší vegetariáni nebyli jen „jinak se stravující“ lidé – šlo o celé hnutí, které spojovalo zájem o zdraví, přírodu, abstinenci a etické ideály. Vůbec nejstarší doložené výskyty slov vegetariánství a vegetarián v češtině pocházejí z Novočeského lexikálního archivu Ústavu pro jazyk český (1873, příspěvky kritika F. Zákrejse v Osvětě a básníka J. V. Sládka v časopise Lumír). V období první republiky se vegetariánství stává symbolem moderního životního stylu a rozšiřuje se mezi vzdělanější vrstvy a městské intelektuály. Oba pojmy zmiňuje kupříkladu Karel Čapek v Anglických listech (1924), a to mj. v souvislosti s G. B. Shawem: Je vegetariánem, nevím, zda ze zásady nebo z gourmandství; člověk nikdy neví, mají-li lidé zásady ze zásady nebo pro osobní potěšení. Mimochodem věděli jste, že vegetariánem byl i třeba Franz Kafka?

Zatímco vegetariánství (též vegetarianismus/vegetarianizmus, příp. vegetarismus, zastarale vegetářství) vylučuje ve stravě maso včetně ryb, ale často do ní zahrnuje mléčné výrobky a vejce, veganství (veganismus/veganizmus) z jídelníčku vyřazuje veškeré živočišné produkty, tedy i mléko, vejce, med. Pojmenování pro konzumenta veganské stravy – vegan –se v angličtině začalo používat v roce 1944 (srov. Merriam-Webster).

Samotné vegetariánství se dále rozděluje do několika odnoží: ovovegetariánství,psáno též ovo vegetariánství/ovo-vegetariánství (první část z lat. ovum ‚vejce‘), je strava zaměřená na konzumaci vajec, nikoli však mléka a výrobků z něj; laktovegetariánství (někdy lakto vegetariánství; slovotvorný prvek lakto-, používaný jako první část přejatých složenin, pochází z lat. lāc (2. pád lactis) ‚mléko‘) naopak zahrnuje mléčné výrobky, ale ne vejce; spojení obou pak představuje laktoovovegetariánství (příležitostně psáno lakto-ovo-vegetariánství, lakto-ovo vegetariánství, laktoovo-vegetariánství čidokonce ovo-lakto-vegetariánství, ovo-lakto vegetariánství, ovo lakto vegetariánství). Pescovegetariánství (řidčeji pesco-vegetariánství, pesco vegetariánství) neboli pescetariánství (první část slova z ital. pesce ‚ryba‘; americký slovník Merriam-Webster udává, že první známé užití anglického označení osoby stravující se podle zásad pescetariánství – pescatarian – pochází z roku 1993; jeden z prvních výskytů slova pescovegetariánství v češtině zaznamenává neologická databáze Neomat v roce 2005, podoba pescetariánství je tam evidovánaaž o patnáct let později) je formou neúplného vegetariánství, jeho přívrženci v jídelníčku využívají ryby a mořské plody, ale opomíjejí červené maso a drůbež. Jsou mezi námi i zastánci méně striktního vegetariánství, tzv. semivegetariánství (polovegetariánství), kteří si občas maso dopřejí, obvykle v malém množství nebo jen určité druhy (zejména drůbeží a ryby, červené maso jen zcela výjimečně). Někdy se semivegetariánství překrývá s flexitariánstvím (ze spojení částí slov flexibilní a vegetariánství;v angličtině je poprvé použito výrazu flexitarian pro osobu vyznávající flexitariánství v roce 1998, v SYN v13 je registrován první doklad na flexitariánství z roku 2014) – částečným vegetariánstvím – stylem ve výživě založeným na převážně vegetariánské stravě, avšak příležitostně doplněné masem v bio kvalitě pocházejícím z lokálních farem. Na rozdíl od plného vegetariánství nebo veganství je tento styl méně „extrémní“ a snadněji udržitelný v běžném životě, nemá pevně daná pravidla, jde spíš o nastavení „více rostlinné stravy, méně masa“. Frutariánství (fruktariánství/fruitariánství), jeden z nejpřísnějších rostlinných stravovacích přístupů, je specifický druh veganské stravy, který se zaměřuje téměř výhradně na konzumaci syrového ovoce, ořechů a semen, na rozdíl od klasického veganství nepovoluje žádné obiloviny, luštěniny ani kořenovou zeleninu (např. brambory, mrkev). První užití pojmenování pro zastánce tohoto výživového stylu – fruitarian – se v angličtině datuje již do roku 1893. U nás pocházejí nejstarší záznamy vztahující se k označení tohoto směru v neologické databázi Neomat až z let 1995 (podoba fruitariánství) a 1998 (fruktariánství); obě varianty následně registruje i slovník Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (2004), zahrnující novou slovní zásobu z let 1996–2002. Tento časový posun lze odůvodnit faktem, že samotné fruktariánství jakožto okrajový výživový směr v rámci veganství u nás nemá historickou tradici. Už od 19. století sice v Čechách existovali propagátoři přírodní syrové stravy nebo ovocných diet, ale skutečný počátek tohoto trendu lze zaznamenat až po roce 1990, kdy vzniká prostor pro import alternativních dietních knih ze Západu, šíření makrobiotiky a vegetariánství apod. V té době se objevují první jednotlivci, kteří se označují za fruktariány, typicky v rámci ekologických a esoterických komunit. Teprve v první dekádě nového milénia spolu s érou internetu a se vznikem diskusních fór o veganství a raw food přicházejí i první blogeři, kteří praktikují ovocnou stravu.

Od výživových směrů založených téměř výhradně na rostlinné stravě se dostáváme ke stylům, které zařazení masa do jídelníčku v různé míře připouštějí. Jedním z nich je právě styl raw food (méně často psáno dohromady rawfood) či raw strava, zkráceně jen raw (z angl. raw [roː] znamená ‚syrový, nevařený, bez tepelného zpracování‘ a food [fuːt] ‚jídlo‘), což je extrémní forma veganství založená na výhradní konzumaci tepelně neupravených potravin z důvodu zachování jejich přirozených živin a enzymů; příznivci raw stravy jedí jen syrové ovoce, zeleninu, ořechy, semena, luštěniny, naklíčené obilí, občas mohou zařadit syrové nebo sušené maso.

Principy veganství a raw stravy, tj. konzumace pouze syrových potravin rostlinného původu bez tepelné úpravy (syrového ovoce a zeleniny, ořechů, semen, klíčků, sušených plodů a fermentovaných potravin, případně syrového masa nebo syrových vajec a nezpracovaných mléčných výrobků), kombinuje vitariánství (vitarianismus/vitarianizmus), někdy označované jako raw veganství / raw veganismus. Tento stravovací styl má překvapivě dlouhou historii. Nejedná se vůbec o módní výstřelek moderní doby, ale o směr, který vznikl už v 19. století. A jeho kořeny sahají ještě dál – syrovou rostlinnou stravu jako cestu k čistotě těla a mysli totiž doporučovaly již některé starověké civilizace. Díky internetu a různým blogům o výživě zažívalo vitariánství na počátku nového milénia svou renesanci. Korpus SYN v13 eviduje v češtině první doklad slova vitariánství v roce 2001, vitarián je zaznamenán o dva roky dříve, roku 1999, ze stejného roku jsou také dva doklady vztahující se k podobě vitarianismus v Neomatu.

Přibližně kolem roku 2011 se začala v Česku objevovat paleo dieta (psáno i dohromady paleodieta), paleo strava / paleostrava či jinak též paleolitická / pravěká dieta. Korpus SYN v13 zaznamenává první doklad z české publicistiky v roce 2003. Tento styl výživy inspirovaný stravou pravěkých lidí – lovců a sběračů – popularizoval ale již v 70. letech 20. století americký gastroenterolog Walter L. Voegtlin. Na jídelníčku konzumentů paleo stravypřevažuje maso, zelenina, ovoce, ořechy, musí se však obejít bez obilovin, mléčných výrobků a průmyslově zpracovaných potravin.

Slovo paleo pochází z řeckého palaios ‚dávnověký, prastarý‘. Celé spojení je ale doslovně přeloženo z anglického paleolithic diet (v případě anglického diet jde o význam ‚stravování podle vymezených zásad‘, nikoli o české „omezování se“ v jídle).

V posledních zhruba deseti letech se do povědomí širší veřejnosti dostala také ketogenní neboli ketonová dieta či ketodieta (méně často psáno zvlášť keto dieta). Nejstarší záznam v korpusu SYN v13 pochází z roku 2013. Málokdo možná ví, že její počátky sahají již do 20. let minulého století, původně sloužila jako léčebná metoda pro děti s epilepsií, teprve postupně se z ní stala populární dieta pro hubnutí, tedy způsob stravování, který výrazně omezuje sacharidy a naopak zvyšuje příjem tuků, s mírným množstvím bílkovin. Cílem je dostat se do stavu odborně nazývaného ketóza, kdy tělo začne spalovat tuky jako hlavní zdroj energie. Při této dietě je povoleno konzumovat např. oleje, maso, vejce, zeleninu s nízkým obsahem sacharidů, mléčné výrobky bez cukru, ořechy, zapovězeny jsou naopak sladkosti, pečivo, těstoviny, brambory, sladké ovoce, slazené nápoje a polotovary.

