Neologické aktuality – 5. stránka

Pandemická slovotvorba

Zdá se, že protipandemická opatření zabrala a koronapandemie (jinak také covidpandemie) pomalu spěje ke konci. V češtině po ní zbyde množství nových slov se slovotvorným základem –pandem–.

Pokud se nám opatření proti šíření viru nelíbila nebo jsme třeba chtěli pandemii trochu zlehčit, mohli jsme ji označit novým slovem s komponentem pseudo- jako pseudopandemii. Pro popsání klidného časového úseku mezi dvěma vlnami pandemie vzniklo nové přídavné jméno mezipandemický a pro období po konci pandemie zase například slovo postpandemie, resp. postpandemický.

Další nová slova se základem –pandem- vznikala odvozováním pomocí předpon a přípon. Nostalgicky si zavzpomínáme na předpandemický svět, na dobu pre-pandemickou (přídavné jméno je zde psané se spojovníkem pravděpodobně pod vlivem anglického slova pre-pandemic) či prepandemickou. V opačném významu můžeme použít například nové přídavné jméno popandemický.

„Pandemická“ nová slova vznikala také nápaditými kombinacemi již existujících slov. Z podstatných jmen „pandemie“ a „demagog“ vznikl pandemagog – politik zneužívající pandemie k dosažení svých populistických cílů. Slova „pandemie“ a „dement“ dala vzniknout zhrubělému výrazu pandement. A dosud nevídanou zkušenost s životem v demokratickém státě plném nových pandemických pravidel mohl někdo nesouhlasně nazývat pandemokracií.

Pandemii ale nemusí způsobit jen virové nákazy. Připojením komponentu ezo- získáme ezopandemii – rozšíření ezoterických nauk a pověr mezi lidmi. A když se hodně cestujících najednou rozhodne využívat k přepravě jízdní kolo, vypukne cyklopandemie.

Je vaše kokedama málo kawaii?

Pokud by se světové jazyky utkaly ve fiktivním zápase o to, z kterého z nich se dostane do češtiny nejvíce nových slov, pravděpodobně by vyhrála angličtina. Ale ani japonštinu by její jazykoví soupeři nepoložili hned tak na lopatky. Slovní zásoba související s japonskými bojovými sporty (například džudo nebo karate) u nás zdomácněla už dávno. V současnosti z asijské ostrovní monarchie přichází do češtiny nová slova mimo jiné z oblasti gastronomie a populární kultury.

I na českých menu dnes najdeme sushi (či suši), pravé kobe hovězí a čajové nápoje matcha (psáno také jako mačča nebo mača) nebo sencha (s jiným zápisem jako senča). Zkoušíte rádi nová jídla, ale nemáte mnoho času na vaření? Není nic snadnějšího než příprava polévky miso. Sojovou miso pastu stačí rozmíchat v horké vodě. Pokud chcete docílit toho, aby výsledný pokrm získal i netradiční pátou chuť umami, můžete zkusit přidat některé z mořských řas – je libo wakame nebo snad nori? Na pultech českých obchodů jsou již také k dostání různé původně japonské suroviny: například pohankové soba nudle či slané nakládané švestky umeboši, které najdete také pod názvy umeboshi, umebošky či umešvestky.

Možná se celý život řídíte japonskými zásadami wabi-sabi a ani o tom nevíte! Estetika wabi-sabi se totiž snaží nacházet krásu i v nedokonalosti. Nedokonalost může mít blízko k roztomilosti, kterou můžete nově vyjádřit i slovem kawaii. Výraz lze použít jako podstatné jméno, když mluvíme o japonském stylu kawaii nebo jako nesklonné přídavné jméno v případě překvapivého hudební stylu: kawaii metalu. Inu, roztomilé může být ledacos, třeba i netradiční kokedamové květináče, které visí ve vzduchu jako mechové koule. V češtině je nové slovo kokedama rodu ženského. Další japonská kulatá věc, která dobyla české interiéry i jazyk, se nazývá marimo či řasokoule. Je to řasa, kterou můžete pěstovat ve sklenici s vodou a prospívá jí občasné převalování v ruce.