Některé názvy stravovacích směrů si už své místo ve slovnících češtiny vybojovaly dříve (vegetariánství, veganství, laktovegetariánství, laktoovovegetariánství, vitariánství, fruktariánství), jiné tam pronikly teprve nedávno (flexitariánství) a další v nich nejspíš brzy zakotví (pescetariánství, raw food, ketodieta, paleodieta).

A jak se v češtině označují příznivcitěchto stravovacích režimů a životních stylů? Jejich mužská pojmenování se tvoří zpravidla pomocí přípony -án (vegetarián, vitarián, fruktarián, flexitarián atd.), ženská pak příponou -ánka (např. vegetariánka, vitariánka, fruktariánka, flexitariánka). Internetová jazyková příručka uvádí vedle běžného vegetarián i řidší, dnes již poněkud zastaralou podobu vegetář. O lidové tvořivosti svědčí následující pojmenování stoupenců různých dietních přístupů nesoucí expresivní příznak a zachycená na platformě neformální mateřštiny Čeština 2.0: vitoš ‚vitarián, tedy člověk, který konzumuje jen syrové, tepelně neupravované potraviny rostlinného původu‘; frutoš ‚frutarián (typ vegana, který má v jídelníčku jen ovoce, ořechy a semena)‘; ovožrout ‚ten, kdo jí hodně ovoce nebo je přímo frutarián‘; paleožrout ‚člověk, který se stravuje podobně jako v období paleolitu, kdy ještě neexistovalo zemědělství a lidé se živili lovem a sběrem (pokrmy bez obilí a mléčných výrobků) – jídelníček se skládá zejména z masa, ryb, zeleniny, ovoce, hub a vajec‘.

Tam, kde čeština doposud nemá zaužívaný jednoslovný výraz, mohou mluvčí použít opisného vyjádření (např. příznivec/stoupenec/zastánce paleo diety), příp. využít spojení nesklonného výrazu paleo v platnosti přídavného jména s příslušným podstatným jménem – paleo strávník, paleo nadšenec, paleo jedlík (z anglického spojení paleo eater)– nebo již citované expresivní spojení paleo žrout.

Komponent paleo může tedy kromě funkce adjektiva synonymního s výrazem paleolitický (paleo jídelníček; paleo müsli) ve větě plnit též roli nesklonného substantiva (s významem ‚paleo dieta/strava‘: Jím podle paleo. nebo s významem ‚člověk který takovou dietu drží‘: Je jedno, jestli jste paleo, vegani, raw, vegetariáni, bezlepkoví, histaminici nebo se snažíte jíst zdravě, vždy se snažte pro své tělo udělat maximum.).

Vyznavač raw stravy / raw food (lze i skloňovat: raw foodu) je rawfoodista [rófúdista]/ raw foodista, kratčeji rawista [róvista], příležitostně a žertovně se v úzu vyskytuje i složenina syrojedlík: Rawfoodisté si z jedlých řas vyrábějí raw špagety.; Raw foodisti si dost přesně hlídají, co a v jakém množství konzumují.; Frutariáni konzumují jen plody rostlin, rawisté pouze syrovou tepelně neupravenou stravu.; Přirozenost v kuchyni nemusí být nutně pro každého, syrojedlíci si ale stojí za tím, že raw za vyzkoušení rozhodně stojí.

Z angličtiny pocházející komponent raw [roː] lze v závislosti na kontextu považovat jak za nesklonné substantivum s významem ‚syrová, nevařená strava nebo dieta‘ (jíst raw; Raw vychází z myšlenky, že tepelně upravovaná strava ztrácí své výživové hodnoty.), tak za nesklonné adjektivum s významem ‚nevařený, syrový‘ (držet raw dietu; raw kuličky z naklíčených semínek; ořechy v raw kvalitě; Datlová pasta poslouží jako základ raw dezertů.). Bývá také synonymní se substantivem / nesklonným adjektivem raw food: Před 15 lety jsem objevila koncept rawfood.; Určité zastoupení rawfood v jídelníčku zvyšuje podíl zkonzumovaného čerstvého jídla.; Pro mnohé vyznavače raw foodu je jídlo jednou z mála věcí v životě, za kterou nelitují utratit velké peníze.; křupavá organická svačina v RAW food kvalitě; Raw food šéfkuchař potřebuje ke své práci především dvě pomůcky – mixér a sušičku.

K elementu raw svou pravopisnou modifikací odkazuje výraz potrawina (< potravina) zachycený na platformě Čeština 2.0 s výkladem: ‚raw potravina, tedy jídlo v co nejpůvodnější podobě‘. Myšleno tedy zřejmě v přirozeném stavu, nebo jen šetrně upravená (sušením, máčením, klíčením).

Propagátora ketogenní / ketonové / keto diety můžeme nazvat keto příznivcem, keto strávníkem, keto jedlíkem, ketodietářem (z anglického keto dieter), příležitostně ketoňákem nebo jednoduše keto; ustálené jednoslovné označení v češtině zatím neexistuje.

Tvar keto se dnes (stejně jako komponenty raw či paleo) v úzu používá v roli podstatného jména – označuje jednak samotnou ketodietu (První tři měsíce jsem keto dodržoval opravdu striktně.; Paprika a lilek jsou skvělé na keto.) a jednak člověka, který tuto dietu drží (Když jste keto, vaše játra soustředí veškerou svou pozornost na metabolizovaný alkohol místo na tuk.); dále pak funguje jako synonymní adjektivum k výrazům ketogenní nebo ketonový (Ketonové proužky jsou nezbytnou pomůckou pro každého, kdo začíná nebo pokračuje v ketogenní dietě.; Člověku, který dodržuje keto dietu, by se mohly hodit keto proužky pro změření, zda je v ketóze nebo ne.; Momentálně patří k největším hitům ketogenní strava s výrazně sníženým přísunem sacharidů a naopak navýšenými tuky.; Keto strava je ale pro většinu lidí silně limitující.).

Od pojmenování těchto směrů se zcela pravidelně utváří celá slovotvorná hnízda obsahující kromě podstatných jmen i adjektivum a někdy i sloveso, např. vegetariánství: vegetarián – vegetariánka – vegetariánský – vegetarizovat; vitariánství: vitarián – vitariánka – vitariánský. Ovšem mluvčí si jazyk rádi přizpůsobují k obrazu svému ve snaze rychleji a výstižněji se domluvit nebo zaujmout a odlišit se od ostatních. Jazykové inovátorství a kreativita někdy nezná hranic. Otevřený slovník na platformě Čeština 2.0 zaznamenává následující výrazy lexikálně spřízněné s vegetariánstvím a veganstvím (definice zařazených slov bývají často expresivní, nikoli neutrálně formulované, jak je zvykem ve všeobecných výkladových slovnících): vegančiči ‚vegetariánská varianta čevabčiči (válečky z mletých surovin rostlinného původu, např. luštěnin, spojené moukou nebo strouhankou)‘, listopad 2017; vegeřízek ‚řízek pro vegetariány (např. ze sóji, tofu, luštěnin apod.)‘, prosinec 2017; vegmelín ‚veganský rostlinný sýr hermelín‘, leden 2018; veganiny ‚výročí přechodu jednotlivce na veganský, příp. vegetariánský způsob života, zejm. na veganskou stravu‘, leden 2018; vegánek ‚vegan, který je veganem pouze kvůli tomu, že to je právě módní; nemluví o ničem jiném než o svém veganství a jeho sociální sítě jsou přehlcené jeho veganskými výtvory‘, leden 2020; vegeburger ‚burger bez masa pro vegetariány‘, červenec 2020; vegab ‚vegetariánský kebab‘, červenec 2020; vegetarizovat ‚nenásilně evangelizovat masožrouta k vegetariánství‘, září 2020 – slovo analogicky utvořené od podobných sloves cizího původu (bulvarizovat, inventarizovat aj.); vegina ‚veganka/vegetariánka, která nutí partnera k témuž‘, leden 2022; frazeologizované spojení domluva jak s veganem ‚debata, která nikam nevede‘, červenec 2022.

Publikace Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (2004) vůbec poprvé zachycuje výraz vegburger (‚bezmasý hamburger určený zejména pro vegetariány‘), utvořený podle částí slov vegetariánský a hamburger (srov. výše drobně pozměněnou formu vegeburger zachycenou v otevřeném slovníku Čeština 2.0 o šestnáct let později!), dále příležitostné pojmenování ženy vegetariánky – vegetka (vzniklé zkrácením slova vegetariánský a přidáním přípony -ka, homonymní s komerčním označením pro kořenicí směs) a muže vegetariána – expresivní vegoš.

Podobně Slovník neologismů vznikající při Akademickém slovníku současné češtiny pak nově registruje nesklonné adjektivum vege (ve významu ‚vegetariánský‘) a jeho zápornou podobu nevege, stejně tak adjektivum neveganský. Zaznamenává isubstantivum paleovegan (‚kdo kombinuje paleodietu a veganství‘) a jeho synonymum pegan, dále vegebistro (tzv. blend vzniklý spojením části slova vegetariánský a bistro) s významem ‚menší restaurace nebo bufet poskytující rychlé vegetariánské občerstvení‘i obouvidové sloveso veganizovat (a dokonavé sloveso zveganizovat) s dvěma významy: 1. přizpůsobovat, přizpůsobit pokrm nebo recept tak, aby byl vhodný pro vegany; 2. získávat, získat někoho pro veganskou stravu.

Co byste na závěr řekli tomu, kdybychom si připravili českou klasiku – svíčkovou omáčku – ovšem trochu v jiném hávu. Zkrátka tak, aby si v ní každý z „alternativních“ strávníků našel to své a měl přitom v žaludku jako v pokojíčku. Tenhle experiment bychom mohli nazvat svíčková stokrát jinak. Důležité bude zachovat charakter celého pokrmu – krémovou omáčku „svíčkové“ chuti. A také zvolit vhodnou náhražku masa a přílohu. Pro vegetariány omáčku zjemníme rostlinnou smetanou a místo masa zvolíme třeba pečený seitan či uzené tofu, přílohou může zůstat houskový knedlík; veganům do omáčky k zeleninovému základu přidáme rozmixované kešu ořechy a zahustíme ovesnou smetanou s bramborou, jako přílohu budeme podávat „veganské“ knedlíky bez vajec a mléka; pro pescovegetariány použijeme místo masa filé z tresky či mořského vlka, klasickou svíčkovou pak dochutíme citronem vytvářejícím s rybou krásnou harmonii chutí, jako přílohu naservírujeme pečené brambory; laktovegetariáni jistě ocení masovou náhražku v podobě smaženého sýra – třeba grilovaného halloumi; v raw verzi omáčky kořenovou zeleninu marinovanou v citronové šťávě a oleji rozmixujeme s kešu ořechy, datlemi a raw hořčicí, dáme si však pozor, abychom omáčku nezahřáli nad 42 °C, za maso použijeme raw ořechové karbanátky nebo fermentovanou ořechovou směs a jako přílohu zvolíme raw „knedlíčky“ ze semínek nebo cuketové plátky; vitariánům připravíme pokrm podobný raw, jen ještě o něco „živější“: omáčku řidší konzistence tvořenou mixem mrkve, datlí, ořechů, citronové šťávy a trochou jablečného octa, jako zdroj bílkovin fermentovaný kešu krém a přílohu budou zastupovat zeleninové „knedlíčky“ z plátků řepy a tuřínu. Flexitariánská svíčková bude lehčí variantou té klasické, jen s menším množstvím masa, odlehčenou omáčkou s větším podílem zeleniny, přílohou může být knedlík či brambory. Paleo svíčková bude také z klasické hovězí svíčkové, s omáčkou zhotovenou ze zeleninového základu a z vývaru z kostí, kterou zjemníme namísto mléka mandlovou smetanou, případně kokosovým mlékem, jako přílohu budeme podávat zeleninové „knedlíky“ z kořenové zeleniny a vajec nebo pečené batáty. U keto svíčkové si musíme pohlídat obsah cukrů a tuků. Použijeme hovězí maso, na omáčku klasický zeleninový základ, ale bez mouky, zahustíme ji redukcí a minimálně 30% smetanou, místo cukru přisladíme xylitolem. Přílohou může být keto knedlík z mandlové mouky, psyllia (vlákniny jitrocele indického) a vajec nebo dušená zelenina s máslem. Tak co vy na to? Splní tyhle variace vaše očekávání, nebo raději konstatujete, že originálu se nic nevyrovná?

Inu, naše stravovací návyky mohou hodně vypovídat o naší osobnosti, identitě i o životním stylu. Toho si byl již na počátku 19. století velmi dobře vědom francouzský právník a znalec gastronomie Anthelme Brillat-Savarin, známý svým výrokem: „Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi.“ A platí to i v moderní době, protože umění „vychutnat si život“ představuje vedle péče o psychické zdraví a zajištění dostatečného pohybu a spánku jednu z důležitých součástí zdravého životního stylu.

Z našeho povídání o alternativních trendech ve stravování je, myslím, dobře patrné, že čeština je neustále v pohybu a prokazuje mimořádnou schopnost pojmenovat tutéž skutečnost různými způsoby, přisvojovat si nová slova a umně je přizpůsobovat svému gramatickému a lexikálnímu systému. Podíl na tom samozřejmě mají její pravidelní uživatelé, kteří si s ní dokáží kreativně pohrávat a vytvářet ta nejroztodivnější slova a spojení, která v případě perspektivnosti dalšího užívání následně natrvalo zakotví v některém ze slovníků.

Pošli mi prosím haula a Udělej unboxing své objednávky aneb Nákupní inspirace na sociálních sítích

V současné češtině se to jen hemží slovy přejatými z angličtiny. Výjimkou není ani anglicismus haul [hól], který se sice již plně zabydlel na sociálních sítích i mezi českými uživateli, leč do našich výkladových slovníků zatím cestu teprve nesměle hledá. Prvních pět výskytů tohoto výrazu v českých kontextech pochází z let 2015–2016 a jsou registrovány v excerpční databázi Neomat Ústavu pro jazyk český AV ČR, o něco více (18 dokladů) jich prakticky až do současnosti zaznamenává korpus SYN v13 Ústavu Českého národního korpusu.

A co tohle slůvko vlastně znamená? Anglické substantivum haul má v závislosti na kontextu hned několik významů (‚tažení, vlečení, tah‘; ‚přepravní úsek, trasa‘ a ‚úlovek, kořist, lup‘, srov. Merriam-Webster). V prostředí sociálních sítí jím uživatelé označují ‚několikaminutový videopříspěvek, ve kterém jeho tvůrce ukazuje a hodnotí právě zakoupené zboží‘ (tedy takový „úlovek“ z nákupu), zkráceně ‚nákupní video (umístěné na některé sociální platformě)‘. Vznik tohoto fenoménu v internetové komunitě se datuje přibližně k roku 2008, jedno z nejranějších videí bylo nahráno v dubnu toho roku na YouTube jako videopříspěvek s nákupem kosmetiky.

Obsah takových příspěvků bývá doopravdy různorodý a v dnešním zrychleném světě tato krátká videa představují účinný způsob, jak někomu vcukuletu „vlézt do hlavy“. Nejrůznější influenceři a blogeři, youtuberky, instagramistky a tiktokerky se v nich chlubívají se svými „nákupními úlovky“, dělí se s odběrateli a sledujícími o vlastní zkušenosti, doporučují určité produkty, komentují způsob použití takové věci, její cenu nebo obchod, kde ji zakoupili. Jde o jakousi krátkou prezentaci prvních dojmů z pořízeného produktu. Nejčastěji se jedná o oblečení a oděvní doplňky, boty, šperky, kosmetiku, ale také bytové dekorace, hračky, sportovní potřeby a mnohé další. Celé hodnocení bývá samozřejmě vždy hodně subjektivní a reflektuje osobní preference a potřeby autora-zákazníka. Jedna maminka se kupříkladu svěřuje, jaké módní kousky pořídila malé dcerce do nového školního roku, druhá se pochlubí, jaké vybavení do domácnosti v obchodech „ulovila“, a to navíc za „super výhodnou, neporazitelnou cenu“, třetí zase předvádí outfity zakoupené na letní dovolenou k moři. Jejich autoři zároveň vždy neopomenou vyzvat diváky k odběru dalších videí na konkrétním streamovacím kanálu, nebo alespoň k udělení lajku právě jejich příspěvku podobně jako tomu bývá u jiných youtubových žánrů (hudebních videí, vlogů, tutoriálů, talk show aj.). Protagonisty haulů často jsou i mediálně známé osobnosti, které výrobky zrecenzují i třeba za firemní honorář, čímž se pro jejich konzumenty poněkud snižuje důvěryhodnost takových doporučení, protože je vnímají jako placenou reklamu.

Je vidět, že výraz haul ve významu ‚nákupní video‘ se opravdu čile integroval do české slovní zásoby, a tak můžete na platformě YouTube, na Instagramu, Facebooku nebo kdekoli jinde sledovat například velký rodinný haul, letní internetový haul, desetiminutový haul anebo nákupní haul (i když zde se jedná o pleonastické, nadbytečné spojení, doslova znamenající: ‚nákupní nákupní video‘), případně mrknout, jak se o super svěží a pěkně odlehčený haul postarala jedna kanadská youtuberka. Jiná blogerka píše: Vím, že máte rádi nákupy a hauly, a tak jsem si pro vás dnes jeden mega haul připravila. Další uživatelka se pak všem svěřuje: Nikdy jsem si nic osobně neobjednala, ale koukala jsem na pár haulů na YouTube.