Křížovky sudoku luští sudokáři a ti, které zachvátila sudokumánie, se mohou zúčastnit i sudokuligy. Z Japonska k nám ale kromě slov spojených s trávením volného času pronikly i výrazy popisující příznačné sociálních problémy: zaměstnanci, kteří dřou až do úmoru, umírají smrtí karoši (či karóši, karoshi nebo kwarosa). Není divu, že v zemi tak zaměřené na výkon, se pak najdou i hikikomori – tedy lidé, kteří odmítají pracovat a raději skoro nevycházejí ze svého pokoje.

Vakcinátor přichází

Očkováním se zabývá obor vakcinologie a jednotliví odborníci jsou pak nazýváni jako vakcinologové a vakcinoložky. Ale i mimo vakcinologické kruhy poskytuje toto téma mluvčím češtiny mnoho příležitostí, jak obohatit jazyk o nová slova.

V první části nově vzniklých slov se objevuje například komponent vakcino-. Takového vakcinofila (tedy člověka milujícího očkování) nemusíte dlouze přesvědčovat, že je vpravování ochranné látky do těla dobrý nápad. U vakcinoskeptika to budete mít asi složitější, protože o účinnosti očkování velmi pochybuje. Očkování můžete podstoupit u svého praktického lékaře, nebo v jednom z očkovacích center, kterým se nově říká vakcinodromy. Možná budou v budoucnu zavedeny také vakcinomobily, tedy auta s vakcinačními týmy, které přijedou s vakcínou až k vám. A o politikovi, který si staví kampaň na tom, že pro občany zajistil dostatek očkovacích dávek, můžeme s nadsázkou říct, že si hraje na nepřemožitelného vakcinátora.

Pokud jste již dostali první dávku z dvoudávkové vakcíny, stal z vás prvoočkovanec. Nová slova spojená s očkováním vznikají nejen skládáním jako ve výše zmíněném případě, ale také odvozováním pomocí předpon a přípon: rozočkovaným pacientem se stáváte v mezičase, kdy čekáte na další očkovací dávku. Zbývá vám jen doufat, že vše půjde hladce a po několika týdnech vás doočkují. Pokud se vakcinaci vyhýbáte jako čert kříži (například proto, že se obáváte silné poočkovací reakce), můžete si říkat neočkovač či antiočkovač. K oběma slovům vznikla i přechýlená varianta – neočkovačka a antiočkovačka.

A kolem očkování vznikají i nová slovní spojení. Vakcinačním nacionalismem nebo také očkovacím nacionalismem můžeme nazvat stav, kdy spolu evropské státy příliš nespolupracují, protože se každý snaží získat dostatek očkovací látky především pro své obyvatele.

Snad už se blíží doba, kdy bude dostatek vakcín pro většinu zájemců o očkování, a díky tomu se z pandemie vyočkujeme.

Až budu velká, chci být instaholkou

Instabásník, instacelebrita nebo také instahňup. To jsou některá z mnoha nových slov, která v češtině vznikla podle názvu mobilní aplikace Instagram umožňující svým uživatelům sdílení fotografií. Samotný název aplikace se v angličtině objevil jako nové „kufříkové slovo“ (blend). První část slova insta- pochází ze spojení „instant camera“ (tedy fotoaparát připravený k okamžitému použití). Druhou část slova si tvůrci Instagramu vypůjčili pravděpodobně ze slova „telegram“.

Pod vlivem angličtiny dnes mluvčí češtiny připojují komponent insta- k českým slovům, pokud chtějí poukázat na to, že daná věc souvisí s používáním aplikace Instagram. Dobrým příkladem tohoto tvoření je již zmíněný instahňup, což je člověk, který nebere ohled na svoje okolí, protože jeho jedinou starostí je pořídit co možná nejlepší fotografii – tzv. instafotku. Tu vzápětí zveřejní na svém účtu jako instapříspěvek a pevně věří, že se mu podaří oslovit široké publikum a stane se vycházející instahvězdou.

Vystavovat ale nemusíte jen své fotografie, instabásníci či také instapoetové jsou autoři poezie, kteří své výtvory publikují právě na Instagramu. A ten, kdo se díky této aplikaci již proslavil, může si nechat říkat třeba instacelebrita.