Stejně jako jiné videopříspěvky na sítích i tato videa mohou mít často odlehčenou, zábavnou, hravou podobu – zhlédnout se dá dokonce zvířecí haul anebo psí haul, jehož autorka v komentáři upřesňuje: Herkules měl 2. 7. 2015 své jedenácté narozeniny. Oslavil to nákupy a natočil pro vás klasický „haul“, jak to znáte z YouTubu, ale po psím. Celému videu nechybí vtip a nadsázka – zkresleným hláskem se pejsek „chlubí“, jak byl s paničkou nakupovat a „předvádí“ nakoupené psí pamlsky a další psí nezbytnosti včetně granulek pro psí seniory, zubního gelu na zoubky našich milovaných chlupáčů nebo jantarového náhrdelníku proti klíšťatům. Roztomilé „videjko“ uzavře konstatováním: Tak to byl můj chlupatý haul.

Odběratelé následně zhlédnutá videa nezřídka komentují: Pořídila sis krásné kousky, parádní haul!; Nádhera, krásný haul!!!!!; Nejlepší haul co znám!; Kristy, máš mega dobrej content, jeeee, naprosto boží haul.

Ze svých „tažení za kořistí“ po kamenných obchodech i e-shopech můžete taky natočit nějaký ten haul, například shopping haul (‚video prezentující veškeré nakoupené zboží při jednom nákupu‘), nebo udělat haul konkrétněji zaměřený na určitý druh sortimentu: fashion haul / módní haul (‚video věnované pořízenému oblečení módních značek‘), beauty haul / kosmetický haul (‚video zaměřené na koupi kosmetických výrobků‘) či food haul / potravinový haul (‚video seznamující jeho sledující se zakoupenými potravinami a kuchyňskými doplňky ap.‘). Takové vlogy (rozuměj video blogy) mohou inspirovat druhé a pomoci jim zorientovat se v nepřeberné nabídce roztodivných, často i zbytečných a nepotřebných věcí a věciček na sebe, ale i třeba do domácnosti.

Kromě samotného videa se jako haul označuje ‚souhrn věcí, které si někdo pořídil během nákupu‘ čili takový „nákupní úlovek“: haul věcí do domu; haul dekorací do kuchyně; velký letní haul kosmetiky, oblečení a doplňků; haul do 1. třídy; haul školních pomůcek; spolu s influencerkou se můžete podívat na hauly od různých značek a s blogerkami objevit super jarní hauly. Tento význam eviduje také anglický výkladový slovník Cambridge Dictionary: ‚all the things someone buys on an occasion when they go shopping‘ (veškeré věci, které někdo koupí, když jde nakupovat).

Haul v češtině kromě podstatného jména registrujeme také jako nesklonné přídavné jméno – namátkou v dokladech: haul video, haul nákup nebo haul šaty z výprodeje; jeho synonymem pak bývá skloňované adjektivum haulový, najdeme ho třeba ve spojeních: haulové video (neboli haul), haulový nákup (‚nákup pořízený za účelem natočení haulu‘), haulový výlet z Prahy do Chodova (‚výlet uskutečněný do tamního obchodního centra za účelem nákupu a následného pořízení videa‘). U jednoho příspěvku na YouTube jedna z uživatelek otevřeně přiznává: Já nejsem HAULový typ, ale i tak vám předvedu své NEWS!

V úzu se vyskytují i další slova utvořená od tohoto výrazu, a sice zdrobněliny, které nesou expresivní příznak – haulík a příležitostně také haulíček: nákupní haulíček s překvapením; Konečně jsem měla čas vám natočit HAULík z mých posledních nákupů.; Ahojky, vítám vás u dnešního vlastně neplánovaného videjka, takže takový haulík s tím, co jsem přivezla z Itálie.; Dnešní video je takový menší haulík nebo ultimátní (rozuměj dokonalý) haulíček z Německa. Dále se objevuje sloveso haulovat (‚natáčet hauly‘) a v současné komunikaci jistě není vyloučena ani existence pojmenování osoby hauler – ‚ten, kdo hauly (chcete-li haul videa či haulová videa) pravidelně natáčí a umisťuje je na sociální sítě‘. V písemném materiálu se však zatím, zdá se, nenachází, nelze ale odmítnout jeho užití v neformální komunikaci a můžeme předpokládat, že pod vlivem angličtiny v češtině nejspíš rovněž zdomácní.

S fenoménem haulování (‚pořizování videí, v nichž se předvádějí nakoupené produkty‘) úzce souvisí i v poslední době stále populárnější unboxing [anboksɪŋk] – ‚rozbalování zakoupeného zboží, objednaného zpravidla na e-shopu‘, neformálně řečeno rozbalovačka, a potažmo též označení pro ‚video, v němž někdo rozbaluje darovaný či zakoupený výrobek‘ a sdílí jej na sociálních platformách typu YouTube, Instagram, TikTok aj. Radost z unboxingu před kamerou pro některé z nás dnes de facto nahradila většinu autentických nákupních zážitků. A i když trvá pár minut, má sílu vyvolat zvědavost a wow efekt, mluvíme o unboxing zážitku / unboxingovém zážitku – zážitku, který obdarovaný prožívá, když balíček převezme od přepravce, chystá se jej otevřít a následně rozbaluje.

Takové rozbalovací či vybalovací video neboli unboxing video se už dokonce stalo svébytným youtubovým žánrem. Nejstarší z nich prý pochází z roku 2006 a zaznamenává mladého muže rozbalujícího tehdy ještě tlačítkový mobilní telefon. V databázi Neomat je aktuálně zachyceno celkem pět výskytů samotného pojmu unboxing z let 2015–2018, dva doklady jsou na spojení unboxing video a jeden pak na unboxingové video. Téměř jistě bude časem zařazen i do Slovníku neologismů budovaného společně se vznikajícím Akademickým slovníkem současné češtiny na půdě Ústavu pro jazyk český AV ČR.

A co že se při haulovém unboxingu (‚rozbalování zakoupeného zboží spolu s pořízením videa‘) vybaluje? Všechno možné. To ostatně potvrzují následující doklady: unboxing očekávaného balíčku; unboxing dárečků; a konkrétněji: unboxing telefonu nebo unboxing krytů na telefon; unboxing mobilu, o kterém se nyní hodně mluví; unboxing nových grafických karet; unboxing nové deskovky nebo unboxing nové karetní hry; unboxing beauty věcí (rozuměj kosmetiky) nebo unboxing úžasné kosmetiky; unboxing nových psích produktů; Na zahradě prováděl unboxing sekačky.; Podívejte se na unboxing televize.; Pojďte se mnou na unboxing nové kamery!

Odběratelé těchto videí jsou na sociálních sítích pobízeni k větší sledovatelské aktivitě slovy: unboxing již teď na YouTube; Náš první unboxing!; Mrkni na náš unboxing!; Sleduj další unboxing!; Přátelé a kamarádi, máme tu další námi i vámi oblíbený unboxing.; Ahoj! Další malý hudební unboxing z naší dílny; Tak si kupte ojedinělý šperk a natočte unboxing, ráda se podívám.; Chystám další unboxing, vyjde o víkendu.

Formát unboxingu navíc začínají kromě youtuberů využívat e-shopy, ten pak plní svého druhu recenzi nově nabízených produktů. Jeden nejmenovaný obchod kupříkladu vybízí své potenciální zákazníky: Pojďte si s námi rozbalit svět elektroniky. V našich unboxing videích nahlédnete, co se skrývá v balení produktů a uvidíte první dojmy po otevření. Jindy pak: Udělej unboxing své objednávky nebo vyfoť své zboží.; Chtěli byste natočit vlastní unboxing video za pouhých 15 minut? Jdeme! Vše, co potřebujete, je váš smartphone a jste připraveni vyrazit!

Uvedené výrazy dobře ilustrují schopnost češtiny kreativně zacházet s přejímkami, naprosto přirozeně je začleňovat do svého gramatického a lexikálního systému, a posloužit tak komunikačním potřebám jejích jednotlivých uživatelů.

Tak co říkáte, podlehnete i vy takové výzvě? Zkuste se podělit s ostatními se svou nákupní kořistí a zkušenostmi. Ať už vyrazíte na mega nákup, nebo pouhý mini nákup, natočte pro své známé, kamarády a přátele pro začátek alespoň takový mini haulík, napříště už to může být přímo maxi haul. A kdoví, třeba se stane nejsledovanějším virálem (virálním videem) na sociálních platformách. Ostatně, sofistikovaných návodů, jak natočit působivé haul video, najdete bezpočet na sítích i jinde na různých webech. Ale všeho s mírou – abyste totiž v honbě za hauly nepropadli oniománii (nebo též shopaholismu) – chorobné závislosti na nakupování…

Au, lajkity lajk, zív a sestry jejich aneb Citoslovce stará i nová

Takže, pojďme si to říct hned a na rovinu. Citoslovce (též interjekce), tj. slova jako třeba au, fuj, brrr, kšá, mají jako slovní druh v souvislosti s neologismy výjimečné postavení. Proč? Protože na jedné straně mezi neologismy najdeme právě i citoslovce (hoďte očko či dvě na nadpis), na straně druhé je hodně pravděpodobné, že citoslovce byla v přirozených jazycích těmi úplně nejprvnějšími slovy.

Citoslovce patří mezi nesklonné slovní druhy. Mnohé z nich v sobě obsahují ve zhuštěné podobě vlastně celé výpovědi: Au vyjadřuje něco jako „bolí mě to“, brrr „je mi zima“ ap. S určitou nadsázkou se přitom dá říct, že citoslovce jsou v jazyce takoví zvláštní podivínci; jejich charakteristickou vlastností je totiž nějaká odchylka. Může jít o netypickou kombinaci hlásek (jbl – fuj tajbl), výskyt hlásek málo frekventovaných (ó – haló!), zdvojení nějakého elementu (chacha, chichi) aj. Nejčastěji se s nimi setkáváme v mluveném, neformálním jazyce; k některým textovým druhům mají výrazné antipatie, a tak na ně např. v odborném textu v podstatě nikdy nenarazíme. Citoslovce namnoze vyjadřují citové rozpoložení mluvčího (odtud také jejich označení, že? – au, ach); jiná jsou zvukomalebná, tj. imitují zvuky (bum, buuu, ťuk, žbluňk) nebo slouží navázání a udržení kontaktu (hej, hmm) či mají komunikačního partnera k něčemu přimět (pssst, hop). Některá citoslovce bývají v komunikaci doprovázena gestem, mimikou obličeje či pohybem části těla (ty ty ty, brrr, fuj).

Zcela nevyvratitelné důkazy o tom, jak vznikla lidská řeč, nemáme a asi ani nikdy mít nebudeme. Na to leží okamžik vzniku jazyka historicky příliš hluboko v minulosti a není možné tento okamžik podrobit empirickému zkoumání. Přesto nám paleolingvistika, neboli věda o původu jazyka, může nabídnout alespoň nějaké teorie, jak k této pro druh homo sapiens převratné události došlo. Některé z nich mají poněkud extravagantní názvy, posuďte sami: HAF HAF teorie vychází z toho, že první slova byla výsledkem lidské snahy napodobit zvířecí zvuky, popř. přírodní zvuky jiné. UF UF teorie spatřuje původ řeči ve spontánně vydávaných zvucích, jež vyjadřovaly nějaké silné vjemy a city, typicky např. bolest. Podle CINK CINK teorie byla první lidská slova hlasově realizovaným charakteristickým zvukem, který je esenciální vlastností každé přírodní látky.

Ať byly přesné okolnosti vzniku lidské řeči jakékoliv, z výše uvedeného vyplývá, že citoslovce při něm hrála první housle. A že velké množství z nich existuje v jednotlivých jazycích světa už hodně dlouhou dobu. Mezi starší česká citoslovce tak patří např. (doklady z webu https://vokabular.ujc.cas.cz/):

ach: ach, kda jest býti tomu, jakž bych já svój kóň okročil!

é (ve významu ó, ach): é, hospodine, neostávaj mne! (dnes již nepoužívané)

haha: ha ha, těžšie tu bude odsúzenie, než nynie bývá

haf, hav, haw: když brachne jednau haw!

oh: oh, biedná ústa nestydatá

piv, piw (ve významu pch): piw, to li jest král, ba by se on preč odsavad bral (dnes již nepoužívané)

O tom, že se čeština i dnes obohacuje o citoslovce nová, se přesvědčujeme mj. pohledem do již mnohokrát zmiňovaného Neomatu (https://neologismy.cz/). Najdeme zde kromě jiného:

boing-boing (ozvěnovitý zvuk např. při uvolnění stlačené pružiny, pera aj.): Někdy se dá použít původní zvukový doprovod (…), jindy kolegové v elektronické střižně dodají zvuky nové – ruchy, hudbu a takzvaný „mickey-mousing“, to jsou ty nejrůznější komické „boing-boing“, pípance a práskance…

čmrk (zvuk psací nebo kreslicí potřeby, která se energicky pohybuje po nějaké ploše, zprav. po papíře): Jak se u vás vlastně zrodí nápad? Musíte ho vysedět, nebo přijde jako momentální inspirace? – Jak rád bych vám řekl, že si sednu, načmárám něco na ubrousek a vyinkasuju milion! Čmrk, čmrk, podpis. To bohužel nejde.

duc (hlučný a jednotvárný zvuk specifického druhu hudby): dance music – taneční hudba, pro neználky vyjadřovaná citoslovci „duc, duc“, rozlišuje se do mnoha podskupin a směrů: techno, house, jungle, speed garage, trance, acid jazz apod.

jejky (skutečnost, že mluvčí bere na vědomí něco negativního, omyl, chybu aj., někdy jako součást omluvy): Jejky, k***a dostala štráfík, no, bude muset přidat na pohybu pánve, případně dělat více Honolulu…

jukííí (výrazná nevole, ostrá kritika, znechucení, patrně k angl. yuck v témže významu): Uííí. Jukííí. Fůůůůůj. iPhone 11 Pro. Bléééé. Tak tohle je ta trypofobie, fobie z malých dírek a hlavně jejich shluků. Nový telefon iPhone 11 Pro od Applu má – jak je známo – tři objektivy, takže vyfotí i to, co nechce.

lajkity lajk (skutečnost, že někdo dá, dává lajk na sociálních sítích): Ona je to taková terapie, a jak vidno, potřebuje ji dost lidí. Takže: kdo se nestydí, není Čech, hop hop hop, a jak se říká na Facebooku, lajkity lajk…

meh (negativní postoj, negativní hodnocení, kritika): Triky jsou super (jako vždy), vkusně pubertální humor OK (osvědčená klasika), příběh… meh. Celá zápletka kolem záporáka je bohužel intergalakticky imbecilní (…)

muck (zvuk polibku): Adéla: Nikoho nevyhodila, Anet… 🙂 Máš tři otázky, z nich si vybereš dvě… :)) A i když to nepřečteš, tak máš za 3. – Aneta: Ok, diky, Adel, za uklidnění…. 🙂 Muck…

oops (skutečnost, že mluvčí bere na vědomí něco negativního, omyl, chybu aj., někdy jako součást omluvy): Například si dovedu představit, že složitá arbitráž nebo komplexní transakce stojí hodně. Ale někdy vidím v novinách sumu a říkám si: „Oops!, tohle za právní služby asi není…“

plink (krátký, ostrý, kovový nebo zvonivý zvuk): Těm se to musí dodat v excelových tabulkách a ty ještě musí mít takové ty vyskakovací bubliny, co na ně kliknete, udělají takové to plink a vyskočí komentář…

tykráso (údiv, překvapení, obdiv ap.): Nechala jsem se potetovat, nebojím se přiznat, že chodím k psychologovi a svůj rozchod jsem sdílela na sociálních sítích. Tykráso. Já jsem normálně rebel roku 2020.

vruuum (zvuk spalovacího motoru automobilu, motocyklu aj.): Práce motoristického novináře občas nemá nouzi o veselé okamžiky. Jako tehdy, když nám hlavní produktový plánovač Infiniti Francois Bacon takřka filozoficky vysvětloval výhody nového konceptu: „Ticho, to je novodobé vruuuum.“ Asi bychom se zasmáli a pustili to z hlavy, kdyby (…)

wow (údiv, překvapení, obdiv ap.): „Twerk existuje dlouho, ale hodně se o tom začalo mluvit právě po vystoupení Miley Cyrusové. Wow, co to je? To je tanec? Aha? Jakže? Twerk?“ shrnuje reakce veřejnosti Antošová.

zív (skutečnost, že se někdo nudí, že je něco nezajímavé): Utahané drama bez dramatických okamžiků, retrosymfonie pro tři výstřihy a dvacet bizarních příčesků. Upozornění – největší emoce zažijete při čtení seznamu zúčastněných herců, od tohoto okamžiku už to bude jen horší a horší. Zív…

Citoslovce jsou velice originální, svérázný slovní druh. Jsou jako žralok šotek ve světě zvířat, jako Tatra 77 mezi československými automobily, jako zpěvačka Björk ve světě hudby… Nelze se tak než těšit na další přírůstky, kterými v budoucnu obohatí slovní zásobu naší mateřštiny.

Wearables, spoiler, toxický, glamorizovat aneb Opět ty anglicismy

Bez slov převzatých z angličtiny nebo podle angličtiny vytvořených si současnou češtinu snad ani nelze představit. Ne že by se to všem mluvčím zamlouvalo, někteří v této souvislosti používají expresivní spojení jako „prznění jazyka“ či „kažení češtiny“. Na druhou stranu u nás společenské klima nenahrává vzniku komitétů, které by seriózně vyhledávaly, příp. vytvářely domácí ekvivalenty k přejímkám z angličtiny, jak to dělá například galská Komise pro obohacování francouzského jazyka.