Nová slova se vytvářejí i s využitím základu instagram, ke kterému se připojují české předpony, přípony a koncovky. Uživatelům, kteří získají dostatečné publikum a mohou si prostřednictvím této aplikace vydělávat peníze, se říká instagrameři a instagramerky. Narazíme i na výrazy instagramista a instagramistka – jinou variantu označení této novodobé profese. Některé fotky sklízí více obdivu než jiné, proto se vyplatí dobře zvážit, jaký předmět nafotíme. Až tedy uslyšíte, že vaše oblíbená kniha je instagramovatelná, znamená to, že má pěknou (a hlavně dostatečně fotogenickou) obálku.

Stále se rozšiřující řadu nových slov s řetězci insta- a instagram- můžete sledovat v databázi Neomat.

Jak dobré je megadobré?

Slovo „mega“ můžeme použít místo synonymních přídavných jmen „nadměrný“ nebo „obrovský“: když v obchodě narazíme na mega výprodej, je docela možné, že chtě nechtě uděláme mega nákup. Ve zpravodajství slyšíme rozhovor se sportovcem, který sice při zápase propásl jednu mega šanci, ale naštěstí má i nadále vedle sebe svého trenéra, který je mu mega oporou. Dokonce i vděčnost můžeme vyjádřit s výrazem „mega“, když řekneme: „Mega díky!“ Podobně se slovo „mega“ chová, pokud ho použijeme jako příslovce ve významu „hodně“. Když nás něco rozčílí, můžeme zvolat: „Tak tohle mě fakt mega naštvalo!“

Komponent „mega“ svou expresivností podtrhne závažnost našeho sdělení, když si postěžujeme: „včera od sousedů hrála celou noc megahlasitá hudba a všichni jsme se megablbě vyspali“. Kromě doporučeného psaní dohromady volí pisatelé někdy i psaní zvlášť: jídlo může být tedy megadobré, ale také mega dobré. Pokud napíšeme „mega“ zvlášť, bude se ve větě chovat nesklonné příslovce, jako například v těchto statusech na sociálních sítích: „právě jsme přišli z mega úspěšné procházky“ a „k snídani si dávám tohle mega zdravé smoothie s malinami a banánem.“ Pokud komponent „mega-“ od následujícího slova ve větě neoddělíme mezerou, stane se první částí nových slov, ve kterých bude mít vlastnosti jak předpony, tak i kořenného morfému: kdybychom vyhráli nad Švédskem, bylo by to megafajn. Americký golfista Tiger Woods je údajně megabohatý a nákup megadrahého telefonu se nám nemusí vyplatit. Mluvčí češtiny spojují prvek „mega“ dokonce i se superlativem, tedy třetím stupněm přídavných jmen. Můžeme se dočíst o „meganejlepším festivalu“ nebo „meganejvětším překvápku“.

Slovníky neologismů SN1 a SN2, které mapovaly novou slovní zásobu v češtině mezi lety 1985 a 2002, zachytily většinou jen podstatná jména s komponentem „mega“, například megastar, megapodnik, megaúspěch nebo třeba megatrend. Výjimkou byla dvě přídavná jména megaúspěšný a megaboardový. V době publikování Nového akademického slovníku cizích slov v roce 2005 jsme mohli komponent „mega-“ nalézt například ve slovech megafon nebo megahit. Samotné slovo mega pak bylo v oblasti výpočetní techniky synonymem pro megabyte. Dnešní mládež používá slovní spojení „to je mega“, pokud chce zhodnotit, že je něco vynikající. Mladí mluvčí používají také nová slova megální a megálně. Můžeme například zaslechnout, že „ten film byl megální psycho“ či pochvalu, že má někdo „megálně krásný úsměv“. V databázi Neomat nalezneme s řetězcem mega- již bezmála osm set záznamů.

Zajímavostí může být i to, že „mega“ neproniklo jen do češtiny, ale používají ho i mluvčí ostatních světových jazyků. Pokud na vás padla jarní únava a jste megaunavení, v angličtině můžete použít výraz „mega tired“, v němčině „megamüde“ a v portugalštině „mega cansado“. Na závěr nezbývá než popřát, ať se i v této nelehké době máte megadobře!