Anglicismy si cestu do naší mateřštiny stále nacházejí a nacházet budou, i když ne všechny v češtině přetrvají. Zda se pro označení nového jevu konkrétní pojmenování uchytí, lze prognózovat jen omezeně. Záleží mimo jiné na tom, zda se dá výraz neproblematicky vyslovit, resp. napsat, zda se používá dostatečně frekventovaně, a to různými mluvčími v rozmanitých situacích, zda se na jeho základě tvoří v češtině další slova, a v neposlední řadě na tom, zda přetrvá konkrétní věc nebo jev, které dané pojmenování označuje.

Podívejme se na několik typově různých anglicismů, které (zatím) české výkladové slovníky neobsahují. Přejímky z angličtiny, které vplují do češtiny přirozeně, snadno se začlení do systému skloňování a dobře se vyslovují, jako například slovo dron, české mluvčí zpravidla nijak nepopuzují. Pak jsou ale výrazy jako wearables. Čech často pociťuje nejistotu, jak toto slovo vyslovit. V angličtině se vyslovuje [ˈweərəb(ə)lz], v češtině lze slyšet [vérebls] nebo [verebls]. Našinec se musí zpravidla i dost soustředit, aby neudělal chybu při psaní slova. Konečně ani nesklonnost výrazu není úplně praktická. Je tedy třeba hledat vhodnou alternativu: wearables bývá překládáno souslovím nositelná elektronika. Nevýhodou je jeho dvojslovnost, ale snadno přímo z pojmenování odvodíme význam – jde o elektronická zařízení tvořící součást oblečení nebo doplňků. K nositelné elektronice patří dnes již relativně běžné chytré hodinky nebo sportovní náramky. Netřeba si představovat jen sportovní design, mezi wearables najdete i elegantní náhrdelník se zabudovaným krokoměrem nebo prsten upozorňující na příchozí e-mail. Brzy nás přestanou překvapovat kabelky, které nabíjí telefon, či trička, co měří tep. „Vereblům“ patří budoucnost!

Také slovo spoiler přišlo do češtiny z angličtiny. Známe je v motoristickém významu ,štít na karoseriích vozidel‘, někdo možná i v leteckém významu ,rušič vztlaku‘. Čtenáři popkulturních recenzí ale dobře znají ještě další, novější význam: ,popis důležité části filmu nebo knihy, který ochuzuje nové konzumenty o překvapení, a tím i o požitek z díla‘. Slušný recenzent či kamarád líčí zhlédnutý film nebo přečtenou knihu buď bez spoilerů, nebo před nimi předem varuje. Takoví však nejsou všichni. Když nám někdo, případně něco zápletku přece jen prozradí, jak potom pojmenujeme jeho činnost? V internetových dokladech nalézáme slovesa spoilerovat a spoilovat (podobně tvořená je dvojice sloves manažerovat – manažovat). Podívejme se na příklady užití: Proč má trailer skoro tři minuty a spoileruje tolik důležitých scén? – Nechci více spoilovat, byla by škoda někomu kazit překvapení. Slovesa jsou uvedena v pořadí podle četnosti – ve webovém korpusu Araneum Bohemicum Maximum je frekventovanější sloveso spoilerovat doloženo 241krát, zatímco řidší spoilovat 106krát. Dodejme, že ve spisovném projevu tyto výrazy doma nejsou.

Přídavné jméno toxický původně vzniklo z řeckého toxikón ,jed na šípy‘. Setkáváme se s ním ve spojení se slovy jako látka, zplodina, odpad nebo třeba sinice. V Příručním slovníku jazyka českého je výraz toxický vysvětlen pomocí synonym ,jedovatý, otravný‘ a jeho užití je ilustrováno příkladem: Toxické účinky alkoholu jsou mnohem mohutnější než jeho účinky blahodárné. V poslední době se však výraz vlivem angličtiny objevuje i v dříve nezvyklých kontextech, např. Jejich manželství se během let proměnilo v poněkud toxický vztah nebo Dovedu se efektivně zbavovat toxických lidí, oněch vysavačů energie. Tento novější, metaforický význam slova toxický můžeme vyložit pomocí synonym jako ,velmi nepříjemný, nesnesitelný, špatný, škodlivý‘. Slovní spojení toxická maskulinita a toxická femininita se vztahují k nevhodnému či nevýhodnému prototypickému chování mužů a žen. Společnost Oxford Dictionaries dokonce zvolila adjektivum toxic slovem roku 2018.

A závěrem se zmiňme o okazionálním slovesu glamorizovat. To se objevilo v článku – i v jeho titulku – na portálu iDnes v roce 2019. Bylo v něm reprodukováno vyjádření americké trenérky Jillian Michaelsové, podle níž by se tloušťka neměla glamorizovat. Čtenáři se v diskusi pod článkem podivovali, co že by se to s tloušťkou vlastně nemělo dělat, a komentovali, že glamorizovat je divné, příp. neexistující slovo. Anglické sloveso glamorize (psáno též glamourize, glamorise, glamourise) se totiž obvykle překládá jako ,přikrášlovat‘ nebo ,idealizovat‘. Sloveso glamorizovat bylo dále použito jen v hrstce dalších dokladů: zářnou budoucnost mu tak prorokovat nelze.

Poster čili vývěska aneb O lexikálních pomníčcích

Bez textu se žádný poster neobejde, na druhou stranu to s textem nepřehánějte. Tak zní jedno z mnoha doporučení pro přípravu slušného posteru. V současném akademickém prostředí jsou postery neboli plakátová prezentace vědeckých výsledků zcela běžné.

V časopise Naše řeč popisuje Marie Ludvíková, jak postery vypadaly v sedmdesátých letech 20. století – a jak se jim tehdy říkalo. Dřívější postery se vyvěšovaly nebo vylepovaly na tabulích se stojany, měly podobu komentovaných přehledů, grafů, tabulek, schémat, fotografií, případně byl vystaven strojopis referátu. Samotný výraz poster [poustr] i odvozené přídavné jméno posterový byly hodnoceny jako slangismy, tudíž zákonitě vyvstala otázka, jaký zvolit spisovný ekvivalent. Uvažovalo se o výrazech vývěsní tabule nebo vývěska a odvozeném adjektivu vývěskový (dnes dopoledne má vývěskový výklad referent X).

S odstupem 45 let lze jednoznačně konstatovat, že se tento návrh neujal; dnešní referenti stále prezentují postery. Změnilo se ale vnímání stylové příznakovosti slova poster. Již není považováno za jednotku nespisovného jazyka, chápeme je jako spisovné slovo příznačné pro odbornou komunikační sféru. A stejně tak i odvozeniny posterový (posterová sekce) a posterově (posterově zpracovanou přednášku Vám zasílám mailem). Příležitostná zdrobnělina poustřík pak nese expresivní příznak (v závěru přikládá původní poustřík z konference).

Podobně se neujaly české ekvivalenty k anglickým výrazům software a hardware. Československá státní norma uváděla odpovídající termíny kultura počítače, funkční vybavení počítače a operační vybavení počítače pro software a technika počítače nebo technické vybavení počítače pro hardware (více zde). V 70. letech nebyla zářná budoucnost předpovídána ani nedoporučovanému anglicismu displej: „Užíváním přejatého slova display (nebo displej) se tedy vyjadřovací přesnosti příliš neprospěje (…), ale zato se tím porušuje systémovost a ustálenost odborného názvosloví“ (více zde). Český termín zobrazovací jednotka sice nebyl zcela opuštěn jako třeba výše zmíněná kultura počítače, ale je výrazně méně frekventovaný než výraz displej.

To však neznamená, že by české výrazy neměly oproti těm anglickým šanci. Vzpomeňme jen na anglický výraz at (sign), místo nějž se v češtině etabloval nápaditý zavináč.

Slay nákupy s dospívajícími dcerami

S příchodem zimního počasí mé dcery seznaly, že se do loňského teplého oblečení už nevejdou, že tedy budou nuceny opustit hájemství svých pokojíků a vydat se pořídit něco s dostatečně dlouhými rukávy a nohavicemi. Taková výprava nemusí být ztrátou času ani z lingvistického hlediska, ostatně posuďte sami.

Zaparkování do uzoučkého parkovacího místa v nákupním centru starší dcera uznale ocenila slůvkem slay; tento anglicismus se v mluvě mládeže uplatňuje jako univerzální pochvala něčeho nebo někoho (více zde). Potěšilo mě to tím spíš, že jakékoli parkování nepatří mezi mé královské disciplíny.