Ustrojená neustrojená

Nová slova v češtině nevznikají jen, když potřebujeme něco upřesnit či pojmenovat novou skutečnost. Jedním z důvodů, proč vytvoříme nové slovo, může být třeba také to, že chceme napsat čtivější a zajímavější text. Této vlastnosti neologismů hojně využívají spisovatelé a novináři. Slova ozvláštňují například tím, že první část slova dají do závorky: Podle některých komentátorů provádí Evropská unie (ne)reformy a britské veřejné systémy jsou známé svojí (ne)funkčností. V rubrice domácí se dočteme o radním pro (ne)dopravu nebo o tom, co dělají (ne)hejtmani. A když se ohlédneme do minulosti, zhodnotíme, že socialistické Československo byl (pa)stát, ve kterém lidé pociťovali (ne)svobodu. Při takovém uzávorkování komponentu na začátku slova nastane významová situace blížící se pohádce o chytré horákyni. Ta se měla dostavit ani ve dne, ani v noci a nebýt při tom ani nahá, ani ustrojená. Prostě ani jedno, ani druhé, zkrátka něco mezi tím.

Kromě předpony „ne-“ dávají pisatelé do závorky také komponenty „neo-“, „staro-“ nebo „sebe-“: i dnes mezi mezi jednotlivými národními státy vznikají (staro)nové bariéry, protože hodnoty některých lidí lze označit jako (neo)konzervativní. V lifestylových pořadech si přečteme, že cítit se dobře ve vlastním těle je sice velmi (ne)snadné, ale neměli bychom propadat (sebe)lítosti.

Dále se můžeme z tištěných médií dozvědět, že již brzy možná začneme jíst ekologicky šetrnější (ne)maso vypěstované v laboratořích, ale naše vyhlídky jsou v klimatické krizi i přesto docela (ne)nadějné, protože naše budoucnost bude (anti)ekologická. Z takto uzávorkované negace sice vůbec nezjistíme, na jakou budoucnost se máme připravit, ale aspoň si každý může po libosti vybrat sám.

O životě v pseudosvětě

Původně řecký komponent „pseudo-“ může označovat něco nepravého, lživého či klamného. Aktuálně ho mluvčí využívají zejména při vyjadřování záporného hodnocení jevů současného života. Podle škarohlídů se dnešní člověk pohybuje v takovém zvláštním světě, dalo by se říct až v pseudosvětě, který vnímá jen zprostředkovaně svými pseudosmysly.

Pseudo- nás může provázet už od útlého věku: naši výběrovou školu mohou závistivci označit jako pseudo-elitní, pseudo-prestižní, zkrátka pseudo-něco. (Pisatelé někdy nestandardně, pod vlivem angličtiny či pro podtržení slovotvorné struktury slova, užívají spojovník.)

Později nastoupíme do zaměstnání, ale to nás brzy omrzí, protože v něm vykazujeme jen samé pseudoaktivity. Při hledání nového místa se pak musíme vyhýbat různým pracovním pseudoagenturám, protože ty nás chtějí zaměstnat za velmi nevýhodných podmínek, a navíc s námi sepíšou jen takovou pseudosmlouvu. Možná by bylo nakonec výhodnější pracovat na živnostenský list, ale živnostník musí kromě daní platit každý měsíc i pseudodaně (rozuměj zálohy na sociální a zdravotní pojištění).

Jeden pak uniká z tíživé pseudoživotní situace skrze nakupování levného zboží od pseudoznaček. Druhý se vyhýbá konzumentskému pseudožití a peníze si střádá, aby mohl o dovolené poznávat vzdálené končiny. Když se chce ale pochlubit svými zážitky, známí ho navíc nazvou třeba pseudosvětákem. Navíc po čase zjistí, že jeho cestovatelská vášeň byla jen takové prázdninové pseudocestování, protože ten pravý cestovatel stráví na cestách mnoho let a ze svého koníčku si vytvoří životní styl.

Jediná věc, která v našich životech nemůže být nepravá a zdánlivá, je nakonec asi pouze naše smrt. A nebo už se brzy promění ve vratnou pseudosmrt, jakou zatím prožívají třeba komiksoví hrdinové?

Slov s komponentem „pseudo-“ stále přibývá, ač se nejedná o zcela nový jev. Již ve Slovníku spisovného jazyka českého najdeme slova jako pseudokultura ,nepravá, zdánlivá kultura; lžikultura, pakultura‘, pseudomarxista ,kdo se za marxistu jen vydává‘ nebo pseudopoezie ,nepravá poezie pochybné ceny; lžipoezie‘. V pozdějších Slovnících neologizmů, které zpracovávají slovní zásobu mezi lety 1985–1995, resp. 1996–2002, nalezneme na šest desítek takových výrazů, mj. pseudodružstevnictví ,falešné družstevnictví‘, pseudotrampský ,předstíraně trampský‘ (SN1) nebo pseudolék ,lék obsahující jen farmakologicky nepůsobivé látky; placebo‘, pseudostudie ,zdánlivá, pochybná studie‘ (SN2). Po stránce významové a funkční má prvek „pseudo-“ vlastnosti jak předpony, tak kořenného morfému. Jedná se tedy o tzv. prefixoid, slovotvorný prostředek, který stojí na rozhraní slovotvorného základu a předpony (prefixu).

Záhadný flaus

Flauš (či flaus) možná znáte jako druh tkaniny, ze které se dá ušít zimní kabát. Pokud ale od někoho zaslechnete: „celej tejden byl nonstop flaus,“ dotyčný určitě nestrávil celý týden v teplém oblečení. V minulých letech jste si na hudebních festivalech mohli mezi koncerty zajít odpočinout do flaus zóny; flaus je v tomto případě synonymem relaxace a odpočinku.

Flausit může také znamenat nedělat nic užitečného, nebo dokonce mrhat časem. Někdo flausí v práci, jiný „pořád flausí, jako kdyby měl bejt nesmrtelnej“. Občas se toto sloveso objevuje i ve spojení flausit to. Pokud zrovna odpočíváte na lůžku, můžete o sobě prohlásit: „Flausim to v posteli!“

Ke slovesu flausit pak mluvčí připojují různé předpony, celý víkend tak můžete například proflausit u rodičů. Když něco dokončíme, tak jsme to doflausili a stejné sloveso můžeme použít, i pokud jsme někam právě dojeli: „doflausili jsme do města“. Zaflausit s někým zase znamená, že jsme spolu strávili nějaký čas nebo že jsme si popovídali.

A odkud ten záhadný flaus vlastně pochází? Pravděpodobně z anglického slangového slovesa floss, které znamená předvádět se či na sebe poutat pozornost. U českých mluvčí se ale flausení významově blíží spíše poflakování.

Trumpština a überbabišismus aneb Výrazy motivované jmény politiků

Nová slova motivovaná jmény politiků vznikají v češtině běžně, jejich životnost však obvykle kopíruje pouze dobu politikova veřejného vlivu. V současnosti je častým motivantem takto tvořených slov příjmení českého premiéra Andreje Babiše, srov. antibabišismus, babišák, babišátko, babišián, babišovné, babišožrout, protibabišovský, předbabišovský, überbabišismus nebo zbabišovat. V nedávné minulosti bylo hojně slovotvorně využíváno příjmení (dnes již bývalého) amerického prezidenta Donalda Trumpa, srov. odtrumpovat se, po trumpovsku, protrumpovský, trumpiáda, trumpistka, trumpolína, trumpolog, trumpština, Trumptárie, ztrumpovatělý.

Připravili jsme pro vás výběr příležitostných výrazů, které vznikly s využitím jmen současných i bývalých politiků. Pomocí prokliku se dostanete do databáze Neomat, kde je možné prohlédnout si úložku s uvedením kontextu a dalšími údaji.

Čeští politici

Zahraniční politici

Predátor

Živočich živící se dravým způsobem (lovem a zabíjením kořisti). Takhle vysvětluje význam slova predátor Akademický slovník cizích slov. V poslední době však – také zásluhou dokumentu V síti – vzrostla frekvence mediálního užívání tohoto slova v jiném významu. Diskutuje se totiž o sexuálních predátorech, identitě on-line predátorů ap. V tom případě je řeč o dravých, bezohledných osobách v oblasti intimního života.

Na bezcitné predátory lze ale narazit i v jiných oblastech lidské existence. Například ekonomičtí predátoři využívají nereálných cen a dalších nekalých praktik s cílem zničit konkurenty a ovládnout trh. Při vydávání vědeckých publikací je pak třeba mít se na pozoru před vydavatelskými predátory, kteří před etikou a kvalitou jednoznačně upřednostňují zisk.

V současné češtině nacházíme také odvozená slova, jež reflektují zmiňovanou bezohlednost, necitelnost, tvrdost, hrubost, drsnost, brutálnost, násilnictví, zneužívání nebo nenasytnost: predátorka, predátorství, predátorský a predátorsky, více zde.