Následoval výběr kalhot. Mladší dcera si nepotrpí na formální kalhoty, ale kousek, který jsem jí nabízela, už zas byl prý uvolněný až moc. Argumentovala jsem tím, že teď se taková ležérní móda nosí do školy i do práce, leč dcerka daný model zavrhla s tím, že tohle jsou tepláky tepláky. Rozuměj typické tepláky, s vrchovatou měrou vlastností charakteristických pro kalhoty tradičně určené na sport či úklid. Takové zdvojování slov nevyužila poprvé, jindy zase u oběda konstatovala, že jídlo je sice dobré, ale ona už je plná plná. Tedy úplně, naprosto, absolutně plná. Ve dvojici takto se opakujících slov nejsou obě vyslovována stejně, na jedno z nich se klade zvláštní důraz.

Ale pojďme už do kabinky. Jedné z dcer neseděla velikost zkoušeného svetru. Na dotaz, jakou velikost by potřebovala, odvětila, že už jí to nese ta chábryně. Myšlena paní prodavačka. Jindy nazvaná pro změnu cápkou. Slova chábryně i cápka se ve vyjadřování mladých užívají pro ženu obecně, a to neutrálně nebo s pozitivním hodnocením. Pro mluvčí z řad omladiny tedy nenesou příznak hanlivosti, jak by možná někoho napadlo podle základního významu slova cápek ,nezkušený nebo nevychovaný mladý člověk‘, užívaného i jako nadávka.

Tričko v sytém odstínu zelené, které jsem si zkoušela já, dcery doporučily ke koupi slovy: To je tvoje signature barva. Tedy barva, kterou nosím ráda a díky které mě poznají v davu jiných matek.

Krátce jsme nahlédly do obchodu, který jsme předtím nikdy nenavštívily. Ale příliš jsme se v něm nezdržely, protože neměl dobrý vajbs (z angl. good vibes), atmosféra tam nebyla příjemná, panoval tam jakýsi zmatek a hudba hrála příliš nahlas.

A to nejzajímavější pro mě přišlo na závěr. Dceři pochválil její neobvyklý účes náhodný kolemjdoucí, sám nositel odvážného sestřihu. Ptala jsem se, jestli to je nějaký známý, nebo možná známá? Podle účesu, oblečení ani dalších znaků totiž nebylo zřejmé, jestli jde o muže, či o ženu. Dcera odpověděla, že je nezná. Během krátké konverzace si ujasnili, že její komunikační partner preferuje pro označování vlastní osoby zájmeno oni, a dceři nedělalo obtíže o nich v množném čísle mluvit. (K trendu referovat o nebinárních jedincích v množném čísle se pomalu přidávají i některá média, jako je server Aktuálně.cz nebo Český rozhlas.)

Jsem zvědavá, co nového se dozvím, až se s dcerami vydáme pro jarní oblečení.

Digitální dezinfluencer šíří fejk ňjůs na dezinfowebu aneb Když (dez)informace hýbou světem

Informace bývá v žurnalistice synonymem pro stručnou zprávu přinášející základní fakta o určité události, skutečnosti, jevu apod. Očekává se od ní, že bude aktuální, společensky důležitá a také spolehlivá. V dnešním světě představují informace svého druhu svébytný fenomén.

Aktuální dění ve společnosti dává bohužel nezřídka i skvělou příležitost pro šíření dezinformací, tedy zpráv nepodložených, neověřených, nepravdivých. Pro lživou, zavádějící informaci se v češtině v posledních letech zabydlel výraz přejatý z angličtiny – fake news (česky doslovně ,falešná zprávaʻ). První výskyt tohoto spojení podle korpusového materiálu Ústavu Českého národního korpusu pochází z roku 2006. Od roku 2017 lze sledovat nárůst počtu dokladů s tímto výrazem (2017 – 388; 2018 – 874; 2019 – 647 záznamů v SYN v9), zatímco do té doby to byly jen jednotky dokladů. Vedle této přejaté podoby je možné sem tam zaregistrovat prozatím jen velice nesměle se prosazující počeštělé varianty: fejkňůz (jedenkrát doložena v excerpční databázi Neomat OSLL ÚJČ a dvakrát v korpusu SYN v9 ÚČNK), fejk ňjůs (jeden výskyt v Neomatu), anebo fejkňjús (jedinkrát v SYN v9). Teprve čas ukáže, nakolik se i ony stanou skutečně perspektivními lexikálními jednotkami jazyka.

Nicméně v češtině na základě slova fake vznikají další příbuzné výrazy: šiřitele lživé informace označíme za fejkaře, je-li to žena, pak za fejkařku; kromě toho tu máme slovesa – nedokonavé fejkovat (,lhát, podvádět, něco jen předstíratʻ) nebo dokonavé ofejkovat (,vytvořit plagiát něčeho, padělat, zfalšovat, udělat něco jen naokoʻ – mohli bychom říct také ,nafilmovat, nafingovatʻ). V úzu se objevuje i podstatné jméno fejkování (,padělání, falšování, předstírání něčehoʻ), a tak se vedle fejkování známých módních značek můžeme setkat třeba s fejkováním hodnot emisí v automobilech nebo s fejkováním pozitivních testů na covid-19. Pokud je něco fejknuté, znamená to, že je to ,zfalšované, podvržené, podvodně napodobené, neodpovídá to skutečnosti apod.ʻ: fejknutý podpis, fejknutá informace, fejknuté zboží.

O lidové tvořivosti svědčí i další příležitostná pojmenování osob související s šířením (dez)informací, která zatím nezachycuje žádný z výkladových slovníků; některá z nich dokládá databáze Neomat, jiná uvádí internetový slovník Čeština 2.0: dezinfluencer – ,influencer, který zahlcuje svou cílovou skupinu dezinformacemiʻ; infoaktivista – ,člověk bojující za publikování informací ve veřejném zájmuʻ; pravdoser – ,člověk hlásající zaručené pravdy a odlišné názory označující za dezinformaceʻ; rudebil – ,člověk, který šíří ruské dezinformaceʻ; kyberchondr – ,člověk nadměrně vyhledávající na internetu informace o zdraví, na jejichž podkladě si pak sám diagnostikuje různé nemociʻ. Existuje ještě i jiný výraz – opinion leader – označující ,vůdčí osobu schopnou shromáždit, utřídit a předat svému okolí informace, které by jej mohly zajímatʻ. První výskyt tohoto slova v databázi Neomat je z roku 1999 a poté ho registruje i speciální slovník Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (Academia 2004) s výkladem: ,osoba mající jako neformální, přirozená autorita schopnost (záměrně i nezáměrně) ovlivňovat postoje a chování ostatníchʻ.

Vraťme se ještě k samotnému slovu dezinfo, které v současné češtině jednak funguje jako podstatné jméno a označuje ,nepravdivou, zavádějící, záměrně zkreslenou informaciʻ neboli ,dezinformaci, jejímž cílem je ovlivnit určitou skupinu lidí nebo celou populaciʻ (Byl mluvčím prezidenta, teď šíří dezinfo.), jednak plní funkci nesklonného přídavného jména (je tak vlastně synonymem ke slovu dezinformační). Najdeme ho například ve spojeních dezinfo scéna, dezinfo web, dezinfo text aj. Čeština v takových případech připouští dvojí pravopis, tzn., že jednotlivá slova v uvedených souslovích se mohou psát zvlášť i dohromady, pak vzniká jedno složené slovo: dezinfoweb – dezinformační web apod.

Ve snaze udržet si dostatečnou sledovanost zařazují mnohdy i seriózní média zpravodajské relace, v nichž zajímavost, atraktivita pro publikum vytlačuje užitečnost prezentované informace. Mluvíme o tzv. infotainmentu, pojmu, který vznikl v USA v 70. letech 20. století, u nás se začal postupně prosazovat na počátku 90. let (svědčí o tom první doklady v korpusu SYNv9 z let 1992-1995). Slovo je do češtiny tedy přejato z angličtiny, kde bylo utvořeno z částí slov information (,informaceʻ) a entertainment (,zábavaʻ), zachycuje ho již zmíněný Slovník neologizmů 2 (ve významu ,spojení, propojení informací a zábavy; infozábavaʻ). V souvislosti s dezinformacemi se někdy používá jeho obměna – dezinfotainment (,zpravodajství, které volbu témat a formu jejich zpracování podřizuje snaze manipulovat s postoji veřejnosti, vyvolávat emoce a zároveň bavit a přitahovat pozornostʻ).

Snadno se může stát, že jsme přívalem informací, které k nám ve veřejném prostoru proudí ze všech stran, doslova přehlceni, obtížně se v nich orientujeme, není pro nás právě jednoduché vydýchat tento informační smog. Šíření nadměrného množství informací o určitém palčivém problému, jevu může vyústit do infodemie (složené slovo vzniklé kombinací částí slov ,informaceʻ a ,epidemieʻ) nebo, pokud v té záplavě informací přestaneme rozlišovat mezi informacemi pravdivými a falešnými, dokonce až do infokalypsy (složenina ze slov ,informaceʻ a ,apokalypsaʻ).

Některé odborné, úzce specializované informace se dají v dnešním globalizovaném světě docela dobře zpeněžit, ostatně jako všechno – pustíme-li se třeba do infopodnikání (,prodej informací z určitého oboruʻ), musíme si jen dát pozor, aby při jejich nákupu/prodeji nenastala informační asymetrie (,situace, kdy má jedna strana (kupující) mnohem méně informací než ta druhá (prodávající)ʻ).

Téma získávání a nakládání s informacemi je opravdu třaskavé, ve spojitosti s nimi často slýcháme o informační explozi (,rychlý nárůst publikovaných informací spojený s následným zahlcením těmito informacemi a nesnadností se v nich zorientovatʻ), o informačním zbrojení nebo informační válce (,snaha zničit, zneužít informace protivníka s využitím moderních technologických možnostíʻ), o informačním terorismu (,terorismus konaný prostřednictvím moderních informačních systémůʻ) či digitálním terorismu (,úmyslné šíření klamavých dokumentů a dezinformací vyvolávajících strach, nenávist, násilnosti jedinců ve společnosti apod. prostřednictvím digitálních technologiíʻ).

Zkrátka ať si to chceme přiznat, či nikoli, žijeme v postfaktické době (z anglického post-fact, resp. post-factual), v níž skutečná fakta pomalu, ale jistě přestávají hrát podstatnou roli, lidé raději přijmou argumenty založené spíš na emocích a pocitech než na logických zdůvodněních. Dostáváme se tak do stavu, kdy snahy nejrůznějších informačních kanálů působit na lidské emoce a nositele předsudků ovlivňují názory veřejnosti daleko výrazněji než objektivní, spolehlivá, podložená fakta ze seriózních zdrojů. Lidé pak i nevědomky akceptují často neověřené, lživé nebo protichůdné informace nejasného původu.

Zatemňovač plynových lamp, nebo prozatím obyčejný gaslighter

Přejímky z angličtiny (ostatně nejen z ní) obvykle spojujeme s novými vynálezy, trendy či technologiemi, se kterými dosud nemáme v našem prostředí zkušenost, a proto ani zatím české pojmenování. Nový výdobytek postupně integrujeme do svých životů a s ním i brousíme jeho pojmenování: adaptujeme ho do jazykového systému češtiny, ustaluje se jeho výslovnost, pravopis, ohýbání i třeba stylistické zařazení.

Z ciziny však můžeme přejmout i slova pojmenovávající společenský jev, který sice známe, ale zatím jsme mu nevěnovali dost velkou pozornost na to, abychom ho přesně vymezili. Vezměme si například takový body shaming neboli zesměšňování, psychické zraňování lidí na základě vzhledu. Posměch za nadbytečná kila nebo jiný zdravotní problém není žádná novinka, kterou bychom u nás neznali, co nám ale chybělo, bylo pojmenování tohoto nešvaru – a se zavedeným názvem i větší citlivost k jeho přítomnosti.

Podobně se s přejetím výrazů z angličtiny zvyšuje vnímavost k nešvarům v mezilidských, zejména partnerských vztazích. Například benching (situace, kdy si jeden z partnerů nechává v počátcích vztahu toho druhého v záloze „na lavičce“ pro případ, že nenajde nějakého lepšího), breadcrumbing (v tom případě partner dává druhému jen „drobečky“ své pozornosti) či cushioning (kdy si jeden z partnerů nechává záchranný „polštář“ v podobě stále aktivních účtů na seznamkách). Nebo ghosting, kdy se člověk ze vztahu vypaří jako „duch“, přestane brát telefony a jakkoli reagovat. Vyjmenované výrazy představují jen vzorek jevů, o kterém se hovoří především s rozšířením sociálních sítí a virtuální komunikace. Vyghostovat jsme ale přitom mohli třeba i souseda přímo ve fyzické realitě, sociální sítě však na zmíněné praktiky vrhají více světla a je možné je podchytit a archivovat třeba screenshotem rozhovoru v chatu.

Vrcholnou disciplínu představuje gaslighting, forma psychické manipulace spočívající v podrývání zdravého rozumu nicnetušící oběti. Tento pojem pochází z názvu divadelní hry Patricka Hamiltona Plynové lampy (Gaslights), ve které se muž snaží přesvědčit svoji manželku o její nepříčetnosti mimo jiné tím, že cíleně tlumí svit lamp v domě a ženě tvrdí, že se jí to jen zdá. Takovému manipulátorovi se pak říká gaslighter. Dramatická předloha Plynové lampy byla zfilmovaná už v roce 1944 a podobnou manipulaci provádí třeba Závist v české pohádce Nesmrtelná teta z roku 1993. Jen nám pro toto chování chybí české pojmenování, anglické je v databázi Neomat doloženo až od roku 2021.

Anebo z veselejšího soudku: radost z drobných smyslových požitků jsme si byli schopní užít i před nástupem tohoto dánského trendu, teprve přejímka hygge nám však pomohla si to lépe uvědomit a ocenit.

Stereotypy cizí, nebo naše vlastní?

Českou slovní zásobu přirozeně tvoří i slova pocházející z cizích jazyků, v posledních dekádách mezi nejvýraznější skupinu patří bezesporu přejímky z angličtiny. Anglicismy však nejsou jediné cizí prvky, které čeština integruje do svého jazykového systému. Nezapomínejme, že v naší řeči používáme i vlastní jména, často rovněž pocházející z jiných jazyků, která se také následně adaptují do složitého gramatického systému češtiny. Někdy dokonce s pomocí proprií vznikají nové frazémy. Importovaný výraz, ať už z oblasti jmen obecných nebo vlastních, však nemusí v češtině odpovídat podobě, jakou má v zemi původu.

Pojďme si to ukázat na zeměpisných názvech. Jak například vzpomínáte na první lockdown a plošný přechod na práci z domova – neboli home office? Někdo zapojil zlaté české ručičky, šil roušky nebo kutil. U někoho doma to zase možná byla úplná Itálie, někdo si naopak užil pořádnou Havaj. I kdyby jen v podobě pizzy s ananasem. Exotické sladké ovoce kontroverzně umístěné na italskou slanou placku strhává naši pozornost natolik, že už obvykle nepátráme, odkud tato společensky konfliktní receptura pochází – a že ji vytvořil Kanaďan s řeckými kořeny, inspirovaný čínskými recepty, které kombinují sladké a slané chutě.

Název pizza Havaj tedy neprozrazuje směr importu, ale rys, který s Havají spojuje někdo žijící mimo toto souostroví. Národnostní klišé totiž cizí realitu někdy skutečně odrážejí, mnohdy však spíše ukazují, jak ji interpretujeme my. Ostatně podobně je to právě i s cizími slovy v češtině, jak nám mohou ilustrovat přejímky z úvodu této ukázky. Zatímco lockdown se v angličtině skutečně používá, home office jen klame tělem a do angličtiny by potřeboval přeložit frází to work from home. První z anglicismů reflektuje, jak to v angličtině doopravdy je, druhý, jak my si myslíme, že by mohlo.

Jistě vás při vzpomínce na pandemickou uzavírku napadnou i další česká sousloví postavená na zeměpisných názvech. Třeba že někdo začal pít jako Dán (stereotyp podpořený prohnilou atmosférou království dánského zobrazenou v Hamletovi), někdo zase dřel jako Bulhar (odkaz na bulharské zelináře meziválečného Československa, kteří překračovali zákonem nařízenou pracovní dobu). Nebo že se z řady činností stala ruská ruleta (v ruštině skutečně russkaja ruletka), u někoho možná hrozil až stockholmský syndrom (podle skutečného příběhu rukojmích držených při bankovní loupeži ve Stockholmu). Na některé cizí výrazy se můžeme alespoň do určité míry spolehnout i v zahraničí, je však dobré mít na paměti, že mnohé z nich jsou platné jen u nás.

Dokubžunda

V českém jazyce přibývá nových slov s komponentem doku-, který zastupuje přídavné jméno dokumentární (pod vlivem angličtiny můžeme nalézt také slova s komponentem docu-, který pochází z anglického documentary). Tato nová slova se objevují nejčastěji ve spojení s produkty filmového a televizního průmyslu. V excerpční databázi Neomat nalezneme slova jako dokudrama (či docudrama, doku-drama, docu-drama) a od něj odvozené přídavné jméno dokudramatický. Dále jsou zde filmové žánry nově označené jako dokukomedie nebo dokukrimi a dokumentární dokushow (psáno také doku show). A pokud televizní stanice vysílá vícedílný dokumentární seriál, může ho divákům přiblížit novými podstatnými jmény dokuseriál (docuseriál) nebo dokusérie (z anglického výrazu docuseries).

Dokumentární mohou být ale také další umělecké výstupy jako například divadlo, které pak lze pojmenovat novým označením dokudivadlo (či docu-divadlo). Vznikají dokukomiksy, na poli literatury se publikují nejen dokuromány, ale dokonce i dokubásně.

Ze všech nových slov zachycených v databázi Neomat, jejichž první část tvoří komponenty doku- a docu-, ale možná nejvíce zaujme příležitostný výraz dokubžunda, který pro ozvláštnění svého textu použil jeden z novinářů Lidových novin.